Al-Fárábí

Al-Fárábí na kazašské bankovce.

Ilustrace z al-Fárábího spisu o hudbě, Kitáb al-músíkí al-kabír

Abú Nasr Muhammad ibn al-Farach al-Fárábí (známý také jako Alfarabius, Farabi, Abunaser, persky ابو نصر محمد فارابی 870, Fáráb v Turkestánu - 950, Damašek, Sýrie), arabský učenec zřejmě turkického původu, je první z významných představitelů arabské středověké filosofie; vynikl v mnoha oborech, zejména v logice, politické filosofii či teorii hudby.

[editovat] Život

O jeho životě máme velmi málo zpráv; otázkou také zůstává, byl-li turkického či perského původu. Po roce 900 studoval v Bagdádu, kam tehdy prostřednictvím syrských křesťanů pronikly překlady Aristotela; jeho učiteli byli nestoriáni (Juhanná ibn Hajlán, Abú Bišr Mattá); al-Fárábí si osvojil aristotelismus a zejména logiku natolik, že byl zván „Druhým mistrem“^[1][2] (rozuměj: po Aristotelovi). V Bagdádu Fárábí setrval 40 let. Pozdní léta prožil převážně v Halábu, zemřel rkou 950 v Damašku.

[editovat] Dílo a myšlení

Al-Fárábího myšlení představuje originální syntézu aristotelské logiky s platonismem (zejména v politické filosofii), resp. novoplatonismem. Neklade myšlení dvou největších řeckých filosofů do kontrastu, naopak usiluje o jejich sladění (viz spis Kniha sladění názorů dvou myslitelů, božského Platóna a Aristotela), zejm. v kosmologii (teorie deseti separovaných intelektů)^[3] a gnoseologii. V politické filosofii nacházíme u al-Fárábího vzácnou konvergenci teoretického a praktického snažení (Názory obyvatel ctnostné obce, Státníkovy aforismy); ve spise Platónova a Aristotelova filosofie rozlišuje na základě Platónovy Ústavy Sókratovu a Thrasymachovu, přičemž uznává, že k přesvědčování a formování lidu je vhodnější Thrasymachova; filosof a vládce má pak ovládat obě.^[4] Al-Fárábí ovlivnil většinu pozdějších arabských myslitelů, včetně Avicenny, který mu vděčí za pochopení Aristotelovy Metafyziky.^[5]

[editovat] Zdroje a reference

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Al-Fárábí

1. ↑ Chrales E. BUTTERWORTH & Thomas L. PANGLE, Foreword to: Alfarabi, Philosophy of Plato and Aristotle, New York: Cornell University Press, 2001, str. vii.
2. ↑ Alain DE LIBERA, Středověká filosofie. Přel. M. Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001, str. 117.
3. ↑ Alain DE LIBERA, op. cit, str. 118.
4. ↑ ALFARABI, Philosophy of Plato and Aristotle (pozn. 1), II,22.
5. ↑ AVICENNA, Z díla. Praha: SNKLHU 1954, str. 61-62.

• al-Fárábí na muslimphilosophy.com (en)
• al-Fárábí v encyklopedii Iranica (en)