Čárka (diakritika)

Čárka je diakritické znaménko, které má v různých jazycích různou funkci. Odborně se též nazývá akut. Čárka se umísťuje nad základní znak abecedy.

[editovat] Funkce čárky

Čárka (akut) plní v různých jazycích tyto funkce:

• označení délky hlásek;
• označení palatalizace;
• označení výšky samohlásek;
• označení přízvuku;
• označení tónu;
• zdůraznění;
• rozlišení různého významu slov;
• jiné využití.

[editovat] V češtině

V češtině se používá pro označení délky samohlásek /á, é, í, ó, ú, ý/ již od 15. století, kdy byl napsán spis De orthographia Bohemica, jehož autorství je připisováno Janu Husovi.

[editovat] V jiných jazycích

[editovat] Dánština, norština

V dánštině a norštině se používá k rozlišení významu slov, např. én (jeden, jedna) vs. en (neurčitý člen).

V dánštině se navíc používá i k vyznačení důrazu na určité slovo, zejména ve slově der (tam).

[editovat] Faerština

V faerštině mění výslovnost samohlásek:

• á: dlouhé [ɔa], krátké [ɔ], pred [a]: [õ]
• í/ý: dlouhé [ʊiː], krátké [ʊi]
• ó: dlouhé [ɔu], [ɛu] alebo [œu], krátké: [œ], ale na Suðuroyě: [ɔ]
  • -ógv: [ɛ]gv, alebo Suðuroyě [ɔgv]
• ú: dlouhé [ʉu], krátké [ʏ]
  • -úgv: [ɪgv]

[editovat] Francouzština

Ve francouzštině se používá k rozlišení /é/ [e] a /e/ [ə].

[editovat] Irština

V irštině čárka (nazývaná síneadh fada - „dlouhá značka“ - nebo zkráceně fada) označuje dlouhou samohlásku (á, é, í, ó, ú). Při tom dlouhé „á“ je zavřenější než „a“, blíží se hlásce /ó/.

[editovat] Islandština

V islandštině mění výslovnost samohlásek:

• á: [au(ː)]
• é: dlouhé [jeɛː], krátké [jɛ]
• í/ý: [i(ː)]
• ó: [ou(ː)]
• ú: [u(ː)]

[editovat] Maďarština

V maďarštině se používá pro označení délky samohlásek.

[editovat] Polština

V polštině se čárkou vyznačuje palatalizace (měkčení) souhlásek /ć/ [tɕ], /dź/ [dʑ], /ń/ [ɲ], /ś/ [ɕ], /ź/ [ʑ].

Písmeno /ó/ se čte [u], jeho psaní je dáno historicky (podobně jako u českého /ů/, které se vyvinulo z dlouhého /ó/).

[editovat] Slovenština

Ve slovenštině se stejně jako v češtině používá k označení délky samohlásek. Kromě toho se tímto způsobem vyznačuje i délka u slabikotvorného /ŕ, ĺ/, např. sŕňa (srna), hĺbka (hloubka).

[editovat] Španělština

Ve španělštině se používá k označení přízvuku tam, kde by se jinak přízvuk nevyskytoval.

[editovat] Švédština

Ve švédštině se používá k vyznačení přízvuku (tzv. akutové intonace) v některých slovech, zejména cizího původu, a ve vlastních jménech, např. idé (myšlenka, idea), Nylén, Linné.