Afrodita

Praxitelova Afrodita Knidská, mramor, 4. století př. n. l.

Afrodita (starořecky Ἀφροδίτη, Afrodíté) je starověká řecká bohyně lásky. V římské mytologii měla ekvivalent jménem Venuše.

V podle jedné verze řeckých bájí byla dcerou Dia a Dióny, podle jiné verze se zrodila nahá z mořské pěny, jíž se Zeus dotkl svým bleskem. Na základě této události nesla přídomek Anadyomené, „vynořující se“.

Byla manželkou boha Héfaista, avšak otcem jejích synů, Foba, Deima a Eróta, a dcery Harmonie byl bůh války Árés. S bohem obchodu a pocestných Hermem měla syna Hermafrodíta a s bohem moře Poseidónem měla další dva syny, Rhoda a Hérofila. Bohu vína Dionýsovi zplodila syna Priápa.

V antickém umění se stala velmi častým motivem, jak na mozaikách a vázových malbách, tak i v sochařství a na reliéfech. Nejstarší reliéfní zobrazení Afrodity lze spatřit na tzv. Trůnu Ludovisi z roku 460 př. n. l.. Nejznámějšími sochařskými znázorněními jsou Praxitelova Afrodita Knidská ze 4. století př. n. l. a Afrodita Mélská (též Venuše Mélská) z let 130 - 100 př. n. l.

Starověcí Řekové jí zasvětili několik zvířat: delfína, holubici, vrabce a vlaštovku, a také některé rostliny: mák, jablko, myrtu a růži.

[editovat] Další jména

• Acidalia
• Anadyomena
• Cyterea
• Despina
• Kypris

[editovat] Literatura

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Afrodita

• Graves, Robert: Řecké mýty I, II, Praha: 1982.
• Zamarovský, Vojtěch: Bohové a hrdinové antických bájí, Praha: 1982.
• „Afrodíté.“ in Kol. autorů. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974.

Tento článek o antice je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Také můžete pomoci vhodným rozšířením dalších článků z tohoto oboru.