Albert Camus
Albert Camus [alˈbɛʁ kaˈmy] IPA [albér kami] (7. listopadu 1913 – 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel, publicista a filozof, významný představitel existencialismu.
A. Camus pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se a vystudoval filosofickou fakultu v Alžírsku (tehdy francouzská kolonie).
Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru, A. Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí (hnutí odporu). V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu.
Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem.
Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Zemřel při autonehodě.
A. Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života.
- Filosofické spisy
- Mýtus o Sisyfovi – 1942, motivem je mu antický mýtus o Sisyfovi, který pojal trochu netradičně - z pohledu Sisyfa. Sisyfos může být šťasten. Jeho osud je stejný jako osud všech lidí, avšak on si, na rozdíl od nich, uvědomuje marnost své snahy, proto je „pánem“ tohoto svého neodvratného osudu. Není tedy v zajetí marné naděje, tudíž je svobodnější. Kniha postihuje úděl moderního člověka v jeho absurditě a absurdno povyšuje na filozofickou kategorii. Z východisek beznaděje, zbytečnosti a lhostejnosti dospívá argumentací k pozitivním závěrům: pomocí absurdních prožitků je dovoleno člověku dál pokračovat v životě.
- Člověk revoltující – 1951
- Beletrie
- Šťastná smrt – 1938
- Cizinec – 1942, tento román se odehrává v Alžírsku asi v první polovině 20: století. Dá se rozdělit na část dějovou a úvahovou.
1) dějová část: Je vyprávěna v ich-formě a zachycuje poslední část života úředníka Mersaulta (hlavní hrdina). Příběh začíná pohřbem Mersaultovy matky, měl matku rád, ale necítí lítost, smířil se s tím, že smrt musí někdy přijít. Bere život tak, jak jde, nenechává se vyvést ze svého klidu. Krátce po pohřbu naváže kontakt se svou bývalou kolegyní Marií a seznámí se se sousedem pochybného charakteru Raymondem. Dokonce Raymondovi napíše dopis na rozloučenou s jeho nevěrnou milenkou a zjišťuje, že Raymond má problémy s partou Arabů (jeden z party je bratrem oné dívky). Mersault, Marie a Raymond odcestují na chatu Raymondova přítele. Procházejí se po pláži, Raymonda napadnou Arabové a zasadí mu ránu nožem, poté prchají. Mersault se prochází dále a uvidí mezi skalisky jednoho z útočníků. Jelikož je vzrušen a vyprovokován předcházející událostí, násilníka chladnokrevně zastřelí.
2) úvahová část: V této části je Mersault zatčen, vyslýchán, vidíme jeho vězeňský život, výslechy i soudní proces. Čeká na popravu, rekapituluje si svůj život a přemýšlí o jeho smyslu. Nechápe absurdní svět, ve kterém člověka hodnotí jen z vnějšku a ne podle vnitřních pohnutek. Všichni jej označují jako bezcitného, protože neplakal na matčině pohřbu, potom hned šel s dívkou do kina a ještě navíc zabil člověka. Není schopen orientovat se v hodnotovém řádu společnosti, je cizincem v lidském kolektivu i ve svém vlastním životě, který je mu v podstatě lhostejný. Nevěří v Boha, ale pouze v jedinou životní jistotu - smrt. Ze svého jednání obviňuje společnost, neboť vinu na současných poměrech mají všichni lidé, jimž nezáleží na lásce, přátelství, mravnosti ani životě.
Velice důležitým jevem v tomto románu je slunce a také teplo jelikož právě ve chvílích kdy svítí slunce, Mersault se dostává do nepříjemných situacích. Můžeme si toho povšimnout během pohřbu Marsaultovy matky, ve chvíli, kdy jsou na pláži a on zabije jednoho z Arabů, či na konci během Mersaultova procesu.
- Mor – 1947, dílo je jakousi románovou kronikou. Jejíž děj se odehrává v Oranu – městě zamořeném morem. Kroniku píše jeden z hrdinů (lékař Bernard Rieux), využívá při tom zápisky intelektuála Tarraoua. Román Mor od Alberta Camuse, držitele Nobelovy ceny za r.1957, je poněkud náročnějším čtivem se zřetelnou filozofickou rovinou charakteristickou pro autora - vzpourou, bojem, vzepřením se neradostnému lidskému údělu.Zavede nás do alžírského města Oranu, kde poznenáhlu vypukne morová epidemie.Tragédie začne hromadným úhynem krys ve městě, lidské oběti na sebe nenechají dlouho čekat. Zpočátku nechce nikdo uvěřit varování dr.Rieuxe (jedné z hlavních postav knihy), který záhy odhalí velké nebezpečí a požaduje po starostovi zavedení tvrdých bezpečnostních opatření včetně karantény.Zanedlouho je však starosta nucen uznat oprávněnost požadavků dr.Rieuxe a město se změní v hermeticky uzavřený mikrosvět. Vojáci dohlíží na to, aby se z oploceného města nikdo nedostal. Situace se stane natolik vážnou, že kdokoliv se o to pokusí, je zastřelen. Dovnitř proudí pouze zásoby potravin a zdravotnický materiál. Začíná boj mezi obyvateli a zhoubnou nákazou.Počáteční panika se změní v odhodlání lidí postavit se tváří krizovému stavu.Mrtvých ale přibývá, provizorní hřbitovy se plní, protilátky neúčinkují, jak by měly a síly docházejí.Nikdo si nemůže být jist, zda to nebude právě on, koho mor pozve ke hře o život…Camus měl údajně tímhle dílem symbolizovat boj proti fašismu.
- Pád – 1956, román
- Exil a království – 1957, povídková kniha
- První člověk – vydáno posmrtně (1994), fragment textu byl nalezen na místě autonehody, při které Camus zemřel.
- Drama
- Caligula – 1938, vyšlo knižně až roku 1944. Pravděpodobně autorovo nejlepší drama. Hru o římském císaři pojal opět netradičně, Caligulu bere jako člověka, který revoltuje proti absurditě pomocí zločinů a her smrti. Nebere ho jako blázna. Proti Caligulovi vzniká vzpoura – ten se jí však směje. Hra je zaměřená proti diktátorským režimům.
- Stav obležení – 1948
- Spravedliví – 1949
- Nedorozumění - děj se odehrává v penzionu u řeky, kam nikdo nechodí. Do tohoto penzionu přijíždí záhadný host z Afriky. Avšak v penzionu hosta otráví a tělo hodí do řeky. Závěr dramatu: Ráno přijíždí do penzionu Maria. Díky Marii zjistili, že se jednalo o člena rodiny. Děj příběhu se odehrává od večera do rána
- Posedlí
- Eseje
A. Camus napsal celou řadu esejů, většina z nich je spíše filosoficky laděna, některé mají i více beletristickou podobu.
- Člověk revoltující – zde odmítl kolektivní revoluci, ačkoli uznával revoltujícího člověka. Vzpoura má být boj proti utrpení a zlu. Podle něj revoltou člověk potvrzuje svoji existenci. Tento esej (resp. odmítnutí kolektivní revoluce) byl příčinou jeho sporu s J.-P. Sartrem.
- Cizinec, Václav Petr, Praha 1947, přeložil Svatopluk Kadlec,
- Mor, SNKLU, Praha 1963, přeložila Milena Tomášková, znovu Odeon, Praha 1993 a Hynek, Praha 1997.
- Caligula, Dilia, Praha 1964, přeložila Alena Šabatková,
- Spravedliví, Dilia, Praha 1964, přeložila Alena Šabatková,
- Caligula, Stav obležení, Orbis, Praha 1965, přeložili Alena Šabatková a Jiří Konůpek,
- Exil a království, SNKLU, Praha 1965, přeložil Josef Pospíšil, znovu Garamond, Praha 2005.
- Cizinec, Pád, Mladá fronta, Praha 1966, přeložil Miloslav Žilina,
- Nedorozumění, Dilia, Praha 1968, přeložila Alena Šabatková,
- Romány a povídky, Odeon, Praha 1969, přeložili Miloslav Žilina, Josef Pospíšil a Milena Tomášková, obsahuje Cizinec, Mor, Pád a Exil a království.
- Cizinec, Odeon, Praha 1988, přeložil Miloslav Žilina, znovu Hynek, Praha 1997 a Garamond, Praha 2005.
- Člověk revoltující, Český spisovatel, Praha 1995, přeložila Kateřina Lukešová, znovu Garamond, Praha 2007.
- Mýtus o Sisyfovi, Svoboda, Praha 1995, přeložila Dagmar Steinová, znovu Garamond, Praha 2006.
- První člověk, Mladá fronta, Praha 1995, přeložila Kateřina Vinšová,
- Zápisníky I. (květen 1935 - únor 1942), Mladá fronta, Praha 1997, přeložila Vlasta Dufková,
- Léto, Hynek, Praha 1999, přeložila Vlasta Dufková,
- Zápisníky II. (leden 1942 - březen 1951), Mladá fronta, Praha 1999, přeložila Vlasta Dufková a Josef Mlejnek,
- Zápisníky III. (březen 1951 - prosinec 1959), Mladá fronta, Praha 2000, přeložila Vlasta Dufková,
- Pád, Garamond, Praha 2006, přeložil Miloslav Žilina,
- Šťastná smrt, Garamond, Praha 2006, přeložil Ladislav Šerý.
Kromě toho ještě vyšly dvě Camusovy dramatizace:
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
