Řehoř II.

Svatý Řehoř II. (??, ?? - 11. února 731) byl papežem od 19. května 715 (udává se i 21. březen 716) až do své smrti. Katolická církev slaví jeho svátek 11. února.

Od mládí byl k duchovnímu stavu vychováván v lateránské pěvecké škole. Papežem Sergiem byl jako podjáhen jmenován sacellariem (pověřeným určitou správou pokladny) a papežským bibliotekářem. Po vysvěcení na jáhna doprovázel papeže Konstantina do Cařihradu k Císaři a tam získal při jednání o kánony trullanské mimořádný věhlas. Po Konstantinovi se za měsíc a 10 dnů stal papežem, který po sedmi řeckých a syrských papežích byl opět rodilý Říman. Bylo to 19.5. 715. Řehoř II. byl obezřetný, rázný, myslel na budoucnost a vyznačoval se velkým rozhledem.

Má značné zásluhy na pokřesťanštění Německa, kam vyslal duchovenstvo uspořádat církevní organizaci a po třech letech pověřil Bonifáce velmi potřebnou misijní činností. Dík vztahu papeže s Bonifácem i v budoucnu, byly udržované dobré vztahy Německa k papeži.

Nemalé starosti působilo Řehoři II. počínání cařihradského císaře Lva III. Isaurského, ze kterého se stal pronásledovatel svatých obrazů a ničitel výtvarného umění v chrámech. Obrazy měly sloužit zejména nevzdělaným lidem místo knih. Ti, kteří obrazy napadali se hájili tvrzením, že nebeských věcí nelze pozemským uměním vystihnout a že prostý lid uctívá obrazy modlářsky. Císař, který kdysi býval obchodníkem s dobytkem a pak surovým vojákem, se snadno nechal přemluvit k ničitelskému dílu a boj proti obrazům se mu jevil vítanou příležitostí pro upevnění jednoty říšské a pro sblížení s rostoucí mohamedánskou velmocí. Biskupové, kteří povstali proti císařskému rozkazu, byli císařem sesazováni. Papež se jich zastával a způsobil si ve vztazích s mstivým císařem nejednu nepříjemnost. Mimo jiné mu psal: „Tak jako papež nemá dohlédacího práva nad císařským palácem a nad udělováním světských úřadů, tak také císař nemá dohlédacího práva nad církví a nad udělováním církevních úřadů. Každý ať zůstane u povolání, do kterého byl ustanoven od Boha.“ Císař na jeho slova nedbal a chtěl se ho dokonce zmocnit vojenskou silou, ale neuspěl. K boji proti obrazům brzy přibyl i boj proti úctě svatých vůbec a nakonec se obrazoborci vrhli na ničení klášterů.

Ze sporu mezi papežem a císařem se rozhodl těžit langobardský král Luitprand, který dobyl Ravenny a táhl na Řím. Jen úpěnlivé papežovy dopisy a státnické umění poslů přiměly Luitpranda, že ustoupil od svého úmyslu a daroval ještě papeži město Sutri. Papež diplomacií získal Benátčany a dostal Langobardy z Ravenny. Král si to nechtěl nechat líbit a na chvíli se spojil s císařem proti Římu. V roce 729 se tak langobardské vojsko dostalo až do roviny u samého Andělského hradu a zdálo se, že Řím je bezmocný. Řehořovi II., kterého chránila zvláštní moc, se svým zjevem i výmluvností podařilo pohnout Liutpranda k míru. Král se nechal papežem dovést k hrobu sv. Petra a jako dar tam položil svou královskou korunu i plášť. Smířil se s papežem a vyprosil si rozhřešení od vyobcování z církve. Smír na staletí rozhodl o osudech Říma a papežství.

Řehoř II. byl plný Ducha svatého a věděl, čeho je nejvíce zapotřebí pro blaho Církve a vlasti. Proto také pozvedal v Itálii řeholní život a dbal mimo jiné i o kázeň v řeholních domech. Obnovil opatství Montecassinské, které 130 let leželo v troskách a další kláštery v Římě. Pečoval i o obnovu a výzdobu některých římských kostelů. Zemřel po pontifikátu trvajícím patnáct let a necelých devět měsíců.

Tento článek s tematikou papežství je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Tento článek o světci je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.