Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Al-Káida (arabsky: القاعدة), do češtiny obvykle překládáno jako základna[1], je militantní islámskou organizací, stojící za řadou velkých atentátů a únosů v celém světě. V tisku nebo na internetu se často setkáme i s jinou transkripcí do češtiny jako al-Kajdá, al-Kajda, al-Kájda nebo Al-kajda.
V čele této organizace stojí v současné době saúdskoarabský multimilionář Usáma bin Ládin, který se značnou měrou podílí na jejím financování. Soudí se, že většina mužů ve vrcholovém vedení patří spíše k sunnitské větvi islámu.[zdroj?]
Podle vlastních prohlášení pokládá al-Káida za svůj prioritní cíl nastolení ryze muslimských států (např. chalífátů) na celém Arabském poloostrově a šíření islámské víry do jiných zemí. Za svého hlavního nepřítele přitom označuje USA, které viní z drancování arabského ropného bohatství a snahu o dosažení rozhodujícího vlivu v této oblasti. Osočují však i řadu evropských zemí, především Velkou Británii z výrazné podpory amerických vojenských operací, díky čemuž údajně nebudou váhat teroristicky útočit na evropské cíle.
Obsah |
Al-Káida měla být založena na konci 80. let 20. století,[2] často bývá uváděn rok 1988.[3][4] Její počátky však sahají již do doby zahájení okupace Afghánistánu sovětskými vojsky v roce 1979. Řada jeho členů se totiž rekrutovala z arabských mudžáhidů, kteří v té době bojovali proti okupačním sovětským vojskům. Byli proto víceméně skrytě podporováni jak materiálně tak finančně Spojenými státy a řadou okolních muslimských zemí. K této podpoře se připojil i Usáma bin Ládin, který zasílal pomoc ze sousedního Pákistánu.
Po odchodu sovětských vojsk tak v zemi zůstaly velké skupiny bojovníků, kteří byli velmi dobře vyzbrojeni a kvalitně vycvičeni v boji. S řadou s těchto mudžáhidů navázal Usáma bin Ládin kontakt a nabídl jim místo v nově vznikající ryze islámské organizaci al-Káida.
Došlo tak kuriózně k situaci, kdy se americké zbraně obrátily proti Američanům a západní Evropě a dodnes jsou některé z nich součástí výzbroje arabských teroristů.
Organizační schéma Al-Káidy je vytvořeno velmi propracovaně. Celá struktura se skládá z tříčlenných skupinek (buněk), jejichž členové se znají navzájem. Velitelé nad nimi jsou opět v kontaktu s pouze třemi buňkami a tak až prakticky k vrcholnému velení.
Výhoda této struktury je především v jejím utajení a jen velmi obtížné infiltraci zvenčí. Pokud dojde k prozrazení jedné tříčlenné skupiny a její členové jsou pozatýkáni, nemohou prakticky prozradit žádného dalšího člena, kromě svého přímého velitele. A pokud se jemu podaří uniknout, stopa zde definitivně končí. Účinnost systému dokazuje i současná praxe, kdy přes intenzivní pátrání americké armády a tajných služeb dochází k zatčení špičkově postavených mužů al-Káidy jen velmi sporadicky.
Je běžné, že členové uvedených buněk pracují po dlouhou dobu jako tzv. „spící agenti“, což znamená, že nevyvíjejí žádnou vlastní teroristickou činnost a žijí ve společnosti naprosto skrytě. Teprve v případě potřeby, např. po několika letech je terorista aktivován a provede předem dohodnutou práci. K vzájemné komunikaci používají členové al-Káidy i velmi moderní metody včetně internetu a šifrováných zpráv, které jdou jen velmi stěží rozluštit.
Ne všichni arabští teroristé jsou součástí organizační struktury al-Káidy. Často však dochází k vzájemné spolupráci těchto extrémistických sil a někdy je i obtížné určit, jaké vedení stojí za určitým konkrétním atentátem nebo bombovým útokem. Mezi největší akce, připisované al-Káidě patří: