Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Řídicí vůz je v železniční terminologii název pro nemotorový osobní vůz, ze kterého je možné v případě řazení v čele vlaku ovládat jedno a více hnacích vozidel řazených ve vlaku. Od běžného osobního vozu se tedy řídicí vůz liší především stanovištěm strojvedoucího (umístěného zpravidla pouze na jedné straně vozu), ze kterého je možné dálkově ovládat hnací vozidla ve vlaku.
Hlavní výhodou řazení řídicích vozů ve vlaku je možnost urychlení obratu soupravy v koncových stanicích vlaku, neboť odpadá nutnost objíždění hnacího vozidla z jednoho konce soupravy na druhý (přesun lokomotivy z konce vlaku na jeho počátek).
Řídící vůz může být buď nedělitelnou součástí motorové nebo elektrické jednotky, nebo může být používán u souprav sestavených z klasických osobních vozů tažených lokomotivou, kde je řídicí vůz zařazen na opačné straně soupravy než lokomotiva.
V Česku (a bývalém Československu) se v minulosti řídicí vozy téměř nevyužívaly. Důvodem byly především obavy o větší tendenci souprav, které nemají hnací vozidlo v čele vlaku, k vykolejení. Dřívější legislativa považovala takový vlak za sunutý a z tohoto důvodu byla rychlost takového vlaku omezena na 30 km/h.
Prvním pokusem o provoz řídicích vozů u ČSD byla výroba dvou třívozových jednotek, složených vždy z jednoho hnacího vozu SM 487.0, vloženého vozu N 487.0 a řídicího vozu Ř 487.0. Oba prototypy vyrobila v roce 1966 Vagonka Tatra Studánka a MEZ Vsetín. Jednotky však neměly dostatečnou kapacitu a byly použity k přestavbě na pětivozové jednotky s motorovými vozy řady SM 488.0 (dnes řada 560) na čelech.[1]
Prvními sériově vyráběnými řídicími vozy se staly až vozy řady 943, které v letech 1996 až 1997 vyrobila v počtu 11 kusů Moravskoslezská vagonka Studénka.[1][2]