Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| 1,4-Dioxan | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | 1,4-dioxan, 1,4-dioxacyklohexan |
| Sumární vzorec | C4H8O2 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina s éterickým zápachem |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 123-91-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 88,10632 g/mol |
| Teplota tání | 11,8 °C |
| Teplota varu | 101,5 °C |
| Hustota | 1,033 g/cm³ (20 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | neomezeně mísitelný |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
1,4-Dioxan je bezbarvá těkavá kapalina, slabě éterického zápachu. Po chemické stránce je to heterocyklická sloučenina s jedním šestičlenným kruhem, obsahujícím dva kyslíkové atomy. Může být však považován též za cyklický ether.
Od jeho struktury jsou mj. odvozeny sloučeniny, souhrnně označované jako dioxiny, patřící k nebezpečným látkám znečišťujícím přírodní prostředí.
Obsah |
Vzniká např. dimerizací ethylenoxidu v kyselém prostředí za přítomnosti vody
Reakce probíhá dvoustupňově, meziproduktem je ethylenglykol:
Látka je neomezeně mísitelná s vodou. Je rozpustná jak v polárních organických rozpouštědlech (např. v ethanolu), tak v nepolárních (např. v benzenu). Je silně hořlavá, její páry ve směsi se vzduchem jsou výbušné v rozmězí koncentrací od 2 do 22 %.
Při dlouhodobém styku s vzdušným kyslíke se mohou vytváře peroxidické deriváty dioxanu, které jsou za určitých podmínek náchylné k explozím. Postupně se oxiduje, zejména za současného působení slunečního záření, až na oxid uhelnatý.
Látka je jedovatá pro živočichy včetně člověka. Velmi toxická je při vdechování par. Otrava se projevuje podrážděním dýchacího aparátu, bolestmi hlavy, nevolností až zvracením. Doprovází ji halucinace a později bezvědomí. Může způsobit trvalá poškození jater a mozku, případně i smrt, která bývá způsobena selháním ledvin. Nebezpečné je, že otrava nemívá zcela jasné příznaky, proto může být první pomoc zanedbána. Smrtelná dávka LD50 u myší při podání v potravě je 5,3 g/kg živé hmotnosti, u krys 4,2 g/kg. Je klasifikován jako pravděpodobný karcinogen.
Používá se především v laboratoří a v chemické výrobě jako rozpouštědlo. Kromě toho bývá používán jako ředidlo v lacích a jiných nátěrových hmotách, v tmelech a lepidlech a jako stabilizační přísada k prostředkům pro chemické čištění oděvů (např. k 1,1,1-trichloroethanu). Používá se též v biologii a v lékařství při přípravě vzorků pro mikroskopické zkoumání.
Ultračistý 1,4-dioxan je používán též jako náplň scintilačních detektorů ionizujícího záření.