Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Černé uhlí zvané někdy také kamenné uhlí je druh usazené horniny, která vznikla z organického materiálu v prvohorách a druhohorách řadící se mezi uhlí.[1] Jedná se o hořlavou surovinu, jenž se používá především jako palivo pro získávání tepla a energie. Řadí se mezi neobnovitelné zdroje.[2] Nachází se nerovnoměrně rozložené na celém zemském povrchu v nejsvrchnější zemské kůře. Tyto ložiska dosahují různé mocnosti a kvality černého uhlí, která je závislá na stupni přeměny organického materiálu a době prouhelnění.
Černé uhlí tvoří spolu s hnědým uhlím a hořlavými břidlicemi skupinu spadající pod kaustobiolity. Druhou velkou skupinou jsou pak přírodní uhlovodíky.
Černé uhlí obsahuje celkové zastoupení uhlíku v rozmezí 74 - 91% (jiné zdroje uvádějí 75 až 95%[3]) v závislosti na jeho typu (tzv. Cdaf). Charakteristické jsou i prouhelňovací skoky a změna lesku a páskování během vývoje. Během popisu černého uhlí se využívají názvy černouhelná hemifáze, černouhelná ortofáze a černouhelná metafáze, čímž se vyjadřuje zastoupení uhlíku. S nárůstem uhlíku současně dochází k poklesu prachové složky. Každé uhlí obsahuje i nespalitelné a spalitelné minerální složky o různém zastoupení v závislosti na typu. Mezi nejvýznamnější patří vodík (okolo 3%), dusík, kyslík (3%), síra (0,5 až 1,25 %[4]), a malé procento vody.[2][3] Výhřevnost se pohybuje v rozmezí 7 000 až 8 500 kcal.[2]
Obsah |
Uhlí vzniká geochemickou fází zvanou prouhelňování z organického materiálu za nepřístupu vzduchu, kde dochází k syntéza monomerů v geopolymery. Postupnou přeměnou vrstev odumřelých stromů působením tlaku při nepřítomnosti vzduchu se přecházelo z fáze trouchnivění, rašelinění až k prouhelňování, což mělo za následek snižování obsahu kyslíku a vodíku a nárůst uhlíku. Tyto procesy mají za následek současně i rozpad struktury rostlin a jejich postupné tmavnutí, což propůjčuje černému uhlí jeho typickou barvu. Rašelina postupně přecházela změnami na hnědé uhlí a to později na černé až antracit.
Uhelná ložiska se tvořila zejména v karbonu a permu (černé uhlí) a v období jury a křídy (hnědé uhlí)[1], tedy přibližně před 360 milióny let a skončilo před 286 milióny let. Obecně platí, že vrstvy starší jak křída obsahují pouze černé uhlí, v křídě černé i hnědé a v mladších dobách pouze hnědé uhlí.[3] V té době byly příznivé podmínky pro vzrůst vyšších forem rostlin. Nahromaděním velkého množství odumřelé vegetace vznikla uhelná ložiska, které se nazývají uhelné sloje. Některé sloje jsou silné jen několik milimetrů, jiné dosahují mocnosti až několika metrů. Tento jev je dán cyklickou sedimentací, kdy docházelo k opakovanému obnažování a ukládání organického materiálu.
Předpokládá se, že za vznik uhlí jsou odpovědné tropické slatiny, o čemž svědčí nalezené otisky dobových rostlin ve formě stromových přesliček, plavuní, či kapradin. Dalším místem potenciálního vzniku byly i sladkovodní oblasti.[3]
Pro vznik černého uhlí jsou potřebné zvýšené tlaky, které na okolí působí. Vznikají postupným překrytím rašelinišť s uloženým materiálem písky a jíly. Organický materiál se postupně dostává do hlubších partií zemské kůry a nadložní horniny začínají působit stále větší vahou. Odhaduje se, že z vrstvy rašeliny silné 10 až 15 metrů dojde ke vzniku uhelné sloje silné 1 metr. Obyčejné litostatické tlaky však nemohou stačit na vznik nejkvalitnějšího černého uhlí a antracitu a tak se předpokládá, že jejich vznik je spojen s oblastmi tektonických sil a vysokých teplot. Podmínek, které obvykle panují při orogenezi.[3]
Typ černého uhlí je dán jeho kvalitou, která se odvozuje z obsahu uhlíku v celkovém složení horniny. Čím více uhlíku se v černém uhlí nachází, tím kvalitnější toto uhlí je. Obsah uhlíku je pak přímo závislý na čase, během kterého uhlí vznikalo. Platí, že starší uhlí procházelo prouhelňováním déle, takže obsah uhlíku je vyšší než u uhlí mladšího. Tato vlastnost má hlavní význam u výhřevnosti, jelikož uhlíkem bohatší černé uhlí má vyšší výhřevnost.[1]
Černé uhlí má typický vzhled v závislosti na typu, kdy dochází ke střídání lesklých a matných pruhů v jeho struktuře. Matné pruhy vznikly ze zbytků nižších rostlin, kdežto lesklé páskování je způsobeno rozkladem dřeva.[2] Hornina současně obsahuje i měkké části, které mají za následek, že dochází ke špinění při kontaktu s ní.
Těžba a využití černého uhlí přispěla k bouřlivému rozvoji průmyslu v 19. století a měla významný vliv na rozvoj průmyslové revoluce, jelikož se jednalo o snadno dostupný zdroj energie. V této době docházelo i k masivní těžbe a vzniku nových průmyslových center v blízkosti uhelných oblastí, což se projevilo i v rozložení světové populace, když se za prací do průmyslových měst stěhovala populace. Do dneška platí, že většina uhlí je využita v blízkosti místa, kde bylo vytěženo a jen nepatrná část je transportována na vzdálenost větší než 1 000 km.[2]
V průmysl se současně uhlí rozděluje na dvě hlavní skupiny:
Černé uhlí je podstatnou surovinou v energetickém průmyslu, jelikož se používá jako kvalitní palivo pro tepelné elektrárny generující většinu elektrické energie na světě.
Vyjma energetického průmyslu je černé uhlí také strategickou surovinou v chemickém průmyslu, kde se z něho vyrábí destilací svítiplyn, uhelný dehet, či na výrobu koksu.[1] Dalším důležitým použitím je využívání při výrobě železa, oceli a dalších litin. Evropa je z pohledu černého uhlí značně závislá na jeho dovozu, jelikož vlastní ložiska byla z velké části již vytěžena, či jsou z jiných důvodů uzavřena (ochrana přírody, limity těžby atd.).
Nejrozšířenějším fosilním palivem na planetě je uhlí, které je po světě zastoupeno nerovnoměrně, ale oproti například ropě, jsou jeho velká ložiska ve více státech. Jeho zastoupení je 478 771 miliónů tun černého uhlí (52,6663689%) a 430 293 miliónů tun hnědého uhlí (47,3336311), což dává celkově přes 900 miliónů tun uhlí.[5] Zásoby černého uhlí jsou z největší části na území šesti států a to v pořadí USA (23,2549591%), Indie (18,8158848%), Čína (12,9915972%), Rusko (10,2529184%), Jižní Afrika (10,182321%) a Austrálie (8,06230954%). Těchto šest států dohromady spravuje 83,5599901% světových těžitelných zásob černého uhlí. Na území USA jsou zásoby rozprostřeny hlavně mezi státy Západní Virginie, Kentucky, a Pennsylvania, kde dochází i k největší těžbě.[6] Předpokládá se, že celková zásoba všeho uhlí vystačí minimálně na 134 let spotřeby.[7]
Ložiska v jižní Americe jsou z větší části umístěna pod pralesem, což znesnadňuje a prodražuje jejich případnou těžbu.
| Země | Černé uhlí | Hnědé uhlé | Celkově | Podíl |
|---|---|---|---|---|
| USA | 111 338 | 135 305 | 246 643 | 27,1 |
| Rusko | 49 088 | 107 922 | 157 010 | 17,3 |
| Čína | 62 200 | 52 300 | 114 500 | 12,6 |
| Indie | 90 085 | 2 360 | 92 445 | 10,2 |
| Austrálie | 38 600 | 39 900 | 78 500 | 8,6 |
| Jižní Afrika | 48 750 | - | 48 750 | 5,4 |
| Ukrajina | 16 274 | 17 879 | 34 153 | 3,8 |
| Kazachstán | 28 151 | 3 128 | 31 279 | 3,4 |
| Polsko | 14 000 | - | 14 000 | 1,5 |
| Brazílie | - | 10 113 | 10 113 | 1,1 |
| Německo | 183 | 6 556 | 6 739 | 0,7 |
| Kolumbie | 6 230 | 381 | 6 611 | 0,7 |
| Kanada | 3 471 | 3 107 | 6 578 | 0,7 |
| Česko | 2 094 | 3 458 | 5 552 | 0,6 |
| Indonesie | 740 | 4 228 | 4 968 | 0,5 |
| Turecko | 278 | 3 908 | 4 186 | 0,5 |
| Řecko | - | 3 900 | 3 900 | 0,4 |
| Maďarsko | 198 | 3 159 | 3 357 | 0,4 |
| Pakistán | - | 3 050 | 3 050 | 0,3 |
| Bulharsko | 4 | 2 183 | 2 187 | 0,2 |
| Thajsko | - | 1 354 | 1 354 | 0,1 |
| Severní Korea | 300 | 300 | 600 | 0,1 |
| Nový Zéland | 33 | 538 | 571 | 0,1 |
| Španělsko | 200 | 330 | 530 | 0,1 |
| Zimbabwe | 502 | - | 502 | 0,1 |
| Rumunsko | 22 | 472 | 494 | 0,1 |
| Venezuela | 479 | - | 479 | 0,1 |
| Celkově | 478 771 | 430 293 | 909 064 | 100,0 |
Černé uhlí se těží téměř po celém světě na většině lokalit, kde se vyskytuje. V některých případech je možné černé uhlí objevit na povrchu a to převážně v místech, kde se koryta řek zahlubují do podloží. Archeologické nálezy naznačují, že na podobném místě v Číně před přibližně deseti tisíci lety došlo k první těžbě uhlí. Postupně se začali hloubit tunely s postupujícími slojemi.
Během hlubiné těžby je potřeba vyhloubit vertikální šachty, kterými se následně dostává stavební materiál, lidi, svěží vzduch do podzemí a těžená surovina na povrch. Při těžení sloje se následně vybudují horizontální šachty (či se sklonem kopírující směr sloje zvané štola). V současnosti se využívají dvě hlavní těžební metody, jak získávat černé uhlí z podzemí, jenž jsou rozšířeny převážně v Evropě, Americe a Austrálii.
Cena černého uhlí pro tepelné elektrárny se začátkem února roku 2008 pohybovala okolo ceny 115 dolarů za tunu, což je historické maximum. Na nárůstu ceny se podepsala nízká nabídka, ze strany Číny, Jihoafrické republiky a Austrálie. Zemí, které tradičně černé uhlí vyvážely do světa.[8] Předpokládá se, že dojde ještě k dalšímu růstu této strategické suroviny.
Největší producentem černého uhlí na světě je Čína,[8] která je ale současně i největším spotřebitelem, jelikož velká část jejího energietického průmyslu je založena na spalování uhlí. Převážná část vytěženého černého uhlí tak zůstane na domácím trhu a není určena pro export.
Největším exportérem černého uhlí je pak Austrálie následovaná Indonésií[8] a Spojenými státy Americkými. V roce 1985 se celosvětová roční těžba černého uhlí pobyhovala okolo 3 000 miliónu tun a předpokládalo se, že v roce 2010 by měla roční produkce dosahovat 4 000 miliónu tun.[9]
Na území České Republiky se černé uhlí vyskytuje, či vyskytovalo v několika oblastech, kde bylo později i těženo. Těmito oblastmi jsou plzeňsko-manětínská pánev, kladensko-slánská pánev, žacléřsko-svatoňovická pánev, ostravsko-karvinská pánev a rosicko-oslavanská pánev.[1] Na území Česka se nacházejí ložiska jak energetického tak i koksovatelného uhlí, které se nachází převážně v oblasti hornoslezské pánve.[9]
V průběhu 18. až 20. století bylo černé uhlí dobýváno v řadě lokalit, mezi které patřil Kladenský revír, Rosicko - oslavanský revír, Ostravsko-karvinský revír. Většina lokalit s činnou těžbou byla utlumena v 90. létech 20. století.
V současnosti se černé uhlí těží pouze v Ostravsko-karvinském revíru prostřednictvím firmy OKD. Ročně je vytěženo kolem 15 milionů tun černého uhlí.[10] V roce 1999 se těžilo přibližně 20 miliónu tun, což odpovídalo přibližně 1% těžitelných zásob.[4] Tento objem je ale dostatečný pro zabezpečení domácí poptávky, i když je část černého uhlí dovážena z Polska. Na druhou stranu je část české produkce černého uhlí určena na export.[11]
(v milionech tun na území dnešní České republiky, resp. Čech, Moravy a Slezska)
Ćerné uhlí těží z velké části v podzemí. Jeho dobývání je proto mnohem nebezpečnější než povrchová těžba hnědého uhlí. Horníci pro jeho získávání sestupují do hloubek v rozmezí několika desítek metrů až několika set metrů. Nejhlubší doly sahají až kilometr pod povrch. V takových hloubkách značně roste teplota ke 40 °C s téměř 100% vlhkostí vzduchu.
Kromě těžkých podmínek je nebezpečná i samotná ražba šachet, kdy může dojít k propadnutí, závalu či jinému důlnímu neštěstí, jež může snadno horníky pod zemí odříznout a následně usmrtit. V dřívějších dobách bylo mnoho úmrtí spojeno s explozí důlních plynů, které v dolech vznikají a akumulují se. Ve světě zemřou na následky důlních neštěstí v průměru tisíce horníků ročně.[13]
