Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Anicius Manlius Severinus Boëthius (asi 480 Řím nebo u Říma – 25. října 524/525 Pavia) byl křesťanský teolog a filosof, někdy označovaný jako „poslední Říman“ a zároveň první filosof středověku. Je považován za jednoho z posledních vzdělanců pozdně starověkého Západu.
Obsah |
Boëthius má nezvykle mnoho jmen. U staré římské šlechty, ke které Boëthius patřil, bylo zvykem dávat jména jako dobrá znamení, jednak aby se poznal jejich původ, jednak aby se naznačilo jací budou, jinými slovy - vtiskl se jim jejich budoucí charakter.
Anicius – (anikos = nepřemožený) jeho původ je z rodu Nepřemožených Fabiů. Manlius – se nazýval po slavném Titu Manliovi Torguatovi, jehož pověst velebila jako statečného bojovníka. Severinus – (severinus = přísný) podle soudcovské příslušnosti nebo podle toho, že prý vytrval v učení (perseverare = vytrvat).
Boëthius patřil do okruhu římské šlechty, která se dala k dispozici ostrogótskému králi Theodorichovi ovládajícímu od roku 493 Itálii. Brzy však osiřel a byl vychován v domě ctihodného senátora Symmacha. Pečlivý pěstoun se postaral, aby se jeho svěřenci dostalo velmi dobrého vychování a vzdělání. Boëthius pobyl po jistou dobu v Athénách a zde se pravděpodobně naučil velmi dobře řecky. Měl velký zájem o vědy, zvláště o filosofii a politiku. Napsal několik knih z různých vědních oborů a překládal z Platona a Aristotela. Mezi jeho oblíbené zábavy patřila hudba a počtářství.
Zpočátku si král Boëthia vysoce cenil. Kolem roku 520 byl Boëthius ustaven Theodorichem coby magister officiorum, pod něhož spadala celá správa a královský dvůr. Avšak v roce 523 Theodorich nařídil, aby byl Boëthius vzat do vazby pro velezradu z důvodů, které zůstávají nejasné. Někteří historici se domnívají, že Boëthius zamýšlel otevřeně vyjednávat s Theodorichovým rivalem – Byzancí, Boëthius připisuje zatčení pomluvám svých protivníků. Boëthius byl zbaven svého titulu a majetku a v pavijském žaláři čekal na popravu, která se udála v roce 524/525.
Boëthius se věnoval všem čtyřem předmětům quadrivia, které tvořilo základ středověké vzdělanosti; těmto předmětům se věnují dvě knihy Institutio arithmetica a pět knih De institutione musica z let 500-507. De institutione musica vytvořilo základy pozdější středověké hudební estetiky a za své východisko ji považovala většina středověkých hudebních teoretiků a alchymistů (umění hudby bývalo kryptonymem pro alchymii).
Plánovaný kompletní překlad Aristotelových děl Boëthius nedokončil; podařilo se mu dopřeložit „pouze“ 4 knihy Kategorií s komentářem De interpretatione (περὶ ἑρμηνείας peri herméneias). Dalším jeho dílem jsou dva komentáře k Porfyriově Εἰσαγωγή (Eisagógé); první z nich vytvořil na základě Maria Victorina, druhý na základě vlastního překladu řeckého textu. V neúplné podobě se dochoval komentář k Ciceronovým Topikám.
Nejčtenějším Boëthiovým dílem je však Consolatio philosophiae (Útěcha z filosofie), kterou vytvořil ve vězení před svou popravou. Kniha je sepsána formou veršovaného dialogu, který Boëthius vede s paní Filosofií. Současně se jedná o formu satiry použitou pro vážnou rozpravu. Kniha obsahuje 39 zpěvů v rozličných metrech, které jsou prokládány prozaickým textem. V knize se Boëthius ukazuje jako výborný znalec antické vzdělanosti, sám blízký novoplatonismu.
Z teologického díla jsou známy jeho traktáty De S. Trinitate (O Trojici), Utrum Pater et Filius et Spiritus S. de divinitate substantialiter praedicentur (Zda se káže, že je Otec, Syn a Duch Svatý božské podstaty), Quomodo substantiae in eo quod sint bonae sint, cum non sint substantialia bona (Kterak jsou podstaty přítomné v tom, co je dobré, když to samy nejsou dobré podstaty) a Liber contra Eutychen et Nestorium (Kniha proti Eutychovi a Nestoriovi).
Boëthius ve svém vězení velmi trpěl. Tehdy hledal útěchu ve své „věrné družce“ – filosofii. Do tohoto období jeho života se datuje vznik jeho stěžejního a nejčtenějšího díla – Filosofie utěšitelka. Právě filosofie mu měla zjednat úlevu. Ve svém díle, které zpracoval formou dialogu, rozmlouvá se zosobněnou Filosofií, která jej těší a slibuje mu, že ho nakonec dovede po své cestě do jeho pravé vlasti.
Celé dílo je rozčleněno do pěti knih: První kniha – Úvod; Filosofie lékařkou; Svět není řízen náhodou, nýbrž božským rozumem; Nesprávné domněnky kalí správný názor. Druhá kniha – Filosofie utěšuje; Štěstí nezáleží v nahodilých věcech, bohatství, hodnostech, moci a slávě; I nepříznivý osud bývá lidem prospěšný; Svornost a láska jsou pevné základy blaha. Třetí kniha – Účinnější léky; Všichni touží po blahu, jenže je hledají v pomíjejících statcích tohoto světa, v bohatství, hodnostech, moci a slávě a tělesných rozkoších; Pravé blaho je však jen v Bohu. Čtvrtá kniha – Dobří mají stále moc, zlí jsou zavrženi a bezmocní, nepravost nezůstane nikdy bez trestu; Šlechetní dojdou svého cíle, nešlechetní nedojdou; Dva zdroje konání, vůle a moc; Tresty mají napravovat a zastrašovat; Prozřetelnost a osud; Každá příhoda, milá i nemilá je dobrá, protože je prospěšná. Pátá kniha – Co je náhoda; I náhoda se řídí zákony; O svobodné lidské vůli; O božské prozřetelnosti; Věčnost; Bůh je věčný, svět trvalý; Závěr.
Boëthiův význam v dějinách římského písemnictví je poměrně značný. Hlavní jeho zásluha je, že seznamoval středověké obyvatele s antickou filosofií. Snažil se to dělat poctivě a zajímavě. Vývody předkládané v jeho spisku Filosofie utěšitelka (Útěcha z filosofie) nejsou hluboké filosofické úvahy, které by přinášeli zcela nové objevy, ale za to je to poctivá tresť všeho, co z antických filosofických soustav bylo nejživotnější a je stále účinné.
 |
Související články obsahuje Portál Filosofie |
Boëthius, Filosofie utěšitelka. Přeložil Josef Hrůša, vydalo Votobia, Olomouc, 2005, ISBN 80-7198-021-8
