Řehoř I. Veliký

Řehoř I. Veliký
Rodné jméno	Gregory
Začátek pontifikátu	3. září 590
Konec pontifikátu	12. březen 604
Předchůdce	Pelagius II.
Nástupce	Sabianus
Datum narození	asi 540
Místo narození	Řím
Datum úmrtí	12. březen, 604
Místo úmrtí	Řím

Řehoř I. při diktování Gregoriánského chorálu, (miniatura z Antifonáře ze St. Gallen, okolo roku 1000)

Svatý Řehoř I. Veliký (asi 540 – 12. březen 604) byl v pořádí 64. papežem katolické církve. Byl prvním z papežů, který začal používat titul „služebník služebníků božích“ (lat. servus servorum Dei) a je považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské.

Řehoř pocházel z významné patricijské rodiny, vystudoval práva a po roce 570 zastával v Římě úřad praetora. Posléze však úřad opustil a nastoupil církevní dráhu. Po smrti svého otce roku 575 se stal velkým propagátorem benediktinské řehole a zakládal kláštery. Nejprve na rodinných statcích na Sicílii a v poté v rodinném domě Monte Celio v Římě. Roku 577 jej papež Benedikt I. pověřil prací s římskou chudinou. Roku 579 jej papež Pelagius II. jmenoval svým legátem u císařského dvora v Konstantinopoli odkud se vrací roku 586. Poté působil jako jáhen v papežské kanceláři.

Papežem byl zvolen - dle tradice údajně proti své vůli - roku 590 během dohasínající morové epidemie. Vynaložil obrovské úsilí při mírových jednáních s Langobardy, zároveň nechal opevnit města, která byla nejvíce ohrožena jejich vpády (tak vzniklo jádro budoucího papežského státu). Reformoval liturgii a zejména liturgický zpěv, tzv. Gregoriánský chorál, stal se autorem mnoha vylepšení hudební vědy a notového záznamu. Vyslal budoucího sv. Augustina do Británie, a položil tak základy k jejímu pokřesťanštění. Jeho spisy mají výrazně pastorační a praktický charakter, stejně tak hluboce mystický a pedagogický. Je jedním z učitelů církve

[editovat] Dílo

• Mravní výklady knihy Jób – soubor kázání a přednášek pro řeholníky
• Dialogy – Celkem čtyři knihy. První kniha má 12 kapitol, druhá 38, třetí 38 a čtvrtá 62. Dohromady je všech kapitol jako žalmů v žaltáři. Dílo má formu dialogu s jáhnem Petrem. Ústřední postavou celého díla a tou, o které pojednává celá druhá kniha, je sv. Benedikt z Nursie. Čtvrtá kniha rozebírá posmrtný život. První a třetí obsahují zmínky o dalších významných postavách (12 a 37). Dohromady je zmíněných osob padesát. Jako zdroje svých vědomostí Řehoř uvádí Konstantina (2. opata Monte Cassina), Simplicia (3. opata Monte Cassina), Valentiniána (opata v Lateránu) a Honoratia (opata v Subiacu). Geografický horizont vyprávění je položen do okolí Říma – Enfide, Subiaco, Monte Cassino, Terracina. Popis života osob zmiňovaných v Dialozích – a to především sv. Benedikta z Nursie – nemůžeme chápat v dnešním historicko-biografickém smyslu. Jedná se o legendistický portrét podléhající konvencím (symbolismus) let 593 až 594, kdy byly knihy sepsány. V Dialozích také mnoho badatelů nachází první zmínku o Řeholi sv. Benedikta. Faktem ovšem zůstává jen to, že Řehoř Benedikta jmenuje za autora "řehole pro mnichy", která vyniká svou "umírněností" (lat. discretio) a "srozumitelností". Dodnes neexistuje přímý doklad o tom, že tzv. Řehole sv. Benedikta, jejíž první dochovaný exemplář pochází z roku 750 z anglického prostředí (dnes uložen v Oxfordu), je opravdu řeholí zmiňovanou Řehořem v Dialozích. V této době se totiž v Evropě užívalo hned několik řeholí.
• Homilie sv. Řehoře I. – posmrtně vydaná sbírka kázání, jedna z nejčtenějších knih středověku

[editovat] Externí zdroje

• Životopisy on-line

[editovat] Reference

• Historický a literární kontext řehole svatého Benedikta. Praha 1994. (přejato z úvodních statí jubilejního latinsko-anglického vydání řehole roku 1980)
• Lawrence, Hugh: Dějiny středověkého mnišství. Praha 2001.

[editovat] Související články

• Sedm ctností

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Řehoř I. Veliký