Novokřtěnci

Thomas Müntzer byl jedním ze zakladatelů novokřtěneckého hnutí.

Novokřtěnectví (Anabaptismus) je jedno z mnoha reformních křesťanských náboženských hnutí vzniklých v 16. století.

Ačkoliv zdaleka nebylo jednotné, lze vysledovat společné znaky jednotlivých skupin. U zrodu hnutí stáli tři muži : curyšský katolický kněz Hulderich Zwingli (který se ale za krátký čas od tohoto hnutí distancoval), Conrad Grebel a Felix Manz. Tito pánové se spolu s několika dalšími sešli v roce 1522 v Curychu a diskutovali zejména o náboženství. Společně dospěli k závěru, že křtění dětí je bezvýznamné – shodli se na tom, že člověk má být křtěn až ve chvíli, kdy je plně schopen uvědomit si závažnost aktu.

Grebel a Manz poté provedli rozbor Nového zákona a začali usilovat o aktivní reformu na základě svých poznatků. V té době už s nimi Hulderich Zwingli přestal souhlasit a postupně se od nich začal distancovat. O tři roky později, v lednu 1525, už s nimi dokonce přímo diskutoval před curyšským koncilem. Na konci této disputace koncil rozhodl, že Grebel a Manz jsou přílišní radikálové a jejich činnost by v žádném případě neměla být nijak podporována. Grebela a Manze to neodradilo a brzy na svou stranu získali i kněze Jiřího Blaurocka, který souhlasil s jejich náboženskými názory. Během jednoho ze svých společných setkání, kdy diskutovali o možných a potřebných změnách církve, vyslovil Blaurock požadavek na „znovupokřtění“. Grebel ho pokřtil a vzápětí byl spolu s Manzem také pokřtěn. V tento den, 21. ledna 1525, se zrodilo novokřtěnství neboli anabaptismus.

Brzy se ke Grebelovi a Manzovi začali připojovat další lidé. Téměř vzápětí také začala perzekuce ze strany státu. Felix Manz byl popraven v lednu 1527 v Curychu utopením , stal se tak prvním novokřtěneckým mučedníkem. Další členové anabaptistického hnutí byli upáleni na hranici. Navzdory perzekuci ale začalo toto nové reformační hnutí velmi rychle narůstat.

[editovat] Hlavní myšlenky

První myšlenkou byl již zmíněný křest v dospělosti. Zpočátku to bylo překřtění nových členů – všichni byli povinně pokřtěni už po narození. Do budoucna ale měly být děti novokřtěnců pokřtěny až ve věku, v kterém by byly plně schopny si uvědomit význam aktu a potvrzení své víry, které tímto křtem prokazují.

Anabaptisté také kladli zvýšený důraz na morální a etické hodnoty náboženství. V souvislosti s tím také vyčítali současné církvi, že žije v přebytku. Podle nich bylo třeba stávající církev úplně zrušit a vybudovat novou, puristickou, stejnou jaká existovala těsně po smrti Ježíše. Podle novokřtěnců měla být víra demonstrována každý den, každou chvíli života, nikoliv jen o svátcích, jak se často stávalo. Také kladli důraz na dobrovolnost víry. Samozřejmě byli přesvědčeni, že jejich víra je ta nejlepší, ale na rozdíl od katolické církve si uvědomovali, že je třeba k víře dojít dobrovolně a nikdo do ní nemůže být nucen.

Novokřtěnci byli tvrdě proti třídním rozdílům (snad proto, že převážně patřili k lidem chudším) a důsledně propagovali pomoc bližním v nouzi.

Další zásadou novokřtěnců bylo odmítání složit jakoukoliv přísahu. Ať už náboženskou, či světskou. Z tohoto důvodu nemohli (a ani nechtěli) sloužit v jakémkoliv úřadu. Ne nevýznamným byl také novokřtěnecký názor na kázání: podle nové víry mohl totiž kázat každý, kdo se cítil momentálně osvícen Duchem svatým, nikoliv pouze kněz. Navíc novokřtěnci předpokládali brzký návrat Ježíše Krista na zem a konečné zúčtování, kdy se vyvolení (tedy novokřtěnci) dostanou do ráje (tzv. chiliasmus).

V jednotlivých komunitách přirozeně existovaly drobné odchylky od těchto základních rysů hnutí. Bohužel je toto v zásadě mírumilovné hnutí známo především kvůli aktivitám svých extremistů, kteří dodržování zásad přeháněli až neuvěřitelně. Příkladem za všechny může být obsazení Münsteru.

Tento článek týkající se křesťanství je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.