České Slezsko

České Slezsko
moderní verze historického malého znaku Slezska vlajka Slezska historický velký znak Českého Slezska (původně znak Dolního Slezska)
Základní údaje
Hlavní město:	Opava
Rozloha:	4 452 km²
Počet obyvatel:	zhruba 1 milion
Nejvyšší bod:	Praděd (1491 m)
České Slezsko na mapě Česka

České Slezsko - též Československé Slezsko či (po vzniku Země Moravskoslezské) Moravské Slezsko či Moravskoslezsko (viz též moravsko-slezská hranice), 1938–1945 také Sudetské Slezsko – je historické území na severovýchodě České republiky o rozloze 4 452 km² a zhruba s 1 mil. obyvatel. Historickým hlavním městem je Opava. S výjimkou nového okresu Jeseník (který je součástí kraje Olomouckého), je součástí Moravskoslezského kraje. Na jihu hraničí s Moravou; na jihovýchodě se slovenským Žilinským krajem; na východě, severu a jihozápadě s Polským Slezskem (konkrétně s vojvodstvím Slezským, Opolským, Dolnoslezským).

České Slezsko leží v oblasti Sudet, které na východě přecházejí v Karpaty. České Slezsko bývá často mylně považováno za součást Moravy (a podle moravistů je součástí Moravy). Nejdůležitější řeky jsou Odra, Opava a Olše, jež z části utvářejí hranici s Polskem. Řeky Odra a Ostravice pak tvoří i část historické zemské hranice s Moravou. Vedle Ostravy ležící na historické zemské hranici s Moravou (Moravská a Slezská Ostrava) patří mezi významná slezská města historická metropole českého Slezska Opava, Krnov, Český Těšín, Karviná, Třinec a další.

Území dnešního Českého Slezska je z větší části totožné s územím bývalého Rakouského Slezska. Není však shodné - k Rakouskému Slezsku patřila i dnešní polská část Těšínska a naopak nebylo jeho součástí Hlučínsko.

[editovat] Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Slezska.

[editovat] Slezsko od středověku do 18. století

Mapa Českého Slezska (vymezeno tučnou čarou, šrafovaně dnešní Moravskoslezský kraj) po roce 1920

Slezsko jako součást zemí Koruny české do roku 1742

Čtyři slezská knížectví (Bytom, Opolí, Těšín a Ratiboř) dostal již v letech 1289–1292 král Václav II. do lenního vztahu na Českém království. Ovládnutí Slezska pak dovršil v letech 1327–1335 Jan Lucemburský. Česká svrchovanost nad Slezskem byla opakovaně uznána i polským králem Kazimírem III. Velikým nejprve Vyšehradskou smlouvou z roku 1333, a poté Trenčínskou smlouvou roku 1335, výměnou za to, že se český král vzdal nároků na Polskou korunu, a poté roku 1348 mírem v Namyslově s Karlem IV., jenž současně sňatkem s Annou Svídnickou získal dědičný nárok na poslední dosud nezávislá knížectví Javorsko a Svídnicko. Ve 14. a 15. století pokračoval proces drobení Slezska. Vymíráním jednotlivých piastovských linií (1335 vratislavské, 1368 svídnické, 1492 olešnické, 1504 hlohovské, 1532 opolské, 1625 těšínské a 1675 břežsko-lehnické, která byla vůbec poslední z rodu Piastovců) připadala jednotlivá území přímo k České koruně. V 15. století opět získalo Polsko koupí Osvětimsko, Zátorsko a Seveřsko, které se pak už ke Slezsku nepočítaly a staly se součástí Malopolska.

Větší část dnešního Českého Slezska (kromě Těšínska a okolí Jeseníku) se stala součástí Slezska až v roce 1613. Jedná se o oblast kolem Opavy, Hlučína, Bruntálu a Krnova, spolu s částí dnešního Polska v okolí Hlubčic. Koncem 9. století se oblast stala součástí Velkomoravské říše, po jejím rozpadu se stala předmětem bojů mezi českými a polskými knížaty. V 11. století byla definitivně dobyta českým knížetem Břetislavem I. a připojena k Olomouckému údělu. Podle Holasiců, kmene, který zde sídlil, se oblast nazývala Holasicko, od 13. století se začíná používat také název Opavsko.

V 60. letech 13. století udělil český král Přemysl Otakar II. Opavsko svému nemanželskému synovi Mikulášovi, který se později začal titulovat opavský vévoda. Ve 14. století již Opavsko nevystupovalo jako součást Moravy, opavský vévoda však byl leníkem českého krále i moravského markraběte.

Sbližování se Slezskem začalo za vlády Mikuláše II., který se stal zároveň knížetem ratibořským. Později se Opavsko rozdrobilo na menší oblasti, které však znovu získal Jiří z Poděbrad a patřily i jeho pozdějším nástupcům, dokud roku 1613 neudělil Matyáš Habsburský oblast kolem Opavy jako léno Karlovi z Lichtenštejna coby slezské knížectví. O devět let později takto Karel získal i Krnovsko, čímž se celé Opavsko stalo součástí Slezska. V majetku Lichtenštejnů zůstalo Opavské knížectví až do roku 1918.

[editovat] Období 1740-1849

Slezsko se svým rozvinutým tkalcovstvím zároveň patřilo k nejvyspělejším a nejbohatším zemím Habsburské monarchie, což bylo jeden z důvodů proč se stalo cílem pruské expanze, která začala roku 1740 vpádem do Slezska bez vyhlášení války.

V letech 1740-1742, 1744-1745 a 1756-1763 proběhly celkem tři slezské války mezi Habsburskou monarchií a Pruskem. Prusko, které neuznalo pragmatickou sankci, si po nástupu Marie Terezie vzalo za záminku dědické nároky na některé slezské úděly, držené braniborskými Hohenzollerny. Roku 1742 na základě Vratislavského míru získalo Prusko většinu slezského území včetně Kladska, které dosud patřilo k Čechám, což bylo roku 1763 potvrzeno i mírem Hubertusburským. Na získaném území Prusko vytvořilo novou provincii Slezsko. Pouze menší část Slezska, zahrnující Těšínské knížectví, jižní části Krnovského, Niského a Opavského knížectví, neoficiálně označovaná jako Rakouské či České Slezsko, zůstala s titulem vévodství jako jedna z korunních zemí součástí České koruny. Novým sídlem Rakouského Slezska se stala Opava.

1. července 1782 bylo císařským dekretem rakouské Slezsko spojeno s Moravou do jednoho správního celku, v jehož čele stálo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně.^[1]

[editovat] Období 1850-1918

Císařským rozhodnutím z 26. června 1849 bylo rakouské Slezsko (včetně moravských enkláv ve Slezsku) k 1. lednu 1850 od Moravy opět odděleno a stává se jednou z korunních zemí, vévodstvím Horní a Dolní Slezsko s hlavním městem Opavou.^[2] V té době mělo bez území moravských enkláv 5 147 km². To pak bylo na krátký čas (od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861) opětovně spojeno s Moravou.

Národnostní složení Rakouského Slezska a přilehlé části Pruského Slezska v roce 1912

V roce 1850 zároveň dochází ke zrušení obou krajů a jejich rozdělení mezi 22 nově vzniklých tzv smíšených okresů a 1 statutární město (Opava). Toto členění pak bylo roku 1868 nahrazeno členěním na 7 politických okresů (Bílsko, Bruntál, Fryštát, Frývaldov, Krnov, Opava, Těšín) a 3 statutární města, která k těmto okresům nenáležela (Bílsko, Frýdek a Opava). V roce 1896 vzniká z části území politického okresu Opava nový politický okres Bílovec, a 1. října 1901 také politický okres Frýdek, patřící původně do politického okresu Těšín). Tím se počet politických okresů do roku 1918 zvýšil na 9.

Území politických okresů se dále členilo na soudní okresy, což byly územní jednotky, podle kterých bylo organizováno soudnictví. Později se například stávalo, že jeden soudní okres byl rozdělen mezi 2 nebo více politických okresů. Správu smíšených a později politických okresů řídilo okresní hejtmanství v čele s hejtmanem.

Přibližné národnostní složení podle obcovací řeči podle sčítání z roku 1910:

• Češi: 180.348 (24,33%)
• Němci: 325.523 (43,90%)
• Poláci: 235.224 (31,71%)

poznámka: Obcovací řeč (tzv. Umgangssprache), tedy řeč běžného, denního styku, bývá zkreslena ve prospěch většinového jazyka monarchie, tedy němčiny. Do této kategorie spadají i Židé, kteří na Moravě a v Rakouském Slezsku ve velké většině volili němčinu (mimo jiné i proto, že např. jidiš uvést nemohli), a zvyšují tak německý podíl.

[editovat] Období 1918-1948

Neuskutečněné rozdělení Moravy a Českého Slezska na župy z roku 1920

[editovat] Opavsko a Hlučínsko

29. října 1918 se v Opavě se vytvořil Národní výbor pro Slezsko a převzal nejdůležitější úřady. 30. října 1918 vyhlásili ve Vídni němečtí poslanci ze severní Moravy a Slezska odtržení Němci osídlených oblastí na severu a jejich připojení k Rakousku jako provincie Sudetenland. Český národní výbor poslal do Opavy vojenské oddíly, před nimiž (v prosinci) provinční vláda uprchla, moc převzal pražským národním výborem jmenovaný zemský prezident Jan Šrámek, který stanovil správní komisi. 5. listopadu 1918 se Zemský národní výbor pro Slezsko a polská Národní rada knížectví těšínského dohodly na rozdělení správy Těšínska (pražský národní výbor tuto dohodu odmítl). 8. prosince (s účinností od 14. prosince) bylo vyhlášeno zrušení národních výborů (ve Slezsku k němu došlo až 27. prosince)

28. června 1919 se vítězné státy Dohody a poražené Německo uzavřely versailleskou smlouvu, podle níž Československu 10. ledna 1920 připadlo Hlučínsko (někdejší součást pruského záboru). Hlučínsko bylo v rámci Československa začleněno do Slezské země jako nový politický okres Hlučín.

[editovat] Těšínsko

Podrobnější informace naleznete v článku Československo-polský spor o Těšínsko.

V době rozpadu Rakouska-Uherska vznikl mezi nově konstituovanými státy Československem a Polskem spor o Těšínsko. Byl ustaven Polský národní výbor pro Těšínsko (Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego), který Těšínsko prohlásil za součást Polska a vojensky většinu Těšínska v noci z 31. října na 1. listopadu 1918 obsadil. 29. října 1918 byl ustaven český Národní výbor pro Slezsko, který 1. listopadu 1918 obdobně prohlásil Těšínsko za součást Československa. Československo opíralo svůj nárok o historické právo (Těšínsko bylo od roku 1327 resp. 1339 součástí zemí Koruny české), národnostní a strategické důvody (klíčová Košicko-bohumínská dráha a zásoby uhlí). Polsko opíralo svůj nárok zejména o důvody národnostní (v posledním sčítání lidu v roce 1910 uvedla většina obyvatel Těšínska jako svůj obcovací jazyk polštinu).

Napětí se stupňovalo a snaha uklidnit situaci vedla k uzavření prozatímní dohody o rozdělení Těšínska mezi oba národní výbory. Dohoda neměla prejudikovat definitivní rozhraničení území, o němž měly rozhodnout vlády v Praze a Varšavě.^[3] Podle této dohody velká většina Těšínska zatímně připadla Polsku, které tak získalo i kontrolu nad Košicko-bohumínskou dráhou, jediným železničním spojením českých zemí s východním Slovenskem. Podle některých názorů tato dohoda dělila území Těšínska podle národnosti obyvatel; tento závěr je však zpochybňován.^[4][5] Československá vláda a česká veřejnost toto rozdělení vnímaly jako dlouhodobě nepřijatelné. Polská strana byla s tímto rozdělením spokojena.

Na konec ledna 1919 Polsko naplánovalo konání voleb do polského Sejmu. V rozporu s uzavřenou dohodou se tyto volby měly konat i v Polskem kontrolované části Těšínska. V souvislosti s konáním těchto voleb Polsko v jím kontrolované části Těšínska rozmístilo vojenské jednotky. Československý protest proti konání voleb jako nepřijatelném projevu státní svrchovanosti ve sporném území byl Polskem odmítnut a Československo se rozhodlo pro vojenské řešení sporu. Vypukla Sedmidenní válka a početně silnější československá vojska (hlavní polské síly v té době bojovaly na východě s Ukrajinci o kontrolu nad východní Haličí) zabrala většinu sporného území. Československý útok se zastavil na nátlak Dohody. 28. července 1920 bylo Těšínsko na základě arbitrážního rozhodnutí ve Spa rozděleno mezi Československo a Polsko, přičemž Polsko získalo území východně od řeky Olše.

[editovat] Správní dělení

Administrativně se České Slezsko (po vzniku Československa Země Slezská) po připojení Hlučínska a odstoupení části Těšínska ve prospěch Polska, členilo na 9 politických okresů: Bílovec, Bruntál, Český Těšín, Frýdek, Fryštát, Frývaldov, Hlučín, Krnov a Opava-venkov; a 2 statutární města: Frýdek a Opava.

Podle zákona č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“, jež na území Českých zemí nakonec vůbec nevstoupil v platnost, mělo být území dosavadní země Slezské rozděleno mezi župy XII., XIV. a XXI.

1. prosince 1928 je české Slezsko spojeno s Moravou v zemi Moravskoslezskou. Důvodem tohoto aktu byla nejen malá velikost Českého Slezska, ale také snaha o oslabení politického vlivu zdejších sudetských Němců. Současně došlo k zániku dosavadních Moravských enkláv ve Slezsku jakožto zvláštního správního území, a Frýdek přišel o postavení statutárního města a byl začleněn do dosavadního politického okresu Frýdek.

[editovat] Druhá světová válka

Po Mnichovu je v říjnu roku 1938 většina Českého Slezska připojena k nacistickému Německu (Hlučínsko je připojeno přímo k Říši, kde se stává součástí Pruského Slezska; bývalý Opavský kraj se stává součástí Sudetské župy Gau Sudetenland); část (území celých politických okresů Fryštát a Český Těšín, s nepatrnou částí politického okresu Frýdek) pak obsazuje Polsko (po přepadení Polska v roce 1939 a jeho následné porážce se i toto území stává součástí nacistického Německa a je začleněno do Pruského Slezska). Zbývající část (přibližně v rozsahu politického okresu Frýdek) zůstala i nadále součástí země Moravskoslezské a spolu s ní se po okupaci z 15. března 1939 stává součástí Protektorátu Čechy a Morava. Po skončení války se hranice vrací k předmnichovskému stavu, přičemž jsou téměř všichni Němci odsunuti, a České Slezsko se stává součástí Slezské expozitury země Moravskoslezské.

[editovat] Období 1949-2000

1. ledna 1949 je České Slezsko rozděleno mezi Ostravský a Olomoucký kraj, od roku 1960 je součástí Severomoravského kraje. Od roku 2000 je znovu rozděleno mezi kraje Olomoucký a Moravskoslezský (původně (do 31. května 2001) Ostravský kraj).

[editovat] Reference

1. ↑ Žáček (2004), str. 220.
2. ↑ Žáček (2004), str. 268.
3. ↑ Žáček (2004), str. 305.
4. ↑ Jaroslav Valenta: Arbitráž z 28. července 1920 po osmdesáti letech. (pdf)
5. ↑ Rozhovor profesora Jerzyho Tomaszewského s Aleksandrem Kaczorowskim

[editovat] Literatura

• FUKALA, Radek. Slezsko, Neznámá země Koruny české (Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740). České Budějovice : Veduta, 2007. ISBN 978-80-86829-23-4.
• GAWRECKÁ, Marie. Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2004. ISBN 80-7248-233-5.
• ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. ISBN 978-80-7277-172-1.

[editovat] Související články

• Slezsko
• Pruské Slezsko
• Země Moravskoslezská
• Slezská expozitura země Moravskoslezské
• Olomoucký kraj (1949-1960)
• Ostravský kraj
• Severomoravský kraj
• Olomoucký kraj od roku 2000
• Moravskoslezský kraj
• Moravské enklávy ve Slezsku

[editovat] Externí odkazy

• české Slezsko - historie, mapa, symboly
• Severomoravský kraj
• Moravskoslezský kraj
• Severní Morava - průvodce regionem
• Olomoucký kraj
• kartografické vyjádření slezské identity

Historické české země
Čechy Morava České Slezsko

	Česko (CZ)
Samosprávné kraje (sídlo)
hlavní město Praha | Středočeský kraj (Praha) | Jihočeský kraj (České Budějovice) | Plzeňský kraj (Plzeň) | Karlovarský kraj (Karlovy Vary) | Ústecký kraj (Ústí nad Labem) | Liberecký kraj (Liberec) | Královéhradecký kraj (Hradec Králové) | Pardubický kraj (Pardubice) | kraj Vysočina (Jihlava) | Jihomoravský kraj (Brno) | Olomoucký kraj (Olomouc) | Moravskoslezský kraj (Ostrava) | Zlínský kraj (Zlín)
Územní („staré“) kraje (sídlo)
Středočeský (Praha) | Jihočeský (České Budějovice) | Západočeský (Plzeň) | Severočeský (Ústí nad Labem) | Východočeský (Hradec Králové) | Jihomoravský (Brno) | Severomoravský (Ostrava) | samostatná územní jednotka: hl. m. Praha
Země: Čechy | Morava | Slezsko

Československo – administrativní dělení (1918–1992)
1918–1948 (země)	Země česká • Země moravskoslezská (od 1. 12. 1928; předtím Země moravská a Země slezská) • Země slovenská • Země podkarpatoruská (do března 1939)
1949–1960 (kraje)	Banskobystrický kraj • Bratislavský kraj • Brněnský kraj • Českobudějovický kraj • Gottwaldovský kraj • Jihlavský kraj • Karlovarský kraj • Královéhradecký kraj • Košický kraj • Liberecký kraj • Nitranský kraj • Olomoucký kraj • Ostravský kraj •  Plzeňský kraj • Pražský kraj • Prešovský kraj • Pardubický kraj • Ústecký kraj • Žilinský kraj
1960–1992 (kraje)* (* od 1969 v rámci republik)	Jihočeský kraj • Severočeský kraj • Středočeský kraj • Východočeský kraj • Západočeský kraj • Jihomoravský kraj • Severomoravský kraj ♦ Západoslovenský kraj • Středoslovenský kraj • Východoslovenský kraj (slov. kraje zrušeny od 1. 7. 1969 do 1970, a trvale od 19. 12. 1990)
1960–1992 (samostatné územní jednotky rovnocenné krajům)*	Hlavní město Praha • Bratislava (9. 3. 1968 – 19. 12. 1990; od 1969 Hlavné mesto SSR Bratislava, od 1. 3. 1990 Hlavné mesto SR Bratislava) • Brno (1969–1971) • Ostrava • Plzeň (obě 1. 7. 1969 – 1971)
1969–1992 (republiky)	Česká socialistická republika (ČSR) • Slovenská socialistická republika (SSR) Česká republika (ČR) (od 6. března 1990) • Slovenská republika (SR) (od 1. března 1990)

Sem vložte neformátovaný text