Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Čistky v Rudé armádě

Čistky v Rudé armádě, či také Proces s trockistickou protisovětskou vojenskou organizací, Případ Tuchačevskij nebo Čistka NKVD v roce 1941 byla série čistek, které se udály ve velení Rudé armády během Velkého teroru a svým rozsahem naprosto paralyzovaly velitelský sbor Rudé armády, což se negativně projevilo v Zimní válce a na počátku Operace Barbarossa respektive ve Velké vlastenecké válce.

Prvních pět maršálů SSSR - tři z nich byli popraveni.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Po neúspěšných zemědělských a průmyslových experimentech a megalomanských projektech, které zruinovaly hospodářství Sovětského svazu se šířila všeobecná nespokojenost. Komunistická strana se dokonce pokusila odvolat diktátora Stalina z jeho funkce. Nespokojenost se šířila mezi dělnictvem, rolnictvem, inteligencí a začala se šířit i ve velitelském sboru Rudé armády. Ten představoval pro Stalina nepřítele potenciálně nejnebezpečnějšího. Již na přelomu let 19361937 Stalin instruoval NKVD, jejího velitele Ježova a některé špičky Rudé armády (např. Klimenta Vorošilova) o chystané eliminaci nespokojených důstojníků Rudé armády, ale i těch důstojníků, kteří měli co se týče vojenské teorie jiné názory než Stalin a Kliment Vorošilov.

Proces s maršálem Tuchačevským[editovat | editovat zdroj]

Michajil Nikolajevič Tuchačevskij, maršál SSSR a nejznámější oběť čistek v Rudé armádě.

Dne 22. května 1937 armádní velitel a náčelník politické správy Rudé armády Jan Gamarnik spáchal sebevraždu. Dozvěděl se o nadcházející čistce. Ještě týž den byl zatčen náčelník povolžského vojenského okruhu a maršál Sovětského svazu Michajil Tuchačevskij. Již v srpnu 1936 byl zatčen zástupce velitele leningradského vojenského okruhu, velitel sboru Vitalij Primakov. Od roku 1936 do května 1937 byli navíc zatčeni armádní velitelé či velitelé sborů Jona Jakir, Vitovt Putna, August Kork, Robert Eideman, Boris Feldeman a Jeronim Uborevič. Všech těchto 8 elitních velitelů Rudé armády bylo obviněno z naprosto fantastických zločinů – spolupráce s trockisty, nacistickou vojenskou zpravodajskou službou a příprava protisovětského vojenského převratu s cílem dosadit k moci trockisty a fašisty. Není nutno říkat, že jak Chruščovem, tak archivy NKVD a KGB bylo jasně prokázáno, že všechna tato obvinění byla smyšlená.

Obžalovaní byli souzeni svými soudruhy z občanské války, konkrétně armádními veliteli Ulrichem, Bljucherem, Šapošnikovem, Alksinsem, Budonným, Bělovem, Dybenkem a Kaširinem. Stalinův cynismus vedl k tomu, že z těchto 8 soudců, pět bylo později mučeno a popraveno. Dne 12. června 1937 byli všichni první obžalovaní popraveni. To ale zdaleka nebyl konec.

Nikolaj Ježov, velitel NKVD, organizátor monstrprocesů a mučitel Tuchačevského a Jakira

Další čistka[editovat | editovat zdroj]

Od května 1937 do konce roku 1939 se největší vlna čistek vyžádala obrovské množství životů mnoha kompetentních a schopných důstojníků Rudé armády. Byl popraven zakladatel sovětského vojenského letectva Alksins, stejně tak profesor Frunzeho vojenské akademie a někdejší hrdina občanské války Joachim Vacietis. Na popravišti skončil velitel operačního štábu Bělov, hrdina občanské války Vasilij Bljucher, spoluorganizátor Říjnové revoluce Dybenko. Dle oficiálních statistik si čistka vyžádala život 3 z 5 maršálů SSSR, 13 z 15 velitelů armád, 56 z 60 velitelů armádních sborů a všech 16 komisařů armád. Více než 150 ze 180 velitelů divizí bylo popraveno nebo posláno do táborů gulagu. A to i budoucí hrdina Sovětského svazu a druhé světové války Konstantin Rokossovskij.

Od počátku čistky do jejího oficiálního konce bylo popraveno, mučeno nebo v různých délkách vězněno a postiženo téměř 50 000 generálů a důstojníků Rudé armády. Téměř celý Nejvyšší vojenský výbor Rudé armády byl vyhlazen. Ze 108 členů bylo 98 zatčeno a zastřeleno. Přežili jen ti, kteří se Stalinem spolupracovali a sloužili za občanské války a velitel Šapošnikov, jehož si Stalin vážil. Rudá armáda se bez důstojnického sboru ocitla ve fázi naprostého rozkladu.

Čistka 1941[editovat | editovat zdroj]

Čistky v nejvyšším velení Rudé armády neskončily ani po zahájení přepadení Sovětského svazu Hitlerovským Německem známém pod označením Operace Barbarossa, přestože část velitelů Rudé armády byla skutečně propuštěna z vězení a táborů. Z generála Pavlova se stal obětní beránek Ještě předtím od začátku června 1941, do října 1941 bylo popraveno nebo uvězněno 11 nejvyšších velitelů Rudé armády, včetně takových zkušených es jako byl Grigorij Štern nebo Jakov Šmuškevič. Po této čistce ovšem už žádná nenásledovala, neboť Stalin si již konečně uvědomil, že čistka tolik Rudé armádě nepomáhá jako spíše jí škodí a rozvrací v době největšího smrtelného nebezpečí.

Okolnosti čistky[editovat | editovat zdroj]

O této čistce se také hovoří jako o jednom z projevů Stalinova antisemitismu, neboť z prvních 8 popravených nejvyšších velitelů Rudé armády byli 4 Židé(nepočítaje Jana Gamarnika, který spáchal sebevraždu a byl také Žid). Další důležitou souvislostí, která doplňuje důvody čistky, byly personální vztahy mezi veliteli Rudé armády a samotným Stalinem. Například vztah Stalin–Tuchačevskij se téměř blížil k otevřené nenávisti kvůli animozitám z dob občanské války. Ironií je, že tito velitelé byli popraveni z důvodu spolupráce s nacistickým Německem. Ironie to je, protože právě Tuchačevskij již na přelomu let 19341935 vypracoval operační plán pro invazi do nacistického Německa a otevřeně vyzýval Stalina k ukončení spolupráce s nacisty. Stejně tak je ironické právě to, že rudoarmějští velitelé židovského původu byli obvinění z této pronacistické špionáže.

Zajímavou okolností je i to, že tento proces byl veden tajně na rozdíl od předcházejících. Snad i proto, že Tuchačevskij byl velice populární velitel mezi vojáky a jeho uvěznění mohlo vyvolat, až situaci skutečné vojenské vzpoury ze strany rudoarmějců a nižších důstojníků. Podle některých historiků, například Isaaka Deutschera, skutečně existovala snaha velitelů Rudé armády odstranit Stalina, nikoliv však ve prospěch nacistů. Jiní historici, například Viktor Suvorov, velice kladně hodnotí čistku v důstojnickém sboru a popravené velitele, v rozporu se všemi fakty a okolnostmi nazývají neschopnými a krvelačnými důstojníky.

Důsledky čistky[editovat | editovat zdroj]

Důsledky čistky a toho, co následovalo po čistce byly vskutku dalekosáhlé. Na místa schopných důstojníků se prodrali neschopní důstojníci a političtí komisaři. Velitelé, kteří se na své místo museli tvrdou pílí, disciplínou a schopnostmi dopracovat byli nahrazeni veliteli, kteří byli kamarádíčci, ať již přímo Stalina či lidového komisaře obrany Klimenta Vorošilova. Mimo úplného rozkladu a paralyzace Rudé armády došlo i k přehodnocení mnoha efektivních bojových taktik, zastavení modernizace prosazované popravenými veliteli a těžké podcenění nebezpečí nacistického Německa.

Důsledky se projevily nejprve v Zimní válce, kde byla Rudá armáda de facto poražena podstatně slabším nepřítelem a v prvních měsících Operace Barbarossa, kdy Rudá armáda ztratila navzdory technické a zbraňové převaze téměř 2 milióny vojáků a celá fronta se zhroutila.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LITERA, Bohuslav. Historie Rudé armády 1917–1941. Praha : Libri, 2009. 384 s. ISBN 978-80-7277-418-0.
  • Lev Nikulin, Tuchačevskij, Naše vojsko, Praha 1965.
 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čistky_v_Rudé_armádě&oldid=16341272
Stránka byla naposledy upravena 24. 8. 2018 v 21:47. Editovat celý článek Čistky v Rudé armádě.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy