Řeka

Řeka protékající údolím

Řeka je přirozeným vodním tokem. Ve srovnání s potokem má obvykle větší průtok, délku nebo rozlohu povodí.

[editovat] Průběh řeky

Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí:

• horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru "V" s minimem usazenin
• střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin. Koryto toku má tvar písmena "U".
• dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy.

[editovat] Související pojmy

Kromě řek stáletekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Menší vodní toky se nazývají bystřina, potok a říčka. Řeka, která je alespoň 500 km dlouhá a její povodí má rozlohu alespoň 100.000 km², se označuje jako veletok.

Řeky mohou vést část svého toku i podzemím. Místo, kde vodní tok mizí pod povrchem země (časté v krasových oblastech s rozsáhlým výskytem jeskyní), se nazývá ponor, místo opětovného vynoření řeky se označuje za vyvěračku, podzemní části řeky se říká punkva.

Voda tekoucí ve vodních tocích pochází z tajícího sněhu, dešťových srážek a z vody, která vsákla do Země a na povrch znovu vyvěrá v místě nazývaném pramen. Některé řeky pramen nemají a začínají v jezerech, bažinách nebo tajícím ledovci.

Řeka Odra, Štětín, Polsko

Místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera, se nazývá ústí. Řeka se často před ústím dělí na několik větví. Území ohraničené těmito větvemi a vodní plochou, do níž se řeka vlévá, se nazývá delta, protože při pohledu shora má obvykle přibližně trojúhelníkový tvar jako řecké písmeno delta (Δ). Větvení řeky, vytváření říčních ramen se označuje jako divočení řeky.^[1] Místo, na kterém se dvě řeky (resp. vodní toky) setkávají, se označuje za soutok. Pokračování toku za soutokem dvou řek se obvykle pojmenovává po delší nebo větší z řek, někdy se však může zcela přejmenovat, původní toky se pak označují jako zdrojnice; tímto způsobem vzniká například Amazonka. V některých případech může tok za soutokem nést jméno kratší a menší řeky, jako v případě Labe po soutoku s Vltavou. U menší řeky, respektive řeky, která prohrála svůj "souboj" o jméno další části toku, lze v tomto případě rovněž mluvit o ústí.

[editovat] Říční kategorie

Řeky jsou rozděleny podle ústí do následujících kategorií:

• řeka I. kategorie je řeka, která ústí přímo do moře (v ČR jsou takovéto řeky jen dvě – Labe a Odra )
• řeka II. kategorie je řeka, která ústí do řeky I. kategorie (v ČR např. Vltava, Morava, Ostravice)
• řeka III. kategorie je řeka, která ústí do řeky II. kategorie (v ČR např. Sázava, Dyje)
• řeka IV. kategorie je řeka, která ústí do řeky III. kategorie (v ČR např. Svratka, Úslava)
• pátá kategorie se už nezavádí, i když i takové řeky existují.

[editovat] Statistické údaje běžně uváděné u řek

• délka toku (od pramene k ústí)
• průměrný nebo okamžitý průtok
• plocha povodí.

[editovat] Největší řeky světa (prům. průtok)

• Amazonka – 219 000 m³/s
• Kongo – 41 800 m³/s
• Maghna (společné ústí řek Maghna, Ganga, Brahmaputra – 39 000 m³/s

[editovat] Řeky s největším povodím

• Amazonka – 6 915 000 km²
• Kongo – 3 680 000 km²
• Nil – 3 400 000 km²

[editovat] Nejdelší řeky

[editovat] Reference

1. ↑ KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. s. 65.

[editovat] Související články

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova řeka.

• Koryto řeky
• Meandr
• Odtok
• Povodeň
• Povodí
• Průtok
• Říční niva
• Říční kilometr
• Říční údolí
• Vádí
• Zdrojnice
• Zvodeň

Tento geografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Bližší informace mohou být uvedeny na diskusní stránce.