Alžběta Stuartovna

Alžběta Stuartovna
Česká královna
Portrét Alžběty Stuartovny od Gerarda van Honthorsta, 1642.
Korunovace	7. listopadu 1619
Narození	19. srpen 1596
	Fife
Úmrtí	13. únor 1662 (65 let)
	Londýn
Pochována	Westminsterské opatství
Přechůdce	Anna Tyrolská
Následník	Eleonora Gonzagová
Panovník	Fridrich Falcký
Dynastie	Stuartovci
Otec	Jakub I. Stuart
Matka	Anna Dánská

Alžběta Stuartovna (19. srpen 1596, Fife - 13. únor 1662, Londýn) byla nejstarší dcerou anglického a skotského krále Jakuba I. a Anny Dánské, sestrou Karla I., manželkou Fridricha Falckého a českou královnou.

Když v roce 1714 vymřela dynastie Stuartovců, na britský trůn nastoupili Alžbětini přímí potomci z dynastie Hannoverské.

[editovat] Anglická a skotská princezna

V době, kdy se Alžběta narodila, byl její otec ještě pouze skotský král a svou dceru pojmenoval po anglické královně Alžbětě, jejíž zemi toužil zdědit. Když pak Jakub v jejích šesti letech, v roce 1603, anglickou a irskou korunu získal, stala se z Alžběty ještě přitažlivější nevěsta.

Jedním ze záměrů „spiknutí střelného prachu“ v roce 1605 bylo dosadit devítiletou Alžbětu na trůn jako katolickou panovnici po tom, co by byl její otec a protestantská šlechta v Anglii zavražděni. V době tohoto spiknutí byla Alžběta v opatství Coombe ve Warwickshireu, odkud měla být unesena.

[editovat] Manželství

14. února 1613 se Alžběta Stuartovna v Londýně vdala za Fridricha Falckého, tehdy falckého kurfiřta a vůdce Protestantské unie, společenství protestantských vládců Svaté říše římské. Jakub I. tak chtěl upevnit svou vazbu na tyto vládce. S Fridrichem pak Alžběta měla třináct děti, mezi nimi vojevůdce Ruprechta Falckého.

Manželé prvních šest let žili na falckém dvoře v Heidelbergu. V roce 1619 byla Fridrichovi nabídnuta česká koruna, kterou po váhání přijal. Posledního října přijela Alžběta společně s ním do Prahy, ačkoliv byla ve vysokém stupni těhotenství. 7. listopadu 1619 byla korunována českou královnou. V prosinci se narodil syn Ruprecht.

[editovat] Česká královna

Pro české protestantské stavy představovala nová královna příslib anglické pomoci, kterou ovšem Jakub I. svému zeti nikdy neposkytl. Stuartovna se nevyvarovala povýšeného postoje vůči novým poddaným. Byla zvyklá na francouzskou módu a uvolněnější mravy a Pražany její dvůj pohoršoval. Už v prosinci 1619 nechala Alžběta přeměnit chrám sv. Víta ke kalvinistickému obrazu, ačkoliv ji před tím hodnostáři varovali. Také tím ztracel nový královský pár sympatie.

Fridrich Falcký ovšem nakonec vládl jen krátce a stejně jako její manžel vešel ve známost jako "Zimní král", z Alžběty se stala "Zimní královna". Po bitvě na Bílé hoře musel Fridrich s rodinou uprchnout nejprve do Vratislavi a později do Haagu.

[editovat] Exil

Alžběta Stuartovna jako děvče, Nicholas Hilliard, mezi 1605-1610

V exilu pár pobýval v Haagu. Fridrich zemřel v roce 1632 a i po jeho smrti zde Alžběta Stuartovna zůstala i s mladšími dětmi. Syn Ruprecht odešel na dvůr svého strýce Karla I., další syn Karel Ludvík bojoval ve švédském vojsku.

Karel Ludvík se stal otcovým nástupcem v roli kurfiřta v roce 1648, ale ani poté jeho matka neopustila Nizozemí. Až v klidnější době anglické restauce navštívila v Londýně svého synovce Karla II. a během pobytu tam i zemřela. Pochována je v kapli Jindřicha VII. ve Westminstru, kde byl po jejím boku uložen 6. prosince 1682 také její syn Ruprecht. Jako česká královna se podepisovala až do konce svého života.

Její dcera vešla ve známost jako Žofie Falcká, jejíž potomci počínaje Jiřím I. byli britští králové.

[editovat] Alžběta a filozofové

Alžběta vedla koresponcenci s mnoha důležitými mysliteli své doby, včetně René Descartese. Starší historici mnoho z této její korespondence přehlíželi ve víře, že filozofové pouze takto udržovali dekórum. Podklady pro to, že Alžběta dlouho žila prakticky bez peněz, vedli některé dnešní historiky a filozofy k závěru, že Alžbětina kritika Descartesovy Meditace o první filosofii ho inspirovala k sepsání Vášně duše, které je považováno za rafinovanější spis než ty předchozí.

[editovat] Předci

[editovat] Literatura

• ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha : Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7.