Aktivní imaginace

Aktivní imaginace je metoda, kterou používá hlubinná psychologie k vyvolání zkušenosti s osobním nebo kolektivním nevědomím.

Na rozdíl psychoanalytické práce s pasivním snovým materiálem zavádí C. G. Jung metodu aktivní imaginace. Zatímco přijímaný sen podléhá symbolickému výkladu, aktivní imaginace podněcuje vnímání a rozvíjení nevědomého materiálu v bdělém stavu. Vedle fantazijní činnosti, kdy se na představách a procesech podílí vědomé ego, se aplikuje metoda vstupu do představového materiálu. Celý proces je vedený snahou co nejvíce získané látky ponechat v oblasti sebeuvědomění.

Základním rysem aktivní imaginace je kontinuální práce s nevědomým materiálem, to znamená, že osoby a předměty vystupující v představách nezanikají po skončení fantazijní činnosti, ale psychika se k nim může kdykoliv vrátit, vstoupit do nich, pokračovat s nimi v imaginárním rozhovoru, nechat se od nich vést či pracovat na všech případných asociacích v dlouhodobějším horizontu. Již ve svých zkoumáních si Jung všiml na mnoha obrazových sériích alchymistických spisů tohoto rysu rozvíjení nějakého ústředního tématu. Použití obrazového vyjádření, např. v podobě mandal vytvářených pacienty, není jedinou metodou, avšak poskytuje nejnázornější vyjádření tohoto psychického procesu.

Terapeutický efekt, který aktivní imaginace přináší, je zacelení psychického rozštěpení celistvé duše na vědomou a nevědomou část. Do konceptu výhradně vědomého Já vnáší na první pohled cizorodé prvky, které se později mohou nazírat jako součásti širší osobnosti. Z tohoto hlediska metoda koncipuje proces individuace a ustanovení psychického středu v Self – Bytostném Já.

Tento psychologický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.