Říše Mali

Malijská říše Manden Kurufa ←  1230 – 1600  →  →
geografie
hlavní město:	Niani
rozloha:	1 100 000 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:	20 000 000
jazyky:	mandinkština
náboženství:	uctívání předků a islám
státní útvar
státní zřízení:	konstituční monarchie
měna:	zlatý prach
vznik:	30. léta 13. století
zánik:	17. století
předcházející státy: Ghanská říše nástupnické státy: Bamanská říše Songhajská říše

Říše Mali byla v dobách své největší slávy mezi roky 1200 a 1500 dominantním státním útvarem v severozápadní Africe. V subsaharské oblasti se jí bohatstvím a velikostí nemohla žádná jiná říše rovnat. Jejím předchůdcem byla Ghanská říše, kterou v roce 1076 zničil útok berberských Almorávidů ze severu.

[editovat] Dějiny

Mali začalo získávat na svém významu od 13. století. Ztvárňovalo typ státního zřízení typického až pro říše vzniklé dlouho po jeho zániku mezi 15. a 16. stoletím. Mali se rozkládalo ve strategicky výhodném regionu zemědělsky úrodné oblasti povodí řeky Niger, která každoročně při povodních přinesla nános úrodných naplavenin. Význam oblasti také dále zvyšovaly zlaté doly. Území spadalo až do poloviny 11. století pod nadvládu Ghanské říše. Jakmile ustoupil ghanský vliv, několik méně významných království začalo vzájemný souboj o zisk vlivu v regionu. Malý stát Kangaba pod vedením svého vládce Sundiaty Keity porazil v bitvě u Kiriny (1235) sousední království Susu, jež do boje vedl krutý král Sumanguru Kante. Kmeny sjednocené pod Sunditou, v té době již panovníkem rozsáhlé oblasti, stály u počátku vzniku říše Mali. Za nadvlády Sundity a jeho následovníků Mali expandovalo na západ směrem k Atlantskému oceánu, na jih hluboko do pralesů, východně až za řeku Niger a severně k dolům se solí a s mědí. V období největšího rozmachu bylo Mali konfederací 3 nezávislých spřízněných států (Mali, Mema a Wagadou) a 12 podrobených provincií. V nich si král vyhradil právo vykonávat spravedlnost a monopolizovat obchod (především se zlatem).

Význam a věhlas Mali se rozšířil jak do islámského světa, tak i do Evorpy, když malijský král Mansa Musa v letech 1324 a 1325 podnikl pouť do svatého města islámu Mekky (dnešní Saúdská Arábie). Na svojí cestu nechal vypravit stovky velbloudů naložených zlatem. Za časů Mansa Musy se významnou měrou začal šířit islám v tehdejších obchodních centrech jako Djenné a Timbuktu a pronikl tak do všedního života.

Nicméně v následujících dekádách intriky na královském dvoře a další vzájemné spory oslabily sílu rozsáhlé říše. Na počátku 14. století se města a oblasti v severní části země vzbouřily. Obyvatelé Songhaje byli jeden z prvních národů, žijících v povodí Nigeru, kteří se osamostatnili. Během následujících století většinu toho, co zůstalo po říši Mali, pod sebe zabrala nově vznikající říše Songhaj.