Člověk z půdy

Člověk z půdy, hudební komedie, je divadelní hrou Jiřího Suchého. Premiéru měla 30. října 1959 v pražském divadélku ve Smečkách jakožto první představení Semaforu. Hudbu ke hře a k písničkám složil Jiří Šlitr, pod režií jsou podepsáni Václav Lohniský, Jiří Němeček a Jiří Vrba. Hra měla celkem 228 představení. V roce 1977 byla v Semaforu nově nastudována.

[editovat] Děj

Spisovatel Antonín Sommer se straní společnosti a žije na půdě, kde ho občas vyrušují ze soustředění milenci. Jednou si ale jednu dvojici (Petra a Martinu) pozve k sobě a chystá se je zapsat do svého nového románu. Na scéně se ale objeví Malý lord, postava z dřívější spisovatelovy knihy, který ničí všechny její výtisky, aby se mohl osvobodit ze spisovatelova vlivu. Zachrání jak milence, tak Hedviku, postavu ze Sommerova nového románu, jejíž duše podle knihy pobývá na Měsíci. Ve hře také vystupuje čtveřice mužů, kteří nahrazují obvyklá revuální girls (zvaní girlsáci).

[editovat] Písničky

• K smíchu toto představení
• Pramínek vlasů
• Ten kdo leze po žebříku
• Hledám všude svoje spisy
• Vstupní árie Malého lorda (Promiňte, že jsem se pustil do zpívání…)
• Mušketýr
• Včera neděle byla
• Dítě školou povinné
• Barová lavice
• Můra šedivá
• Nemá cenu bát se tmy
• Léta dozrávání
• Pane Sommer, adie

[editovat] Člověk z půdy v Semaforu

[editovat] Osoby a obsazení

• Petr – Karel Brožek, Karel Charvát, Ivan Dvořák
• Martina – Marie Poslušná, Pavlína Filipovská
• Antonín Sommer – Miloš Kopecký, Miroslav Horníček, František Filipovský
• Hedvika – Renata Tůmová, Xandra Schránilová
• Malý lord – Jiří Suchý, Rostislav Černý
• Přemysl – Karel Štědrý, Waldemar Matuška
• Nezamysl – Josef Vondráček, Karel Charvát, Waldemar Matuška, Zdeněk Braunschläger
• Výmysl – Rostislav Černý, Karel Brožek, Václav Štekl
• Nesmysl – Pavel Linhart, Josef Liška

[editovat] Technicko-umělecké zázemí

• Výprava: Zbyněk Hloch, Jaromil Jireš
• Výtvarná spolupráce: Běla Novotná
• Pohybová spolupráce: Štěpán Koníček
• Technická spolupráce: Bohumil Paleček, Antonín Kedzierski, František Dvořák, Vladimír Hrabánek, František Vitásek

Hraje Ferdinand Havlík s orchestrem divadla Semafor.

[editovat] Člověk z půdy v jiných divadlech

Premiéru hry v sále Divadla Na Prádle v Praze oznámilo na 14. června 2007 divadlo Uvidíme. Hra byla nastudována režisérem Petrem Smyczkem, hrají Mikuláš Outrata, Katka Stuparičová, Tomáš Tománek, Jan Donáth, Eva Burachovičová. [1]

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

[editovat] Záznamy hry

[editovat] Zvukové

• Člověk z půdy (Supraphon, 1960)
• Člověk z půdy (Supraphon, 1989)
• Člověk z půdy (Klokočí, Primus, 1996)
• Člověk z půdy a další, Písničky ze Semaforu 4 (Bonton, 1997)

Zvukové úryvky ze hry vyšly na výběrových LP Písničky a povídání ze Semaforu, Panton, 1977 (píseň Mušketýr a monolog Malého lorda), na Jiří Suchý a Jiří Šlitr, Divadlo Semafor 1959-1969, 1, Supraphon, 1978 (písničky K smíchu toto představení, Hledám všude svoje spisy, Včera neděle byla a Pane Sommer, adie) a na 3LP Divadla malých forem, Supraphon, 1965.

[editovat] Obrazové

Obrazový záznam hry byl pořízen 13. března 1961 Česloslovenskou televizí, roku 2006 vyšel na DVD v edici X krát divadlo časopisu Reflex (vydavatelství Thespis) jako první DVD této edice. Na tomto obrazovém záznamu hrají Miroslav Horníček, Rostislav Černý, Ivan Dvořák, Pavlína Filipovská, Zdeněk Braunschläger, Waldemar Matuška, Václav Štekl a Renata Tůmová.

(Tento seznam není pravděpodobně zatím kompletní.)

Tento seznam je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

[editovat] Knižní vydání textu hry

• Semafor (Československý spisovatel, 1964, 2. vydání 1965) – text hry ve zkrácené a upravené podobě
• Člověk z půdy (Dilia, 1976, dotisk 1983) – cyklostylové vydání převzaté ze zkráceného textu z publikace Semafor
• Začalo to Redutou (Orbis, 1964; sborník) – pouze ukázka, ovšem bližší autorské verzi
• Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 9, divadlo 1959-1962 (Karolinum a Pražská imaginace, Praha 2002)