Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Řád křižovníků s červeným srdcem

(přesměrováno z Řád Křižovníků s červeným srdcem, přímý odkaz na Řád křižovníků s červeným srdcem)
Řád křižovníků s červeným srdcem – Cyriaci
Canonicus Ordo crucigerorum cum rubeo corde
Cyriakowie.svg
Znak Cyriaků
Znak Cyriaků
Základní info
Aktivita: 1179-1807 (1845)
Země původu: Čechy, Polsko, Livonsko (Litva)
Schválil: Alexandr III. v roce 1179

Řád křižovníků s červeným srdcem – Cyriaci (latinsky Canonicus Ordo crucigerorum cum rubeo corde, zvaní někdy též polští křižovníci, či bílí augustini) vznikl jakožto špitálský řád, jemuž papež Alexandr III. dal roku 1179 pravidlo Řehole svatého Augustina, a jejž potom papež Alexandr IV. roku 1256 prohlásil za kanonický řád, a dal mu hlavní sídlo v Římě při dnes již neexistujícím chrámu Santa Maria de Metrio.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řád se původně jmenoval Bratří řehole kající sv. Augustina blahoslavených mučedníků. V 17. století dostali právo mít pod řádovým červeným křížem červené srdce, od 18. století se nazývali Regulární kanovníci křížovníci s červeným srdcem blahoslavených mučedníků od pokání.

Řád byl nazván podle mučedníka sv. Cyriaka (zemřel roku 309). Hlavním posláním řádových bratří byla duchovní správa, péče o nemocné ve špitálech a hoštění poutníků. Tito klášterníci byli posláni papežem Inocencem do tehdy pohanské Litvy, do Livonska. Tam je poznal při své výpravě proti pohanským Prusům (14. prosince 1254 - 6. února 1255) český král Přemysl Otakar II.

Cyriaci v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Do Čech byli povoláni bratři Cyriaci z Livonska králem Přemyslem Otakarem II.; roku 1256 poté, co se jim dostalo od papeže Alexandra IV. nové konstituce povýšením na řád kanonický. Král jim nechal vybudovat nejstarší konvent v Praze na Starém Městě, v místě řečeném Na Rvačkách, na pustém vltavském břehu, s kostelem svatého Kříže Většího.[1]

Lokace kláštera[editovat | editovat zdroj]

Klášter se nacházel dle současných budov, šířkou mezi dnešními budovami bývalého paláce SIA (Spolek inženýrů a architektů), přebudovaného v osmdesátých letech 20. století na hotel Prezident a na bývalém svatojánském náměstí postaveném hotelu InterContinental. V tomto prostoru se zelenala zahrada a porosty hřbitova. Za ním v místě, kde dnes stojí Základní škola a Gymnázium v Dušní ulici, až po Průmyslovou školu v Dušní ulici stály budovy kláštera. V místě dnešní Základní školy a Gymnázia stál směrem zešikmení jedné stěny této školy velký konventní gotický chrám svatého Kříže Většího (886-I). Od západního průčelí tohoto chrámu táhla se ulicí Elišky Krásnohorské a od ní asi na půl cesty k Bílkově ulici zahradní zeď, prolomená poblíž svého konce vrátky. Za ní ležel dvůr, v němž se souběžně se zdí tyčilo se nějaké dlouhé patrové stavení, zalomené mírně k severovýchodu. I za ním byl dvůr, užší prvého, kdežto čtvercové stavení vlastního kláštera s celami mnichů obstavené po stranách třetího dvora, prolomené v přízemku oblouky křížové chodby čili ambitu, rozprostřelo se po jižním boku kostela, jsouce proti Dušní ulici odděleno čtvrtým dvorem a ohradní zdí. Ještě dále k jihu kvetl sad a stromoví hřbitova, obojí zapadlé do vnitřku domovního bloku. V prostoru kláštera, na rajském dvoře, byla roku 1747 vysvěcena kaple Božího hrobu, postavená podle vzoru kaple uprostřed chrámu Božího hrobuJeruzalémě.

Tak vypadal komplex kláštera křižovníků s červeným srdcem - Cyriaků.

Život v klášteře[editovat | editovat zdroj]

Řád se vyznačoval společenstvím všeho, společným duchem, úkony, šatem a svatou chudobou. Mniši měli každý nejvýše dva hábity, pro zimu měl právo na prostý kožich. Jako duchovní měli na temeni hlavy vystříhanou tonzuru (kolečko), vlasy ostříhané mezi tonzurou a ušima na šíři tří prstů. Stříháni byli 15× do roka, vždy na určitý svátek, poprvé na Narození Páně, naposledy v den svatého Ondřeje. Mniši cyriaci se rozšířili do Pardubiček (kostel svatého Bartoloměje), na Chlumek u svatého Václava, v Orlíku (Klášterci nad Orlicí) na Královéhradecku u kostela Panny Marie, v Nových Benátkáchkostela Panny Marie (kolem roku 1350). K řádu patřily ještě korporátní fary. Tímto velkým rozšířením bylo způsobeno, že generální převorství bylo přeneseno do Prahy.

17. dubna 1393 našli tělo Jana Nepomuckého zachycené na pravém břehu Vltavy, nedaleko svého kláštera (v místech, kde dnes stojí Základní škola a SPŠ stavební, Dušní 17) rybáři. Od nich jeho tělo převzali bratři křižovníci s červeným srdcem – cyriaci, jejichž novicové jej uctivě vyzvedli a s úctou odpovídající jeho hodnosti jej pochovali v kostele sv. Kříže většího při svém klášteře. Generálním převorem byl tehdy bratr Jan (1373–1403), třetí generální převor řádu, od přenesení sídla řádu do Prahy.

V době husitských válek nezbylo cyriakům než z Prahy po vypálení a vyvraždění pobočných klášterů uprchnout do Polska, kde v Krakově při kostele svatého Marka měli svůj klášter. I jejich farnost měla dříve nebývalé rozměry. Vzhledem k rozšíření české řádové provincie byla správa řádu přenesena do Prahy.

Do Prahy se cyriaci vrátili v roce 1628.

Cyriaci založili 15. května 1715 tradici Svatojánských slavností NAVALIS, které až do zrušení řádu Josefem II. organizovali.

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení řádu Josefem II. roku 1783 postupně docházelo k devastaci kláštera, až při asanaci Starého Města zmizel zcela. Řád křižovníků s červeným srdcem se nejdéle udržel v Polsku, kde jeho provincie zanikla v roce 1832.

Na místě chrámu svatého Kříže Většího stojí dnes Základní škola a SPŠ stavební, Dušní 17.[2]

Po řádu zde zbylo:

  • sousoší Pieta z chrámu, nyní kostel sv. Ducha, kam byla přenesena farnost
  • kamenná socha sv. Jana Nepomuckého, nyní před kostelem sv. Ducha.
  • Ze staveb zbyla ještě kaple svaté Máří Magdaleny pod Letnou, kterou bratří Cyriaci postavili na své vinici. Tato kaple byla přesunuta ze svého místa při rozšiřování silnice cca 31 metrů. V tehdejší době to byl první přesun tak velkého objektu.

Sousoší Piety byla zasvěcena 29. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena roku 1674.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online.
  2. ZŠ Curie, Historie školy, zpracovala: Mgr. Tereza Martínková

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUBEN, Milan: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, I. díl, str. 123 - 132, Libri Praha 2002
  • EKERT, František: Posvátná místa královského hlavního města Prahy, svazek II. str.439 - 446. Reprint VOLVOX GLOBATOR Praha 1996. Dostupné online.
  • NOVOTNÝ, Antonín: "U staropražských cyriaků čili kronika zaniklého kláštera 1256-1925, výtah z textu, Edice Praga Caput Regni svazek 7, Nakladatelství Bystrov a synové 2002
  • ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 199 - 202. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Zaniklé kostely: Praha bezvěžatá, interaktivní mapa zhola.com, Autor: Zdeněk Homola
  • Stará Praha na dobových pohlednicích a ve starých fotografiích, čtvrť Na Františku, pohlednice 138 a 139.
 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Řád_křižovníků_s_červeným_srdcem&oldid=15763680
Stránka byla naposledy upravena 20. 1. 2018 v 18:32. Editovat celý článek Řád Křižovníků s červeným srdcem.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy