Česko-uherské války

Olomoucká smlouva

Česko-uherské války (též zvané jako "Druhá válka husitská ") probíhaly v českých zemích na konci 60. let a v 70. letech 15. století.

23. prosince 1466 sesadil papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad jako kacíře z trůnu a vyhlásil proti kališnickým Čechám křížovou výpravu. Roku 1467 papež potvrdil za vůdce katolíků Zdeňka ze Štenberka, předáka Zelenohorské jednoty. Jemu byly na pomoc poslány houfy křižáků z okolních zemí, avšak jejich útoku vojska Jiřího z Poděbrad úspěšně čelila. V březnu roku 1468 zahájil přímý boj vykonavatel papežské klatby uherský král Matyáš Korvín. V únoru roku 1469 bylo jeho vojsko obklíčeno českým vojskem u Vilémova na Českomoravské vrchovině. Matyáš slíbil, že zanechá dalšího nepřátelství vůči Jiřímu z Poděbrad a za tento slib byl propuštěn. Svůj sblib však nedodržel a brojil proti Jiřímu dál. 3. května téhož roku byl katolickými pány zvolen v Olomouci za českého krále. V červnu však zemský sněm tuto volbu odmítl a na návrh Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví Vladislava Jagellonského na český trůn. Zejména na Moravě a ve Slezsku se rozhořely boje mezi příznivci obou znesvářených táborů. Byly dobývány hrady protivníků, došlo k zániku mnoha vesnic. 22. března roku 1471 Jiří z Poděbrad zemřel a v květnu téhož roku byl českým sněmem zvolen králem Vladislav Jagellonský. Matyáš, který ovládal část Čech a polovinu Moravy se nechal korunovat v Jihlavě papežským legátem za českého krále a pokračoval v boji. 7. prosince 1476 byla na radnici v Olomouci vyhlášena smlouva o příměří, podle níž mohli oba panovníci užívat titulu "český král." Tyto dohody byly potvrzeny Olomouckou smlouvou ze dne 21. července 1479. Vladislav vládl pouze v Čechách, Matyáš ve vedlejších zemích koruny české, což trvalo až do jeho smrti roku 1490.

[editovat] Odkazy

• Bitvy českých dějin