České země za první světové války

Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, což se v průběhu počátku měsíce srpna rozrostlo v celoevropský konflikt. U německy mluvícího obyvatelstva vyvolal vznik války většinou nadšení. Vídeňské pochodové prapory provolávaly, že "utlučou Srby čepicemi" a podle císaře měla válka skončit dříve, než opadne listí ze stromů. Většina českého obyvatelstva rakousko-uherské monarchie však nadšení neprojevovala. Lidé si byli jednak vědomi, že žádná válka nepřinesla nikdy nic dobrého, jednak se jednalo o válku proti dvěma slovanským národům - Srbům a Rusům, které český národ považoval od dob národního obrození jako tradiční oporu proti hrozbě pangermanismu. České veřejnosti též bylo známo, že němečtí ideologové pokládají válku za boj mezi germánstvím a slovanstvím, proto se mnoha českým vojákům nechtělo umírat za cizí zájmy.

[editovat] 1914

Mapa rakousko-uherské monarchie

Již 25. července 1914 vyšlo první z řady císařských nařízení, která rušila základní ústavní práva - právo na osobní svobodu, ochranu domácnosti, listovní tajemství, svobodu shromažďovací, svobodu tisku a svobodu projevu. Byla zastavena činnost porotních soudů a civilisté byli v mnoha případech podřízeni soudům vojenským. Byl zřízen "válečný dohlédací ústav," který měl dbát na udržování klidu uvnitř země, bojovat proti špionáži a cenzurovat tisk. Dále vyšla nařízení o zrušení předpisu o nedělním a svátečním klidu, o prodloužené pracovní době, o militarizaci železnic a další. Nálada mezi českým obyvatelstvem byla ve větší míře sklíčená a objevovaly se první projevy nesouhlasu u českých odvedenců i první sebevraždy v řadách českých vojáků.

Události prvních dnů války se promítly i v zahraničí. Již v srpnu vznikla ve Francii vojenská skupina českých a slovenských dobrovolníků - rota Nazdar. V Rusku vznikla v srpnu Česká družina jako samostatný oddíl ruské armády, která byla složena z Čechů, žijících v Rusku a která později přijímala do svých řad i české přeběhlíky. 2. září 1914 vzniklo v USA České národní sdružení, které bylo později prohlášeno za ústřední organizaci amerických Čechů.

4. září byl zatčen vůdce národně-sociální strany Václav Klofáč. V tomto období panovalo mezi Čechy nadšení, protože prosakovaly zprávy o postupu ruské armády na západ. Velitelství ruské armády vydalo provolání k národům Rakouska-Uherska, kde se slibovala spravedlnost a právo potlačeným národům monarchie. Na Žižkově očekávali, že Rusové dorazí na sv. Václava a zamýšleli jim připravit uvítání. Na příchod ruských vojsk do Prahy byly uzavírány i sázky. Rusové v bitvě o Halič postoupili na východní Slovensko a po bojích na Visle se blížili k severovýchodním hranicím Moravy. Rusofilské náladě v českých zemích se rakouská vláda snažila čelit zvýšenou perzekucí. V Moravské Ostravě byl popraven rozšiřovatel protirakouských letáků S. Kratochvíl, za "velezradu" byli popraveny další dvě osoby, mnoho lidí se za tuto činnost dostalo do těžkého žaláře. Popravy a tresty dlouholetého těžkého žaláře byly praktikovány po celou dobu války.

[editovat] 1915

Karel Kramář - čelní představitel domácího čs. odboje

Nálady mezi českým obyvatelstvem se ani v roce 1915 podstatně nezměnily. Do rakouských státních orgánů přicházely stále zprávy o tom, že lidé sympatizují s Rusy, že nosí všeslovanské trikolóry, že protestují proti rekvírování zvonů z kostelů, že se stále rozšiřují protistátní letáky, že mezi českými vojáky dochází k odpírání poslušnosti. Vojáci táhnoucí na východní frontu si často prozpěvovali písničku "Červený šátečku kolem se toč, máme jít na Rusa, nevíme proč." Již roku 1914 docházelo k přeběhlictví na srbské, ale zejména na ruské frontě, a ne jinak tomu bylo nyní. Např. počátkem dubna 1915 zběhl v Karpatech k Rusům 36. mladoboleslavský pěší pluk, v průběhu roku nabývala spontánní přeběhnutí masovějšího charakteru. Na jaře roku 1915 se uskutečnilo několik schůzek českých politických stran, na nichž se jednalo o vytvoření příznivých podmínek pro podporu české a slovenské zahraniční akce. Po válce se tato skupina, do níž patřili např. Edvard Beneš, Karel Kramář či Ladislav Rašín, nazývala jako "Česká mafie." 2. května 1915 byla ruská armáda v bitvě u Gorlice poražena a musela ustoupit. To znamenalo pro většinu českého národa depresi, protože bylo jasné, že průnik ruské armády do Čech se neuskuteční. 21. května 1915 byl zatčen pro velezradu Karel Kramář (později odsouzen k trestu smrti, poté amnestován). 23. 5. Itálie vypověděla Rakousku-Uhersku válku a došlo ke vzniku italské fronty. Na toto válčiště byli ve větší míře nasazováni Češi a příslušníci jiných slovanských národů, protože zde nehrozilo takové nebezpečí jako v Rusku, že dojde k přeběhnutí. 6. července pronesl v Ženevě Tomáš Garrigue Masaryk při příležitosti 500. výročí upálení mistra Jana Husa projev, v němž se vyslovil pro československou samostatnost a rozbití habsburské monarchie. V září za Masarykem emigroval i Edvard Beneš a byl založen Český zahraniční komitét, sdružující všechny organizace Čechů v cizině.

[editovat] 1916

V zimě 1915-1916 došlo k podstatnému zhoršení zásobovací situace. Krize se promítla i na venkově. Lidem byla zabavována mouka, obilí, seno i sláma, byl zaveden přídělový systém potravin. Ženy a děti musely obdělávat pole samy, a to i přesto, že postrádaly koně i krávy do potahu, které jim zabavila armáda. Obilí se mlelo pouze na povolení, do chleba se přidávala sláma i otruby. Nedostatek potravin způsobil, že lidé jedli psy, kočky, veverky, vrány a jiná zvířata. Kvetl černý obchod s potravinami, lidé si snažili zhotovovat skrýše, kde schovávali potraviny. Tomuto stavu však nezabránila ani celá řada hospodářských opatření Rakouska-Uherska. V únoru 1916 se Český zahraniční komitét v Paříži přeměnil v Národní radu československou, která začala cílevědomě pracovat na dosažení československé samostatnosti. 19. listopadu 1916 bylo oznámeno vytvoření jednotného Českého svazu českých poslanců na říšské radě a Národního výboru jako nadstranické politické autority ve věcech národních zájmů. 21. listopadu zemřel císař František Josef I., novým císařem se stal Karel I. Změna na trůně se projevila ve vnitřní i zahraničněpolitické situaci habsburské monarchie.

[editovat] 1917

Rakousko-uherští zajatci v Itálii

Počátkem roku 1917 došlo k dalšímu zhoršování zásobování, což vyvolávalo nespokojenost mezi lidem. Ani postavení vojáků na frontách nebylo o nic lepší. Nesmyslné boje, při nichž se stávali prostí vojáci "potravou pro kulomety a děla," vyvolávaly stále větší nespokojenost. V lednu 1917 byl založen v Itálii český dobrovolnický sbor, takže československé legie měly zastoupení na západní, východní i italské frontě. V Rusku vypukla Únorová revoluce, car byl sesazen a začaly se rýsovat základy demokracie, což bylo českou veřejností přivítáno. Lidé věřili, že tato revoluce přiblížila konec války a hladu. Začaly přibývat protesty, konaly se stávky, propukaly hladové a protidrahotní demonstrace. Na jaře 1917 vzrostla i politická aktivita. Vliv ruské revoluce a celková kritická situace říše donutily císaře a vládu, aby svolali parlament, který se nesešel od počátku války. Spolu s obnovením parlamentu byly do určité míry obnoveny i některé základní ústavní svobody. 30. května 1917 bylo na říšské radě ve Vidni předneseno státoprávní prohlášení českých poslanců, kteří žádali autonomii českých zemí ve spojení se Slovenskem. Počátkem července se uskutečnila bitva u Zborova, ve které zvítězili čeští legionáři nad rakousko-uherskými jednotkami. Během roku 1917 proběhla celá řada manifestací a stávek, při nichž byla střelbou četnictva zabita řada lidí, další byli zraněni. Na frontu byly odváděny další ročníky mužů, ženy musely čím dál tím více zastávat jejich práci. 7. listopadu 1917 se v Rusku uskutečnila Velká říjnová socialistická revoluce. Krátce na to byl vydán Dekret o míru, což našlo ohlas ve všech zemích. V Rakousku-Uhersku se začaly konat masové mírové manifestace, což se dotklo i českých zemí, kde se masové demonstrace v mnoha českých městech uskutečnily 2. prosince 1917.

[editovat] 1918

Jeden z mnoha památníků obětem 1. světové války v Česku

Počátkem roku 1918 již byla situace v rakousko-uherské monarchii kritická. Jednalo se zejména o bídu, hlad a špatné zásobování a to jak civilistů, tak vojáků. Dalším faktorem bylo ovlivnění části obyvatelstva bolševickou revolucí v Rusku ve víře, že byl ustanoven stát, v němž budou vládnout dělníci a rolníci. Lidé měli plné zuby války, která neměla žádný výsledek, pouze smrt, vzájemné vyčerpávání a zmar. V neposlední řadě tu byly národnostní požadavky Slovanů, kteří požadovali stejná práva jaké mělo německé a maďarské obyvatelstvo říše. 6. ledna 1918 byla přijata Tříkrálová deklarace, požadující autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakouska-Uherska. Koncem ledna se uskutečnila generální stávka dělnictva v celé monarchii pod ústředním heslem "Mír, svoboda, chléb." Okamžitému zhroucení zásobování zabránilo na jaře roku 1918 bezohledné vydrancování Ukrajiny, která byla obsazena po Brestlitevském míru. Hlad, epidemie, vysoká úmrtnost, nedostatek surovin, zejména uhlí, vedly k poklesu výroby v průmyslu. Drahota rostla šíleným tempem. Souběžně s vlnou stávek propukaly demonstrace, jichž se účastnily zejména ženy, zoufalé z hladu svých dětí. Na jaře 1918 též pokračoval rozklad rakousko-uherské armády. K problémům vyplývajícím z nedostatečného zásobování a rostoucí dezerce přibyl problém nový - po uzavření Brestlitevského míru se začali vracet do země vojáci z Ruska, kteří viděli doma hlad, bídu, zanedbaná hospodářství a rozvrácené rodiny. Po odpočinku a povolání zpět do armády se tam tito vojáci buď nedostavili či zběhli, nebo patřili k nebezpečným rebelům. V řadě posádek vznikaly nepokoje, z nichž největší byla Rumburská vzpoura. Docházelo i k dalším posunům v politické oblasti. 30. května 1918 byla podepsána Pittsburská dohoda, která schvalovala spojení Čechů a Slováků v příštím samostatném státě. 29. června francouzská vláda uznala Národní radu československou jako základ příští československé vlády. 14. října ohlásil Edvard Beneš dohodovým mocnostem ustanovení o prozatímní československé vládě s T. G. Masarykem jako prezidentem. Téhož dne se v českých zemích uskutečnila generální stávka, která byla organizována Socialistickou radou. Protestovalo se proti vývozu potravin z českých zemích a byla prohlášena samostatná Československá republika. Socialistická rada a její akční výbor však nepodnikly opatření, aby proklamaci samostatné republiky zajistily i mocensky, takže od pokusu uchopení moci prozatím sešlo. 16. října vydal Karel I. císařský manifest, kterým proklamoval federalizaci monarchie. Ten však ztroskotal na odporu Uherska. 28. října předalo Rakousko-Uhersko nótu prezidentovi USA, ve které byla vyslovena ochota zahájit okamžitá jednání o příměří. Tato nóta byla pochopena jako faktická kapitulace monarchie a stala se signálem k manifestacím ke zřízení samostatného čs. státu, který byl týž den vyhlášen.

[editovat] Literatura

• Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
• Kolektiv autorů, Československé dějiny v datech, Nakladatelství Svoboda 1987