Číhošťský zázrak

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, kde mělo k události dojít

V obci Číhošť došlo na přelomu let 1949 / 1950 k událostem, které jsou dodnes známy jako tzv. Číhošťský zázrak. Při mši svaté o 3. adventní neděli se několikrát během kázání místního faráře Josefa Toufara pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři. Sám farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Stejný jev se měl údajně opakovat na Hod Boží Vánoční.

[editovat] Duchovní Toufar obětí StB

O Číhošť se začíná zajímat katolická církev, její věřící a bohužel i StB. P. Toufar je obviněn, že zázrak „nafixloval“. V lednu je farář Toufar zatčen a dopraven do Valdic. Tam je svěřen do "péče" vyšetřovateli Ladislavu Máchovi.

Toufar je pak do Číhoště ve značně zbědovaném stavu (způsobeného Máchovými "vyšetřovacími metodami") dopraven na "rekonstrukci" při které má kříž rozpohybovat pomocí drátkového zařízení maskovaného květinami (zde se filmaři dopustili chyby, protože Číhošťský zázrak" se stal v adventní době, kdy církevní předpisy v kostelech květinovou výzdobu zakazují). Cestou na kazatelnu ale zmučený Toufar omdlévá a "rekonstrukce" musí být přerušena. Nutno podotknout, že "rekonstrukce" se natáčela pro chystaný propagandistický film "Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení" - natáčení probíhalo zásadně v noci, protože farníci se o něm neměli dozvědět.

Toufar je odvezen zpět do Valdic, kde je znovu vyslýchán a pod nátlakem podepisuje vykonstruované přiznání o "zázraku" a o sexuálním zneužívání ministrantů. Pravost těchto listin byla v 90. letech zpochybněna. Ve Valdicích je také znovu vyslýchán a na dalšího natáčení "rekonstrukce" se už neúčastní, protože Máchovy "vyšetřovací metody" nepřežil. Je pohřben v hromadném hrobě kdesi u zdi Ďáblického hřbitova v Praze.

[editovat] Skutečnost nebo mystifikace?

Toufarovou tragedií ale podivné jevy v Číhošti neustaly. Na Popeleční středu a na Boží Tělo 1950 - nějakou dobu po Toufarově smrti, se kříž údajně hýbal znovu. Ale farníci byli tak vystrašení, že už na nic neupozorňovali. Církevní autority k věci "zázraku" zachovávaly zdrženlivost a vlastně jí zachovávají dodnes. "Zázrak" měl pokračování i v nedávné době - 11. prosince 1998 světil biskup Dominik Duka v Číhošti nový oltář a po obřadech se přesunul na místní faru. Tam na zamrzlém okně v kuchyni byl spatřen naprosto pravidelný obrys kříže, který podle pamětníků odpovídal obrysu původního kříže z oltáře, který se v l. 1949 - 1950 hýbal (původní kříž byl po natáčení „dokumentu“ zničen).

Dodnes se přesně neví, jak si celou číhošťskou událost vysvětlit. Někteří věří tomu, že to byl skutečně zázrak. Církev je v tomto směru velmi opatrná. Existuje také verze, že komunisté potřebovali nějaký odstrašující příklad a hýbání kříže je jejich dílem. Verzi, že by měl s hýbáním kříže cokoliv společného farář Toufar, byla vyvrácena zkoumáním v 90. letech 20. století.

[editovat] Provokace komunistických rozvědek

Jedno je ale jisté - farář Toufar se stal obětí justiční vraždy. V katolické církvi se v nedávné době začaly ozývat hlasy požadující jeho blahořečení.

Začátkem 50. let začíná ve Východním bloku zostřování tzv. „třídního boje“ uvnitř komunistických stran (Stalin: „Třídní nepřítel se stáhl do řad dělnických stran!“) a proti církvi (Stalin: „Náboženství je opiem lidu!“). Komunistické rozvědky potřebovaly proti duchovním pastýřům kompromitující materiály, aby mohly zahájit politické procesy. To, co se přihodilo v Číhošti, se odehrávalo v té samé časové periodě – i když v jiné režii – v Polsku (Čenstochová), Maďarsku (Debrecín) a v NDR (Güstrow). Následky ovšem nebyly ani zdaleka tak tragické, brutální a ostudné jako v Gottwaldově Československu.