Řád alcantárských rytířů

Kříž řádu z Alcántary

Militia S. Jacobi de Alcantara, vedle calatravského a compostellského nejmladší ze tří duchovních rytířských řádů španělských.

Bratrstvo, které roku 1156 bratři Suarez a Gomez Fernandez de Barrientos založili na obranu pohraničního hradu San Julian de Pereyro proti Maurům, a podle kterého se zprvu nazýval san-julianským. Roku 1177 papež Alexandr III. řádu potvrdil stanovy, vycházející ze zmírněné řehole sv. Benedikta. Odznakem byl červený pás a prvním představeným byl sám Gomez, jako zpočátku převor, poté velmistr. Když král Alfons IX. r. 1213 dobyl Alcantaru, odevzdal ji řádu calatravskému, jehož velmistr Martinez Fernandez ji daroval roku 1218 řádu san-julianskému, a ten nyní přijal jméno svého nového sídla. Rytíři alcantarští se podrobili dozoru a řeholi calatravského řádu, později však nabyli úplné samostatnosti a jejich prvním velmistrem byl don Diego Sancho. Řád měl trojí členy: duchovní, rytíře a služební bratry. Nosili cisterciácké bílé roucho, upravené k pohodlnému zacházení se zbraněmi, které neodkládali ani na poli ani v noci. V bojích proti Maurům se znamenitě osvědčili a tím nabyli nejenom slavnou pověst, ale i velkou moc a bohatství. Avšak vážnost spolku počala klesat, když přestaly boje s Maury, zejména za vnitřních sporů v říši, jichž se i účastnili. Proto podařilo se Ferdinandovi V., jenž byl již velitelem obou ostatních rytířských řádů španělských, že poslední (38.) samostatný alcantarský velmistr Juan de Zuniga po vůli papeže Innocence III. složil r. 1494 svůj úřad v ruce krále Ferdinanda Kastilského, a důstojenství to nadále zůstalo při koruně španělské. Papež Hadrián VI. spojil velmistrovství všech tří řádů na věčné časy s korunou španělskou, rozmnožil tím znamenitě moc i jmění panovníků. Úkolem rytířů bylo nyní bojovat proti Turkům, kacířům a nepřátelům církevním. Pavel III. zmírnil r. 1540 dosavadní sliby a dovolil rytířům se ženiti, ale pouze jednou v životě, a Řehoř XIII. dokonce jim dovolil pořizovat poslední vůli. Až do r. 1808, kdy král Josef zrušil řád alcantarský a odňal mu rozsáhlé statky, měl řád 37 kommend s 53 městy a vesnicemi, z nichž mu po restauraci r. 1814 byla vrácena jen malá část, a za revoluce r. 1835 byl zbaven i tohoto zbytku. Tehdy byl zrušen i jeho duchovní ráz, a jméno i odznak byly přeneseny na záslužný řád vojenský, jenž od té doby několikráte byl zrušen a opět obnoven. Odznakem řádu je zelený maltézský kříž, jehož ramena jsou spojena zlatými liliemi, a nosí se zavěšen okolo krku na zelené stuze; též na kabátci a bílém plášti je vyšit hedvábím zelený kříž.

Současným velmistrem řádu je Infant D. Carlos, vévoda z Kalábrie.

Související články obsahuje Portál Křížové výpravy