Česká literatura

Česká literatura je jednou z národních literatur.

Kritérium jejího vymezení může být trojí:

1. literatura psaná příslušníky českého etnika, tedy nejen česky, ale též latinsky a německy, např. Kosmova Kronika Čechů či Máchovy rané verše.
2. literatura psaná na území českého státu, tedy též jinými etniky, např. Kafkův Zámek.
3. literatura psaná česky, tedy též příslušníky jiných etnik nebo Čechy v zahraničí, např. Eisnerova Chrám a tvrz či Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší.

V praxi se obvykle všechna tři vymezení používají zároveň.

[editovat] Periodizace

Uváděné roky jsou pouze orientační, neboť žádné období nelze vymezit přesně na rok. Za mezníky byly vzaty buď významné události, nebo první rok nového desetiletí.

1. starý věk – do Jana Husa (863–1310)
2. střední věk – od Jana Husa do vlády Josefa II.
   1. gotická (1310–1434)
   2. renesanční (1434–1620)
   3. barokní (1620–1729)
   4. doba temna (1729–1773)
3. nový věk – od vlády Josefa II. dodnes
   1. národní obrození (1773–1848)
   2. moderní (1848–1938)
   3. období totality (1938–1989)
   4. postmoderní (od 1989 do současnosti)

[editovat] Románská literatura (863–1310)

Románská literatura je literaturou starého věku. V této době nebyla literatura psána česky, neboť čeština ještě neexistovala, nýbrž „umělými“ jazyky (staroslověnštinou – upraveným makedonským dialektem, používaném jako dorozumívací jazyk všech Slovanů – a latinou – v té době již mrtvým jazykem).

Nejdůležitějším literárním útvarem jsou legendy: 1. nedochovaná nejstarší legenda o sv. Václavovi byla sepsána kolem roku 967 latinsky. 2. Crescente fide christiana (Když se šířila křesťanská víra, po roce 974) je rovněž svatováclavská legenda. 3. Fuit in provincia Boemorum (Byl v zemi české, po roce 975) je legenda o sv. Ludmile. 4. Gumpoldova legenda je latinský text o sv. Václavu, který nechala sepsat kněžna Ema, manželka Boleslava II. Je součástí Wolfenbutelského kodexu sepsaného kolem roku 1000. 5. Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae aviae eius (Život a utrpení svatého Václava a báby jeho svaté Ludmily) též označovaný jako Kristiánova legenda. První známý ethnicky český autor je tak Kristián, který je také prvním českým historikem. Cílem bylo vytvoření domácího světce, který by podpořil Přemyslovský rod. 6. Život Konstantinův a Život Metodějův představují další skupinu legend, tzv. cyrilometodějských. Jsou sepsané v kruhu jejich žáků někdy mezi 9./10. stoletím. Jsou zde potlačeny hagiografické prvky. 7. Svatovojtěšské legendy jsou další skupinou. Jako světec je vnímán až od doby Břetislava I. Jeho myšlenky byly nadnárodní a měly protičeský charakter. 8. Posledním typem legend jsou legendy prokopské. Objevují se již od konce 12. století.Vita minor psaná veršovaně, vznikla kolem roku 1200 v Sázavském klášteře.

Chronologii přinášejí annály (letopisy): uspořádané soubory fakt o událostech v jednotlivých rocích, případně dnech. Hradišťsko - Opatovické anály, Anály při katedrálním kostele sv.Víta v Praze- ty se nedochovaly. Vyšší literární úroveň mají kroniky, nejvyšší historie. České annály zachycují roky 1038 až 1250. Jejich nejstarší rukopis se nazývá Staré annály Svatého Křiže a pochází z roku 1119. Kosmova Chronica Bohemorum (Kronika Čechů, nesprávně též Česká kronika) místy přechází v historii.

Umělecky nejkvalitnějším textem této doby je Petra Žitavského Chronicon Aulae Regiae (1338), označovaný jako Zbraslavská kronika, ačkoliv se jedná o historii.

[editovat] Gotika (1310–1433)

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Čeština se stala jazykem běžně používaným pro psaní textů. K nevyznámnějším památkám patří Alexandreis, Rožmberská právní kniha a Dalimilova kronika.

[editovat] Husitství (1370–1434)

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

[editovat] Renesance (1433–1620)

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Literatura se rozpadla na tři směry. Katolická, kališnická a bratrská literatura neměla mnoho společného a navzájem se neovlivňovala.

V roce 1829 František Palacký vydal Staré letopisy české, výbor z českých kronik o letech 1378 až 1526. Mají kališnický charakter. Nejstarší text pochází ze 30. let 15. století.

[editovat] Baroko (1620–1729)

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Česká literatura se poprvé rozdělila na oficiální (Bedřich Briedel), ineditní (Bohuslav Balbín) a exilovou (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský a Pavel Skála ze Zhoře).

[editovat] Doba temna (1729–1773)

Je dobou „temna“ spíše proto, že pod vlivem osvícenských předsudků se historici o toto období příliš nezajímali. Příkladem je nezájem o život a dílo vysmívaného Jan Václava Pohla. Jména jako Josef Bonaventura Pitter (1708–1764) nebo Jan Zeberer (1717–1789), autor první česky hrané hry, překladu Krügerovy německé komedie Herzog Michel – Kníže Honzýk (1771), jsou dnes zcela zapomenuta. Gelasius Dobner (1719–1790) bývá řazen do první generace českých obrozenců, ač tam věkově nepatří.

[editovat] Národní obrození (1773–1848)

1. generace je tvořena především německými osvícenci, kteří se o češtinu zajímali z vědeckého zájmu: František Martin Pelcl a Josef Dobrovský. Čeští preromantici byli v menšině: bratři Thámové a Václav Matěj Kramerius. 2. generace je tvořena romantickými nacionalisty. Jejím představitelem je Josef Jungmann, který druhou fasi národního obrození zahájil překladem Ataly (1805) a Ztraceného ráje (1811), a Václav Hanka. K dalším autorům patří Antonín Marek a Milota Zdirad Polák. 3. generace je tvořena lidmi, kteří se snažili český intelektuální život postavit na solidní základy: František Palacký, Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský a Pavel Josef Šafařík. 4. generace je vyvrcholením národního obrození: Josef Kajetán Tyl.

[editovat] Moderní literatura (1848–1938)

Moderní česká literatura začíná Májem Karla Hynka Máchy v roce 1836; moderní próza Obrazy z Rus Karla Havlíčka (1843). Tento progress byl však menšinový, většina autorů tvořila dozvuky národního obrození, např. Karel Jaromír Erben a Božena Němcová.

Národní obrození bylo definitivně překonáno až realismem. Jeho první generaci tvořilo májovci (1858–1868). Po Vyrovnání (vzniku Rakousko-Uherska) začala tvořit druhá generace. Ta se rozpadla na ruchovce s národním program v listu Osvěta (Eliška Krásnohorská) a lumírovce – kosmopolity snažící se překonat fatální závislost dosavadní české literatury na německé. Proto se inspirovali především francouzskou literaturou či jinými románskými literaturami (Jaroslav Vrchlický) či anglosaskou literaturou (Josef Václav Sládek). Julius Zeyer je předchůdcem dekadence.

Třetí a čtvrté generaci je již vlastní moderna. Patří k ní jak dekadence fin de siècle, tak avantgarda meziválečného období: Jaroslav Hašek a jeho Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1923).

[editovat] Totalita (1938–1989)

Stejně jako v baroku se literatura rozpadla do tří proudů: na officiální, ineditní (samizdat) a exilovou. Význačným směrem druhých dvou proudů byl existencionalismus, zejména Egon Hostovský a jeho Cizinec hledá byt (1947).

[editovat] Postmoderna (od 1989 do současnosti)

- po revoluci v listopadu 1989 byla zrušena cenzura, někteří autoři se vrátili z emigrace, zakázaní spisovatelé mohli vydávat své knížky, dochází k publikační explozi, ale je vydávana i nekvalitní literatura, obnovení novin (Lidové noviny)

1. POEZIE
Po roce 1989 dochází k útlumu básnické tvorby, působí starší generace - do lit. se vrátili katoličtí básníci (Jakub Deml, Václav René). Jediný úspěšný mladý básník:

JÁCHYM TOPOL (1962 - žije)
sbírka "Miluje Tě k zbláznění"

2. PRÓZA
dva druhy prózy:

a)Vypravěčská próza

Je postavena na příběhu, má autobiograf. charakter, řeší aktuální dobové problémy, čtenářsky oblíbená - vypráví příběhy ze skutečného života, které mohou potkat každého.

IVA PEKÁRKOVÁ (1963 - žije)
- žila v emigraci v USA, pracovala jako taxikářka v Bronxu

romány: Gang zjizvených, Můj IQ, Péra a perutě

IVA HERCÍKOVÁ (1935 - )

- psala dívčí romány Pět holek na krku

- v USA romány s tématikou sexuality, erotiky, partnerských vztahů Hester, Vášeň, Lékař duší a zvířat

HALINA PAVLOVSKÁ (1955- žije)
- významná novinářka, modrátorka, scénáristka

-soubor povídek: Díky za každé dobré ráno, Proč jsem se neoběsila, Zaoufalé ženy dělají zoufalé věci, Hroši nepláčou

- vychází knižně televizní pořad
Banánové rybičky

PETR ŠABACH (1951 - žije)

- soubor povídek: Hovno hoří film Pelíšky

- soubor povídek Šakalí léta, Musíme si pomáhat, Zvlášní problém Františka S.,

povídky: Babičky, Opilé banány, Občanský průkaz

Michal Viewegh (1962 - žije)
- původně učitel češtiny, příše autobiograf. knížky

- romány: Výchova dívek v Čechách, Báječná léta pod psa, Báječná léta s Klausem, Román pro ženy, Účastníci zájezdu,

novela: Názory na vraždu soubor povídek: Povídky o manželství a sexu

BÁRA NESVATBOVÁ (1975 - žije)

- romány: Bestiář, Život nanečisto

IRENA OBERMANOVÁ (1962 - žije)

- romány: Deník šílené manželky, Divnolásky

• V současné době se úspěšné knihy zfilmují a naopak se knižně vydávají úspěšné televizní pořady.
  

b) Experimentální próza

Autoři prolínají děj - používají více časových rovin = prolínání několika časových linií.

JIŘÍ KRATOCHVÍL

- romány: Medvědí román, Uprostřed nocí zpěv - ovlivněn magickým realismem, prolínání skutečnosti s nereálným světem

MICHAL AJVAZ

- román: Druhé město - filozofický román, objevují se zde nadpozemské postavy

[editovat] Slovníky

• Dějiny české literatury. In Ottův slovník naučný VI, pp. 280 – 358
• Czech literature. In Encyclopaedia Britannica

[editovat] Související články

Související články obsahuje: Portál Literatura

• Seznam českých spisovatelů
• Skupina 42
• Zpívaná, recitovaná a experimentální poezie

[editovat] Externí odkazy

• Česká literatura je v krizi, říká kritik Štefan Švec