Šatrandž

Šatrandžové figury
	Král (šáh)
	Vezír (fers)
	Věž (rúch)
	Alfil (fill)
	Jezdec (faras, asb)
	Pěšec (baidak, sarbaz)

Šatrandž je strategická desková hra pocházející z Persie, kde vznikla někdy v 6. či 7. století ze starší hry indického původu čaturanga. Prostřednictvím Arabů se šatrandž dostala do Evropy, kde z ní v patnáctém století vznikly moderní šachy. Ty ji pak postupně vytlačily, protože byly rychlejší a takticky zajímavější.

[editovat] Pravidla a charakteristika

Pravidla hry se od indického předchůdce lišila především tím, že odpadl prvek náhody. Král, věž a jezdec již táhli s výjimkou rošády stejně jako v moderním šachu. Alfil, předchůdce střelce, se pohyboval po diagonále, ale pouze o dvě pole. Mohl však překročit kámen, který mu stál v cestě. Vezír, předchůdce dámy, se pohyboval rovněž po diagonále, ale pouze na sousední pole. Pěšec na výchozím poli neměl právo dvojkroku a poté, co dospěl na poslední řadu, se mohl proměnit pouze ve vezíra. Výhru bylo možno dosáhnout nejen matem, ale i patem nebo sebráním všech soupeřových kamenů.

Teorie zahájení pro šatrandž byla vypracována v podobě takzvaných tábií, standardních postavení vznikajících asi po dvanácti tazích. Šachové úlohy se nazývaly mansúby.

Počáteční postavení

Zachovala se jména řady předních hráčů šatrandže, takzvaných áliů („velmistrů“). Z 8. a 9. století známe jména Abú Háfiz, Zajrab, Džábir al-Kúfí, Abdul Džafar al-Ansárí, Naím al-Chádim, o století později např. al-Ádlí, ar-Rází, Mavárdí, as-Súlí, al-Ládž-ládž.^[1]

[editovat] Reference

1. ↑ VESELÝ, Jiří; KALENDOVSKÝ, Jan; FORMÁNEK, Bedrich. Malá encyklopedie šachu. 1. vyd. Praha : Olympia, 1989. 430 s. , heslo Šatrandž

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Šachy

• Čaturanga

[editovat] Externí odkazy

• Shatranj (anglicky)
• The Time of Shatranj and the Aliyat (anglicky)