Žerotínové

Rodový erb Žerotínů

Žerotínové byly jedním z nejvýznamnější českých (resp. moravských) šlechtických rodů.

[editovat] Zierotinové

(často též Žerotínové) jsou starou moravskou vladyckou rodinou povýšenou v roce 1478 do panského stavu a v roce 1706 císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu (pro země Koruny české potvrzen 1712). Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl makraběcím purkrabím v Přerově. Psal se podle vsi Bludov, kterou založil přibližně 4 km jihozapadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství Zierotinové několikrát ztratili, ale vždy ji znovu získali do svého vlastnictví a zdejší zámek zůstal sídlem potomků rodu až do současnosti. V současné době zámek a panství vlastní ing. Karel Mornstein-Zierotin, syn Heleny Zierotinové, dcery posledního moravského Zierotina, Karla Emanuela (1850 - 1934). Posledním mužským členem rodu byl Ladislav ze Zierotina (1912 - 1985).

Přídomek ze Zierotina začínají používat členové rodu na konci 12. století, kdy získávají stejnojmennou vesnici Žerotín na Olomoucku. Sami Zierotinové se psali v podobě "Zierotin" (čti "žerotín"), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před Husovou reformou pravopisu. Poslední moravský Zierotin, který směl užívat šlechtické tituly, byl Karel Emanuel, který byl "hrabě a pán ze Zierotina, svobodný pán z Lilgenau, dědičný člen Panské sněmovny a tajný rada".

V průběhu času se rod větvil a jeho členové získali na vážnosti a významu mezi moravskou šlechtou začínali hrát významnější úlohu v životě království.

Někteří prosluli jako válečníci - Bedřich ve službách tří císařů (Karla V. Ferdinanda, Maxmiliána) nebo Jan, který doprovázel Karla V. na výpravě do severní Afriky, další pak zastávali významné úřady doma i v cizině (místokomorníci, nejvyšší sudí, zemský hejtman, univerzitní hodnostář), např. Viktorin ze Žerotína byl kráječem arciknížete Maxmiliána, Bernard ze Zierotina byl rektorem pražské univerzity (od roku 1614), Jan ze Zierotina byl správcem bratrské knihtiskárny v Ivančicích, kterou později přestěhoval na svou tvrz Kralice.

V době pobělohorské, kdy došlo k rozsáhlé konfiskaci Zierotínských majetků, zůstala na Moravě jen jedna odnož rodu. Jan Ludvík ze Zierotina po smrti své matky, Luisy Vilemíny, roz. svobodné paní z Lilgenau, spojil zierotinský erb spolu s lilgenauským a přijal ke svým titulům i titul svobodného pána z Lilgenau. Roku 1802 museli Zierotinové prodat Lichtenštejnům své panství Velké Losiny. Na Bludov byla přenesena knihovna, sbírka zbraní, obrazárna, archív a část vnitřního zařízení. Po konfiskaci r. 1948 byla větší část zařízení převezena na zámek Velké Losiny.

[editovat] Erb

Barvy erbu Zierotinů jsou ve štítu různé, avšak zpravidla je v červeném štítě černý korunovaný dvouocasý lev na stříbrném kamenném trojvrší. Klenot vychází z obloučkové koruny lemované hermelínem („koruna Rurikovců“) a je v něm vyrůstající lev jako ve štítě, přikrývadla jsou červeno-černá. Erb spočívá na hermelínovém plášti splývajícím z helmovní koruny.Při spojení erbu s erbem Lilgenauským byly barvy zierotinského erbu stanoveny jako zlatý lev na modrém poli, vyrůstající ze stříbrného trojvrší, ale tyto barvy se nevžily a později nebyly používány ani oficiálně.

[editovat] Nejvýznamnější členové rodu

• Karel starší ze Zierotina (1564 - 1636)
• Ladislav Velen ze Zierotina (1579 - 1638) Oba působili aktivně na straně stavů v době stavovského povstání. Ladislav Velen v mládí procestoval celou Evropau, studoval v Basileji. Žil plným životem renesančního šlechtice-kavalíra a náboženské a politické problémy jej míjely. V té době opanoval Moravskou Třebovou a město i zámek se na přelomu 16. a 17. století stali střediskem vzdělanosti. Obklopil se tu lékaři, astronomy, přírodovědci, alchymisty aj. V době povstání se však postavil do čela odboje moravských stavů a byl zvolen zemským hejtmanem. Po prohrané bitvě na Bílé hoře odešel do Uher a patřil k hlavním představitelům české emigrace.
• Jan Karel ze Zierotina (1719 - 1776), „directeur des spectacles“ pruského krále Friedricha II. a přítel Johanna Sebastiana Bacha
• František Josef ze Zierotina (1772 - 1845) byl významným moravským hospodářským činitelem a předsedou Hospodářské společnosti moravské a slezské.
• Karel Emanuel ze Zierotina (1850 - 1934) byl v letech 1900 až 1906 moravským hejtmanem a poté dědičným členem Panské sněmovny.

[editovat] Pověsti

• Také Zierotinové měli svou Bílou paní, která se zjevovala na zámcích ve Velkých Losinách a na Bludově. Na Velkých Losinách se vypráví pověst o Meluzíně, která měla děti s jedním ze Zierotinů, ale poté co v lázni odhalil její původ, proměnila se v meluzínu a odletěla.
• Zajímavý je i mýtický původ Zierotinů z Rurikovců, který je zmiňován v dobové literatuře i v císařských nobilitačních patentech, a na který odkazuje i knížecí koruna a plášť v erbu. Tato historie tvrdí, že Zierotinové jsou potomky sv. Vladimíra I. Kyjevského a Anny Porfyrogennety, když jeden ze synů utekl před bratrovražednou válkou na Moravu.

[editovat] Rodové větve

• Fulnecko-bludovská (Jan starší, 1463-1499...)
• Losinská (Přemek II., 1590-1652...)
• Náměšťská (Fridrich, 1505-1544...)
• Strážnická (Jan, 1481-1531...)

[editovat] Sídla a panství

V průběhu dějin jim patřila mimo jiné panství:

• Buchlov
• Bruntál s hradem Rabštejn
• Břeclav
• Fulnek
• Hustopeče
• Kolín
• Kolštejn
• Náměšť nad Oslavou
• Napajedla
• Nový Jičín
• Rosice
• Rožnov pod Radhoštěm
• Ruda nad Moravou
• Strážnice
• Štramberk
• Šumperk
• Velké Losiny
• Vízmberk
• Zábřeh na Moravě
• Zvole
• Židlochovice ad.

[editovat] Příbuzenské svazky

Příbuzenskými svazky byli Žetotínové spojeni s pány z Boskovic, z Biberštejna, Kolovraty, Pernštejny, z Potštejna, Slavaty, Valdštejny, ze Zástřizl, ad.

[editovat] Související články

• Seznam českých šlechtických rodů

[editovat] Externí odkazy

• Historie Bludova
• Rodinný erb