Čas (mluvnice)

Čas v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. Většina časů je ohraničena současností. Řadí se mezi gramatické slovesné kategorie spolu s osobou, číslem, způsobem, rodem, videm, třídou a vzorem.

V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů.

Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.

[editovat] V češtině

V češtině se používají pouze aktuální časy:

• Minulý čas (préteritum) – tvoří se pomocí příčestí minulého a přítomných tvarů slovesa být (ve 3. osobě odpadají).

např. dělal jsem, dělal jsi, dělal; dělali jsme, dělali jste, dělali

Příčestí minulé rozlišuje tvary podle rodu podmětu (dělal, dělala, dělalo; dělali, dělaly, dělala). Tvoří se přidání „elové“ koncovky k minulému kmeni.

• Přítomný čas (prezens) se v češtině používá pouze u nedokonavých sloves. Tvoří se přidáním osobních koncovek k přítomnému kmeni.

např. dělám, děláš, dělá; děláme, děláte, dělají

• Budoucí čas (futurum) – tvoří se dvojím způsobem:
  • U dokonavých sloves tvar přítomného času vyjadřuje budoucnost (např. udělám).
  • U nedokonavých sloves pomocí přítomných tvarů slovesa být a infinitivu.

např. budu dělat, budeš dělat, bude dělat; budeme dělat, budete dělat, budou dělat

Relativnost (předčasnost a následnost dějů) se v češtině vyjadřuje zejména pomocí větných vazeb, slovesného vidu, příp. pomocí přechodníků.

[editovat] V jiných jazycích

[editovat] Slovanské jazyky

V ostatních slovanských jazycích se používá stejný systém časů jako v češtině.

V ruštině chybějí přítomné tvary pomocného slovesa být, nepoužívají se tedy ani při tvoření minulého času, minulý čas se tvoří pomocí samotného příčestí minulého (př. я был, [ja byl] - byl jsem). V ruštině je závazné použití osobních zájmen v podmětu.

V jihoslovanských jazycích je v minulém čase zachován tvar pomocného slovesa být i ve 3. osobě.

V bulharštině se zachoval původní praslovanský systém 4 minulých časů, které se nazývají aorist, imperfektum, perfektum a plusquamperfektum. Budoucí čas se tvoří pomocí částice ще [šte] a přítomného tvaru slovesa, a to jak u dokonavých, tak i nedokonavých sloves (př. ще чакам [šte čakam] – budu čekat, ще почакам [šte počakam] – počkám).

V polštině se zkrácené tvary pomocného slovesa být připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. byłem - byl jsem, byłeś - byl jsi, byls).

[editovat] Angličtina

Angličtina používá 3 základní (aktuální) časy - minulý (preteritum), přítomný (prezens) a budoucí (futurum) - a 3 relativní časy - předminulý (plusquamperfektum), předpřítomný (perfektum) a předbudoucí - které slouží v vyjádření předčasnosti či následnosti dějů a vyjádření ukončenosti dějů. Podobný systém časů je i v ostatních germánských jazycích.

např. I had done (předmin.) it before he came (min.). - Udělal jsem to (= měl jsem to udělané) dříve, než přišel.

Kromě toho se ve všech časových rovinách rozlišuje průběhovost a neprůběhovost děje.

např. I go - chodím x I am going - jdu (právě teď, doslova: jsem chodící)