Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Čas

Čas
Obecné
Název, značka Čas, t
Hlavní jednotka SI sekunda
Značka hlavní jednotky SI s
Rozměrový symbol T
Dle transformace složek skalární
Zařazení v soustavě SI základní
Tento článek je o fyzikální veličině a jejím měření. Další významy jsou uvedeny na stránce Čas (rozcestník).

Čas a doba jsou jedny ze základních fyzikálních veličin, které bývá užitečné rozlišovat takto:

  • čas (čas jedné události) určuje okamžik události na časové ose (tj. první souřadnici časoprostoru),
  • doba určuje časovou vzdálenost mezi dvěma událostmi, rozdíl mezi časy dvou událostí.

Toto rozlišení není absolutní. Čas jako souřadnice je také vzdálenost dvou okamžiků, a to uvedeného, zkoumaného, určovaného okamžiku a nulového okamžiku počátku, zpravidla zamlčeného. V běžné řeči jsou tato dvě slova plně synonyma. Čas i doba mají zásadní význam pro lidský život, který je z povahy věci časově omezený („nemám čas“, „to je ale doba!“), pro organizaci lidské společnosti včetně hospodářství.

Čas byl vždy důležité téma pro spisovatele, umělce a filosofy.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Čas se dá také definovat jako neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí. Jako takový je podstatnou složkou struktury vesmíru. Je velmi obtížné, až nemožné, si čas nějak představit. Pokusy o pochopení času byly po dlouhou dobu především doménou filosofů, později i přírodovědců. Na povahu a smysl času existuje množství silně odlišných náhledů, a je proto obtížné nabídnout jeho nekontroverzní a jasnou definici. Důležitým pojmem je tzv. šipka času, která určuje smysl (směr) plynutí času a odpovídá směru rozpínání vesmíru. Čas se od starověku také měří, nejčastěji počítáním pravidelně se opakujících pohybů, například Slunce nebo kyvadla. Základní myšlenku tohoto měření využil Aristotelés k definici:

Čas je napočítaný pohyb ve vztahu k před a po.
— Aristotelés[1]

Měření času a doby[editovat | editovat zdroj]

Sypání písku v přesýpacích hodinách se užívá k odměřování uplynulého času
Související informace naleznete také v článku Měření času.

Stejně jako všechna jiná meření je stanovování času založeno na srovnávání s jednotkou, v případě času s dobou opakovaného děje. Podmínkou měření je stanovení částí, jednotek jevů, rozdělení času na vhodné stupně, původně nutně podle přírodních jevů.

O měření času a doby se lidé pokoušejí již tisíciletí počítáním (pravidelných) pohybů, a to tradičně na více úrovních, zejména pak:

  • pro delší intervaly – ode dne datování. Systém uspořádání těchto jevů se nazývá kalendář a jevy a jednotky bývají nazývány jako kalendářní.
  • pro kratší intervaly – počítáním rychlejších pravidelných jevů na jevech menšího měřítka na hodinách – slunečních, objemových (vodních, přesýpacích) a kyvadlových. Tyto kratší jevy a jejich měření, tedy čas v užším významu, nemají zvláštní název.

Obě tyto úrovně předvádí např. pražský staroměstský orloj s horním ciferníkem hodinovým a dolním kalendářovým, kde se delší jednotky času odvozují rovněž z pohybu kyvadla a ne z astronomických jevů.

Měřením času a doby se zabývají hlavně vědci (jeden z hlavních úkolů fyziky a astronomie) a technici.

Datování a kalendář[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kalendář.

Základ dělení času vznikl sledováním ročních období a roků, vývoje měsíce, dnů a částí dnů (noc, světlý den, rozbřesk (východ slunce, svítání), ráno, poledne, dopoledne, odpoledne, západ slunce (stmívání, soumrak), večer) sledováním astronomických jevů, zejména zdánlivého oběhu slunce a změny tvaru osvětlené viditelné části Měsíce. Už z doby kamenné (neolitu) jsou známy stavby, které sloužily ke stanovení slunovratu a rovnodennosti (např. Stonehenge). O pokročilejších způsobech kalendářního měření patrně svědčí nedávno nalezený disk z Nebry. Také zdánlivý roční pohyb některých hvězd (např. Siria) se užíval ke stanovení správného okamžiku pro polní práce.

Jednotky doby kvantifikují trvání dějů a intervalů mezi událostmi proto vycházely z dějů vyvolaných pravidelnými pohyby. Nejvýznamnějším takovým dějem je jistě stmívání a svítání, střídání světlého dne a noci a roční střídání částí roku. Dlouho sloužily jako standardy pohyb Slunce po obloze, fáze Měsíce a kmit kyvadla. Z nich se vyvinuly a postupně ustálily jednotky nakonec nyní již bez přímé vazby na astronomické jevy a naopak se občas upravují tak, aby se zmenšil rozdíl od astronomických jevů.

Hodiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hodiny.

První mechanické hodiny se podle nejistých zpráv objevily snad ve 12. století, spolehlivé zprávy jsou však až z přelomu 13. a 14. století z anglických a francouzských klášterů. Mechanické hodiny se skládají ze tří částí: 1) oscilátoru, 2) zdroje energie a 3) počítacího a indikačního zařízení. První hodiny užívaly jako oscilátor poměrně nepřesný lihýř, jako zdroj energie závaží a měly i bicí zařízení. Od 14. století se vyráběly přenosné a kapesní hodiny s pružinou, byly však málo přesné. Při pokusech s volným pádem měřil snad Galileo Galilei dobu počítáním srdečního tepu a krátce před smrtí zkonstruoval velmi důmyslné hodiny s využitím kyvadla jako oscilátoru (prvku určujícího rychlost chodu hodin).

Kyvadlové hodiny však poprvé realizoval až roku 1657 holandský fyzik Christiaan Huygens, který také o něco později vybavil lihýř pružinou, čímž vznikl nepokoj, přesnější oscilátor, který se hodil i do přenosných a velmi malých hodinek. Přesnost mechanických hodin se dále zvyšovala a v 18. století se podařilo změřit nerovnoměrnosti v pohybu Země. Tím byl zdánlivý pohyb Slunce jako časový normál nahrazen mechanickými oscilátory a hodinami.

Ve 20. století se začaly používat i jiné pohony a oscilátory. Nejrozšířenější jsou dnes hodiny s elektrickým pohonem a piezoelektrickým či křemenným (quartzovým) oscilátorem. Ten má vysokou přesnost, nízké výrobní náklady a snadno se propojuje s elektronickými obvody. Pro nejpřesnější měření času (doby trvání) i jako standard pro sekundu se užívají atomové hodiny, využívajících frekvence mikrovlnného záření při stavovém přechodu v atomu cesia. Nejpřesnější světový čas se určuje statistickým průměrem několika set césiových hodin po celém světě.

Nepřesnost (lépe nerovnoměrnost čili variace chodu) hodin, která činila u prvních lihýřových hodin asi 100 s/den (0,1%), se u nejlepších kyvadlových hodin snížila na sekundu za rok, u křemenných hodin na sekundu za tisíc let a u césiových hodin na sekundu za 158 milionů let (2×10−16).[2]

Jako ještě slibnější se jeví nové typy tzv. optických atomových hodin, tedy hodin založených na kvantových přechodech s energiemi odpovídajícími frekvencím spektrálního pásma viditelného či ultrafialového záření, u kterých proběhne za 1 sekundu o zhruba 4 až 6 řádů více oscilací a potenciálně tak umožňují řádově vyšší přesnosti než nejpřesnější hodiny cesiové. Mohou to být optické atomové hodiny založené na přechodu v iontu ytterbia 171Yb+[3], stroncia 88Sr+[4][5][6], vápníku 40Ca+, rtuti 199Hg+ či hliníku 27Al+.[7][8]

Jinou slibnou metodou je využití přechodů v neutrálních atomech v optické mřížce, tedy zachycených v potenciálu stojaté elektromagnetické vlny ze dvou protichůdných laserových paprsků. Limitující fundamentální (neodstranitelná) kvantová nepřesnost tak může být zredukována zprůměrováním a zvýšena tak stabilita a přesnost.[9][10] Mohou to být hodiny využívající přechodu v atomech stroncia 87Sr, ytterbia 171Yb či rtuti 199Hg.[11][12][13][14][10][15][16][7] Rekordní relativní přesnost hodin tohoto typu, dosažená v r. 2018, je 2,5×10−19, tedy 1 sekunda za cca 120 miliard let.[17][18]

Od r. 2011 je znám princip tzv. jaderných hodin, založených na přechodu mezi energetickými stavy jádra iontu thoria, který by umožňoval dosažení nepřesnosti pouhé 1 s za 200 miliard let (1,6×10−19).[19][20][21]

Během staletí od vynálezu hodin se tedy přesnost zlepšila o 16 desetinných řádů a nadále se zlepšuje. Měření doby a kmitočtu patří dnes k nejpřesnějším měřením vůbec.

Čas a doba jako veličiny[editovat | editovat zdroj]

Čas je společné označení pro několik fyzikálních pojmů - objektů a veličin, zejména pro:

  • okamžik[22]: bod na časové ose. V tomto smyslu ("čas daného okamžiku") je veličinou protenzivní, jejíž okamžitá hodnota (datum, časový údaj - viz níže) se stanovuje jako doba trvání (viz níže) od dohodnutého počátečního okamžiku k tomuto okamžiku. V prostoru odpovídá poloze;
  • datum, časový údaj[23]: značka přiřazená okamžiku pomocí uvedené časové stupnice; v prostoru odpovídá souřadnicím polohy v daném souřadném systému;
  • doba trvání (pro spojité časové stupnice)[24]: rozsah časového intervalu[25], tedy části časové osy mezi dvěma okamžiky. Je to veličina extenzivní. V prostoru odpovídá vzdálenosti.

Čas, doba jsou základní veličinou všech běžně používaných soustav veličin, tedy i soustavy SI.

Doporučená značka veličiny (doby): t (angl. time, lat. tempus)

Běžně se ve fyzikální literatuře takto značí i čas daného okamžiku (zpravidla s identifikačním indexem), pak se pro označení doby trvání používá značka Δt nebo zápis pomocí rozdílu (tedy např. tt0).

Doporučený zápis data a časového údaje pro vědecké a technické účely je např. 2014-08-14T09:25:10,33 pro 14. srpen 2014, v 9 h, 25 min a 10,33 sekundy[26]

V běžných písemnostech se v ČR za správný považuje i vzestupný zápis pouhého data (14. 8. 2014 nebo 14.08.2014) a zápis časového údaje zaokrouhleného na minuty s rozdělující tečkou a bez nuly u jednomístných hodin (9.25 či 9.25 h).[27][28] Tento způsob může být ale matoucí, protože neznačí desetinnou tečku, která se používá hlavně v anglofonních zemích.

Jednotky času[editovat | editovat zdroj]

Běžné jednotky času
Jednotka velikost
Pikosekunda 10−12 s
Nanosekunda 10−9 s
Mikrosekunda 10−6 s
Milisekunda 10−3 s
Sekunda zákl. jednotka SI
Minuta 60 sekund
Hodina 60 minut, 3600 s
Den 24 hodin, 86 400 s
Týden 7 dní
Měsíc 28 až 31 dní
Rok 12 měsíců
Rok 52 týdnů + den
Obyčejný rok 365 dní
Přestupný rok 366 dní
Tropický rok Ø 365,24219 dní
Desetiletí 10 let
Generace 25 až 30 let
Století 100 let
Tisíciletí 1000 let

Základní jednotkou času (doby) je v soustavě SI sekunda (mezinárodní značka s), která je definována jako doba trvání 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu cesia 133. Tato definice předpokládá cesiový atom v klidu při teplotě absolutní nuly.[29][pozn. 1] Jedná se tedy o vlastní čas.

V běžném hovorovém jazyce se pro označení této jednotky používá výraz vteřina. Ve fyzice a technických oborech to však není vhodné kvůli nejednoznačnosti a neexistenci standardizované značky[pozn. 2]; nedoporučuje to ani odborná norma.[31][pozn. 3]

Mezinárodní komise pro váhy a míry CIMP dovoluje používat v SI souběžně se základní jednotkou sekunda a jejími dekadickými násobky a díly, s názvy odvozenými standardními předponami (zejména milisekundou (značka ms), mikrosekundou (µs), nanosekundou (ns) a pikosekundou (ps) ) také následující jednotky:[31]

  • minuta, značka min, 1 min = 60 s
  • hodina, značka h, 1 h = 60 min = 3600 s
  • den, značka d, 1 d = 24 h = 86 400 s.

Větší mimosoustavové jednotky než den se používají např. v kalendáři. Nejsou však již definovány jednoznačně:

Jednotky den a rok jsou odvozeny z astronomických časových charakteristik otáčení Země kolem své osy a jejího oběhu kolem Slunce, astronomové proto od kalendářního dne a roku důsledně rozlišují přesně definované pojmy pravý sluneční den, střední sluneční den, hvězdný den, tropický rok a siderický rok.

I některé přírodní vědy, zabývající se dlouhými časovými obdobími (astrofyzika, kosmologie, geologie), však potřebují větší jednotky, ale exaktně definované. Používají proto jednotku definovanou jako přesný násobek sekundy:

  • rok (annus, často i ve tvaru annum), značka a, v různých verzích[33] (vzhledem k použití pro velmi velké doby charakterizovaných jevů, jejichž nepřesnost určení je řádově vyšší než rozdíl daný odlišnou definicí, nejsou zpravidla tyto rozdíly podstatné):
  • (střední) juliánský rok, značka aj nebo též pouze a[38], 1 aj = 365,25 dne = 31 557 600 s (v astronomii a astrofyzice - dle IAU)

a z jejich násobků nejčastěji

  • 1 Ma = 106 a
  • 1 Ga = 109 a.

Naopak mimosoustavovou jednotkou menší než sekunda je

  • Planckův čas (jakožto jednotka ve smyslu doby trvání, i když se "doba" v názvu neužívá; v kosmologii používaný i pro čas okamžiku po velkém třesku), obvykle značený tP, a jeho obdoby v jiných soustavách přirozených jednotek. Takto stanovené jednotky závisejí na znalosti hodnot univerzálních fyzikálních konstant a jejich velikost je stanovena experimentálně. Planckův čas se užívá v teoretické fyzice a kosmologii, pro malou přesnost není však v metrologii použitelný. Podle současné adjustace konstant je hodnota této jednotky:[39]
tP = 5,391 16(13)×10−44 s.

Mezinárodní úřad pro míry a váhy (BIMP) uvádí jako přirozené jednotky času mnohem přesněji stanovené (a proto pro metrologické účely vhodnější) konstanty (ve vztazích je redukovaná Planckova konstanta, hmotnost elektronu, rychlost světla ve vakuu a konstanta jemné struktury):[40]

  • "přirozená jednotka času" s aktuální hodnotou 1,288 088 667 12(58)×10−21 s[41]
  • "atomová jednotka času" s aktuální hodnotou 2,418 884 326 509(14)×10−17 s[42] (jednotka času Hartreeovy ("Bohrovy") soustavy atomových jednotek).

(Swatch) beat (česky překládaná jako takt, případně zavináč), 1 beat = 1/1000 dne je příklad mimosoustavové jednotky používané konkrétním výrobcem hodinek pro udávání tzv. internetového času, nikoli pro dobu trvání děje.

Příbuzné veličiny[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální charakter doby má několik dalších fyzikálních veličin. Nejpoužívanější jsou:

  • perioda, doporučená značka T, udávající nejkratší časový interval opakování periodického děje,
  • poločas přeměny, doporučená značka T½, a
  • střední doba života, doporučená značka τ, obě používané v jaderné fyzice jako charakteristiky nestabilních atomů a částic.

Zápis času[editovat | editovat zdroj]

Zápis času stanovují české[43] i mezinárodní[44] normy. Hodiny a minuty se standardně („extended form“) oddělují dvojtečkou (např. 12:35) - většinou ve vědeckých a technických oborech (jako jsou například počítače), protože v jiných státech, kde se jako desetinná značka používá tečka, by mohlo dojít k nejednoznačnostem. Pouze pravidla českého pravopisu (ale i slovenského) uvádějí (v jistých případech) jako oddělovač tečku (např. 12.35),[45] to se však používá spíše v literatuře a typografii.

V mezinárodním zápisu času i s datem v kompletním, rozšířeném formátu se dle normy ISO rok, měsíc a den (v tomto pořadí) navzájem oddělují spojovníkem, od hodiny písmenem T, např. 1982-02-28T12:00:00 v poledne 28. února 1982 (v základním formátu se spojovníky a dvojtečky vynechávají).[46]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Definice je založena na cesiovém standardu. Protože jsou vyvíjeny hodiny s řádově lepší stabilitou a přesností, uvažuje se již dnes o budoucí redefinici sekundy, ke které by mohlo dojít v roce 2026.[7][30]
  2. namísto ní se tak v tisku obvykle používá zkratka vt.
  3. Někdy uváděné zdůvodnění, že vteřina je jednotkou úhlu je pochybná - minuta je bez obtíží názvem jednotek času i úhlu a název „sekunda“ se užívá i mezinárodně pro obě veličiny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Aristotelés, Fysika 219b.
  2. Accuracy of the NPL caesium fountain clock further improved. PhysOrg, 19. únor 2014. Dostupné online (anglicky)
  3. The tick-tock of the optical clock. PhysOrg, 29. březen 2012. Dostupné online (anglicky)
  4. CAMPBELL, Gretchen K., Andrew D. Ludlow, Sebastian Blatt, Jan W. Thomsen, Michael J. Martin, Marcio H. G. de Miranda, Tanya Zelevinsky, Martin M. Boyd1, Jun Ye, Scott A. Diddams, Thomas P. Heavner, Thomas E. Parker, Steven R. Jefferts. The absolute frequency of the 87Sr optical clock transition. Metrologia [online]. 23. září 2008. Roč. 45, čís. 5, s. 539–548. Dostupné online. DOI:10.1088/0026-1394/45/5/008. (anglicky) 
  5. MADEJ, Alan A., Pierre Dubé, Zichao Zhou, John E. Bernard, Marina Gertsvolf. 88Sr+ 445-THz Single-Ion Reference at the 10−17 Level via Control and Cancellation of Systematic Uncertainties and Its Measurement against the SI Second. Phys. Rev. Lett. [online]. 2012. Roč. 109, čís. 203002. Dostupné online. DOI:10.1103/PhysRevLett.109.203002. (anglicky) 
  6. RIEHLE, Fritz. Viewpoint: Optical Atomic Clocks Could Redefine Unit of Time (popularizační článek k předchozí referenci). Physics [online]. 12. listopad 2012. Roč. 5, čís. 126. Dostupné online. DOI:10.1103/Physics.5.126. (anglicky) 
  7. a b c CCTF Strategy Document, květen 2016. Dostupné online (PDF) (anglicky)
  8. HUNTEMANN, Nils. Trapped Ions Stopped Cold. Physics [online]. American Physical Society, 30. leden 2017 [cit. 2017-02-07]. Svazek 10, čís. 9, s. 1-3. Dostupné online. PDF [1]. (anglicky) 
  9. JIRSA, Jakub. Ultrastabilní optické hodiny. Aldebaran bulletin [online]. 3. únor 2017 [cit. 2017-02-08]. Roč. 15 (2017), čís. 5. Dostupné online. ISSN 1214-1674. 
  10. a b WOGAN, Tim. New atomic clock sets the record for stability. PhysicsWorld.com, 27. srpen 2013. Dostupné online (anglicky)
  11. MIDDELMANN, Thomas; FALKE, Stephan; LISDAT, Christian, STERR, Uwe. High Accuracy Correction of Blackbody Radiation Shift in an Optical Lattice Clock. Physical Review Letters [online]. 27. prosinec 2012. Svazek 109, čís. 26, 263004. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 1079-7114. DOI:10.1103/PhysRevLett.109.263004. (anglicky) 
  12. Optical strontium clock to become much more accurate (popularizační článek k předchozí referenci). Phys.Org, 9. leden 2013. Dostupné online (anglicky)
  13. HINKLEY, N., SHERMAN, J. A.; PHILLIPS, N. B.; SCHIOPPO, M.; LEMKE, N. D.; BELOY, K.; PIZZOCARO, M.; OATES, C. W.; LUDLOW, A. D.;. An Atomic Clock with 10−18 Instability. Science Express [online]. 22. srpen 2013. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI:10.1126/science.1240420. (anglicky) 
  14. NIST ytterbium atomic clocks set record for stability. PhysOrg, 22. srpen 2013. Dostupné online (anglicky)
  15. The atomic clock with the world's best long-term accuracy is revealed after evaluation, PhysOrg, 26. srpen 2011 (anglicky)
  16. BLOOM, B. J.; NICHOLSON, T. L.; WILLIAMS, J. R., CAMPBELL, S. L.; BISHOF, M.; ZHANG, X.; ZHANG, W.; BROMLEY, S. L.; YE, J. An Optical Lattice Clock with Accuracy and Stability at the 10−18 Level. Nature [online]. 22. leden 2014. Online před tiskem. Dostupné online. PDF [3]. ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/nature12941. (anglicky) 
  17. MARTI, G. Edward; HUTSON, Ross B.; GOBAN, Akihisa; CAMPBELL, Sara L.; POLI, Nicola; YE, Jun. Imaging Optical Frequencies with 100  μHz Precision and 1.1  μm Resolution. Physical Review Letters [online]. American Physical Society, 3. březen 2018. Svazek 120, čís. 10: 103201. Dostupné online. PDF [4]. ISSN 1079-7114. DOI:10.1103/PhysRevLett.120.103201. (anglicky) 
  18. VENGALATTORE, Mukund. A Boost in Precision for Optical Atomic Clocks. Physics [online]. American Physical Society, 5. březen 2018. Svazek 11: 22. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Campbell C. J., Radnaev A. G., Kuzmich A., Dzuba V. A., Flambaum V. V., Derevianko A.: A Single-Ion Nuclear Clock for Metrology at the 19th Decimal Place. ArXiv:1110.2490v1, 11. října 2011 (anglicky)
  20. Bob Yirka: Research team shows nuclear clock could be 60 times more accurate than atomic clock. PhysOrg, 9. listopadu 2011 (anglicky) – popularizační článek k předchozí referenci
  21. Bob Beale: Proposed nuclear clock may keep time with the Universe. PhysOrg, 8. března 2012 (anglicky)
  22. ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-08
  23. ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-12
  24. ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-13
  25. ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-10
  26. ČSN ISO 8601, zprac. ing. Miroslav Kyncl, "extended format"
  27. ČSN 01 6910 (2014)
  28. Otázky a odpovědi k ČSN 01 6910 (2014). Ústav pro jazyk český, 2014
  29. Definice sekundy v brožuře SI, oddíl 2.1.1.3 (anglicky)
  30. RIEHLE, Fritz; GILL, Patrick; ARIAS, Felicitas; ROBERTSSON, Lennart. The CIPM list of recommended frequency standard values: guidelines and procedures. Metrologia [online]. IOP Publishing, 14. únor 2018. Svazek 55, čís. 2, s. 196-197. Dostupné online. PDF [5]. ISSN 1681-7575. DOI:10.1088/1681-7575/aaa302. (anglicky) 
  31. a b ČSN ISO 80000-1:2001, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., odst. 6.5.6 Jiné jednotky, tab. 5 Jednotky užívané spolu s SI
  32. ČSN ISO 80000-3:2007, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., Příloha C, pol. 3-7.C.a
  33. BIEVER, Celeste. Push to define year sparks time war. NewScientist [online]. 2007. duben 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ČSN ISO 80000-3:2007, Příloha C, pol. 3-7.C.a
  35. HOLDEN, Norman E.; BONARDI, Mauro L.; DE BIÈVRE, Paul; RENNE, Paul R.; VILLA, Igor M. IUPAC-IUGS common definition and convention on the use of the year as a derived unit of time (IUPAC Recommendations 2011). Pure and Applied Chemistry [online]. Walter de Gruyter GmbH, 8. duben 2011. Svazek 83, čís. 5, s. 1159–1162. Dostupné online. ISSN 0033-4545. DOI:10.1351/PAC-REC-09-01-22. (anglicky) 
  36. HOLDEN, N. E. Table of isotopes. In: CRC Handbook of Chemistry and Physics. Boca Raton: CRC Press, 2001. Sekce 11, s. 50-197. (anglicky)
  37. EarthTime: On using the correct units for geological time
  38. The Unified Code for Units of Measure, ver. 1.8.2, 2009, §31 (anglicky)
  39. Dle CODATA - adjustace z r. 2014, viz Planck time. Standardní odchylka vyznačená závorkou se týká posledních dvou platných číslic.
  40. Tabulka mimosoustavových jednotek s experimentálně určovanou hodnotou v příručce SI
  41. Dle CODATA - adjustace z r. 2014, viz natural unit of time. Standardní odchylka vyznačená závorkou se týká posledních dvou platných číslic.
  42. Dle CODATA - adjustace z r. 2014, viz atomic unit of time. Standardní odchylka vyznačená závorkou se týká posledních dvou platných číslic.
  43. ČSN ISO 8601, zprac. ing. Miroslav Kyncl
  44. ISO 8601:2004, extended form
  45. http://prirucka.ujc.cas.cz/en/?id=820 - Časové údaje
  46. ISO/TC 154: Processes, data elements and documents in commerce, industry and administration. 2000. Oddíl 5.4.1 Complete representation, s. 18-19. Dostupné online (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Brennan, Kameny času. Praha 1997
  • M. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství. Praha 1953
  • S. Hawking, Stručná historie času. Praha
  • S. Michal, Hodiny. Praha 1980
  • J. Sokol, Čas a rytmus. 2. vyd. Praha 2004
  • N. Máčová, Čas. 1. vyd. Nová forma 2012

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

O měření času[editovat | editovat zdroj]

Přesný čas a časové zóny[editovat | editovat zdroj]

Fyzika[editovat | editovat zdroj]

Chronologické společnosti na internetu[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čas&oldid=16160429
Stránka byla naposledy upravena 13. 6. 2018 v 22:10. Editovat celý článek Čas.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy