Šachová koncovka

Slovem koncovka, dříve též končící hra, se v šachu označuje ta fáze šachové partie, v níž již na šachovnici zbývá jen málo figur. Koncovky se dělí na různé typy, podle toho, jaký druh materiálu zbyl na šachovnici. Nejdůležitější typy koncovek jsou

• elementární koncovky (např. král proti králi a dámě),
• dámské koncovky (každá strana má dámu, na šachovnici jsou dále i pěšci),
• věžové koncovky (každá strana má věž nebo věže, na šachovnici jsou dále i pěšci),
• pěšcové koncovky (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci),
• koncovky lehkých figur (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci a lehké figury, tedy jezdci a střelci).^[1]

Alburt a Krogius udávají tyto tři základní znaky koncovky: 1) králové se zapojují do boje, 2) na významu získávají volní pěšci a 3) na rozdíl od předchozích fází hry v koncovce hraje velkou roli nevýhoda tahu.^[2]

[editovat] Známé studie šachových koncovek

• Saavedra

[editovat] Doporučená literatura

• PACHMAN, Luděk: Šachové koncovky v praxi. Frýdek-Místek 1990
• BALAŠOV, Jurij a PRANDSTETTER, Eduard: Šachové koncovky. Praha 1991
• LUNIACZEK, Petr: Metodický dopis. Základy pěšcových koncovek. Praha 1985
• MOJŽÍŠ, Jaroslav: Metodický dopis. Věžové koncovky. Praha 1983
• AVERBACH, Juri: Bauernendspiele.Berlín 1988 (de)
• AVERBACH, Juri: Laufer- und Springerendspiele. Berlín 1988 (de)
• AVERBACH, Juri: Turmendspiele 1. Berlín 1988 (de)
• AVERBACH, Juri: Turmendspiele 2. Berlín 1986 (de)

[editovat] Reference

1. ↑ VESELÝ, Jiří; KALENDOVSKÝ, Jan; FORMÁNEK, Bedrich. Malá encyklopedie šachu. 1. vyd. Praha : Olympia, 1989. 430 s. , heslo Končící hra
2. ↑ Lev Alburt a Nikolai Krogius. Just the Facts!: Winning Endgame Knowledge in One Volume. [s.l.] : Newmarket Press, 2000. ISBN 1-889323-15-2.

Tento šachový článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.