Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 

Alexandre Dumas starší

Alexandre Dumas, vlastním jménem Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie (24. července 1802, Villers-Cotteréts5. prosince 1870, Puys) byl čelný francouzský prozaik a dramatik období romantismu. Proslavil se především historickými dobrodružnými romány. Mnoho jeho děl bylo několikrát zfilmováno.

Obsah

[editovat] Životopis

Alexandre Dumas starší
Alexandre Dumas starší

Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce Thomas-Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil na ostrově Santo Domingo ze smíšeného manželství markýze de La Pailleterie a černošky Cossette Dumasové.

V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu. Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour) bylo první romantické drama úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony (1831) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi a také Věž nesleská (La Tour de Nesle, 1832) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem (1808-1882).

Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem (1813-1888) roku 1839, kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental (Chevalier d'Harmental). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku 1857, kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá na tři sta svazků a zahrnuje dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.

Maquet měl také největší zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (Les Trois Mousquetaires, 1844) s hrdiny d'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII., byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech (Vingt ans après, 1845) a Tři mušketýři ješte po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard, 1847-1850), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.

Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas-Maquet byl dobrodružný román Hrabě Monte-Christo (Le comte de Monte-Cristo, 1844-1845). K jejich velmi známým dílům patří také trilogie z období náboženských válek ve Francii v 16. století Královna Margot (La reine Margot, 1845), Paní z Monsoreau (La dame de Monsoreau, 1846) a Králův šašek (Les Quarante-Cinq, 1847-1848) a cyklus z dějin Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Mémoires d' un médecin), jehož jednotlivými díly jsou Josef Balsamo (Joseph Balsamo, 1846-1849), Královnin náhrdelník (Le collier de la reine, 1849-1850), Dobytí Bastily (Ange Pitou, 1850-1851) a Hraběnka de Charny (La Comtesse de Charny, 1852).

Ačkoliv si Dumas vydělal psaním za svůj život obrovské jmění, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno Hrabě Monte-Christo postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v Saint-Germain-en-Laye roku 1848, které muselo být pro nezájem diváků v říjnu 1850 zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů Mousquetaire (Mušketýr) a D'Artagnan, nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku 1840, rozchod se spolupracovníkem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž spisovateli Alexandre Dumasovi mladšímu do Puys, kde také zemřel.

Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románů Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv. román-fejeton. Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.

[editovat] Z díla

logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
Alexandre Dumas starší

[editovat] Epigoni a pokračovatelé

Popularity díla Alexandra Dumase staršího využila celá řada spisovatelů k napsání komerčně úspěšných děl rozvíjejících motivy originálních Dumasových románů, především Tří mušketýrů a Hraběte Monte-Christo.

Již roku 1853 napsal Portugalec Alfredo Possolo Hogan (1830-1865) román A Mão do Finado přímo navazující na Hraběte Monte-Christo. Román okamžitě vyšel (a to dříve než v originálním znění) pod Dumasovým jménem ve francouzském překladu pod názvem Le main de défunt (Mrtvá ruka). Jiné pokračování, také ještě za Dumasova života, vytvořil roku 1856 německý spisovatel dobrodružných románů Adolf Mützelburg (1831-1882) pod názvem Herr der Welt (Pán světa). K velmi známým Dumasovým epigonům pak patří především Francouz Jules Lermina (1831-1882), autor románů Le Fils de Monte-Cristo (1881, Syn Hraběte Monte-Christo) a Le Trésor de Monte-Cristo (1881, Poklad Hraběte Monte-Christo). Silná inspirace románem je patrná i v díle Julese Verna Matyáš Sandorf (Nový hrabě Monte Christo) z roku 1885.

Mnoho napodobovatelů se také věnovalo nejslavnějšímu Dumasovu dílu Tři mušketýři. Například Francouz Paul Mahalin (1838-1899) napsal kromě Mademoiselle Monte Cristo (1896, Slečna Monte-Christo) také pokračování Tří mušketýřů ješte po deseti letech Le Fils de Portos (1883, Porthosův syn) a román Le Filleul d'Aramis (1896, Aramisův kmotřenec).

K nejznámějším dílům, vážícím se ke Třem mušketýrům, patří romány francouzského spisovatele Paula Févala mladšího (1860-1933). Jsou to Le fils de d’Artagnan (1914, D’Artagnanův syn), La vieillesse d’Athos (1925, Athosovo stáří) a především čtyřdílný román D’Artagnan contre Cyrano (1925, D'Artagnan kontra Cyrano de Bergerac) a jeho třídílné pokračování D’Artagnan et Cyrano réconciliés (1926, Hrabě d'Artagnan a Cyrano de Bergerac) odehrávající se zhruba deset let před Třemi mušketýry po dvaceti letech.

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

40 Související články obsahuje:
Portál Literatura

 
Alexandre Dumas starší v jiných jazycích: العربية, Azərbaycan, Български, বাংলা, Bosanski, Català, Dansk, Deutsch, Ελληνικά, English, Esperanto, Español, Eesti, Euskara, فارسی, Suomi, Français, Galego, עברית, Hrvatski, Magyar, Հայերեն, Bahasa Indonesia, Íslenska, Italiano, 日本語, ქართული, 한국어, Latina, Lietuvių, Latviešu, Монгол, Nederlands, ‪Norsk (nynorsk)‬, ‪Norsk (bokmål)‬, Polski, Piemontèis, Português, Română, Русский, Sicilianu, Srpskohrvatski / Српскохрватски, Simple English, Slovenčina, Slovenščina, Српски / Srpski, Svenska, Тоҷикӣ, Türkçe, Українська, اردو, Tiếng Việt, 中文, Bân-lâm-gú, 粵語
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Dumas_star%C5%A1%C3%AD
Stránka byla naposledy upravena v Stránka byla naposledy editována 11. 7. 2008 v 14:03.
Veškerý text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License (Autorské právo pro podrobnosti).
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt