Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 

Tenzor

(Přesměrováno z Antisymetrický tenzor, přímý odkaz na Tenzor)

Tenzor je pojem užívaný ve fyzice, matematice a lineární algebře zobecňující pojmy vektor a skalár. Tenzor, podobně jako vektor, představuje objekt, jehož vlastnosti nezávisí na volbě souřadnic a je vyjádřen pomocí složek. Ty jsou číslované pomocí indexů tak, že každý index probíhá hodnoty 1 až d, kde d je dimenze prostoru na němž je tenzor definován. Při změně souřadnic se složky tenzoru transformují pevně daným způsobem.

Část matematiky, která ke své práci využívá tenzory, se označuje jako tenzorový počet. Ve fyzice se často pojmem tenzor rozumí tenzorové pole.

Obsah

[editovat] Formální definice

Nechť V je vektorový prostor dimenze d a V * je k němu příslušný duální prostor lineárních forem. Potom prvek prostoru

V_1\otimes V_2\otimes \dots V_n\otimes V^{*1}\otimes V^{*2}\otimes \dots\otimes V^{*m}

označujeme jako n-krát kontravariantní m-krát kovariantní tenzor (m+n)-tého řádu. (Prostory V,V * ve výrazu výše mohou přitom vystupovat i v jiném pořadí. Tomu obecně odpovídá jiný tenzor.)

[editovat] Souřadnicový zápis tenzorů

Jsou-li \mathbf{e}_1, \dots \mathbf{e}_d prvky báze prostoru V a \mathbf{e}^{*1}, \dots \mathbf{e}^{*d} prvky báze duálního prostoru V * , potom lze obecný m-krát kovariantní a n-krát kontravariantní tenzor \mathbf{T} zapsat jako

\mathbf{T} = {T^{i_1i_2\dots i_n}}_{j_1j_2\dots j_m}\mathbf{e}_{i_1}\otimes \mathbf{e}_{i_2}\otimes \dots \otimes \mathbf{e}_{i_n}\otimes
\mathbf{e}^{*j_1}\otimes \mathbf{e}^{*j_2}\otimes \dots \otimes \mathbf{e}^{*j_m}.

Přes stejné indexy v opačných polohách se sčítá. (Einsteinovo sumační pravidlo)

{T^{i_1i_2\dots i_n}}_{j_1j_2\dots j_m} jsou pak složky tenzoru \mathbf{T}. Obecné tenzory nemají své kovariantní a kontravariantní indexy seřazené, tomu odpovídá jiné pořadí jak v bázi prostoru tenzorů, tak v polohách indexů souřadnic tenzoru.

Protože svými složkami je tenzor jednoznačně určen, často se pracuje jen s nimi. Stejnou konvenci volíme ve zbytku tohoto článku.

V diferenciální geometrii se zpravidla používá značení

\mathbf{e}^{*i} = \boldsymbol{\rm d}x^i,
\mathbf{e}_i = \frac{\boldsymbol{\partial}}{\boldsymbol{\partial} x^i},

které s výhodou používá faktu, že operátory parciálních derivací podle i-té souřadnice a diferenciálů i-té souřadnice se chovají jako prvky vektorového prostoru V a zároveň se se změnou souřadnic správně transformují.

[editovat] Kovariantní a kontravariantní složky

V křivočarých souřadnicích mají tenzory kontravariantní a kovariantní složky, což rozlišujeme horními nebo spodními indexy. V kartézských souřadnicích mají tyto složky stejné hodnoty a proto se nerozlišují. Hovoříme pak o kartézských tenzorech a píšeme je pouze se spodními indexy.

[editovat] Kontravariantní vektor

Soustava veličin Ai se označuje jako kontravariantní vektor, jestliže při transformaci souřadnic

{x^\prime}^i = {x^\prime}^i(x^1,x^2,x^3)
x^i = x^i({x^\prime}^1,{x^\prime}^2,{x^\prime}^3)

platí (při použití Einsteinova sumačního pravidla)

{A^\prime}^i = \frac{\part {x^\prime}^i}{\part x^k} A^k .

Předpokládáme přitom, že jakobián uvedené transformace je nenulový.

Každá z veličin Ar se nazývá kontravariantní složkou vektoru \vec{A} .

Z inverzní souřadnicové transformace lze získat

A^i = \frac{\part x^i}{\part {x^\prime}^k} {A^\prime}^k .

Diferencováním transformační soustavy rovnic {x^\prime}^i = {x^\prime}^i(x^1,x^2,x^3) dostaneme

\mathrm{d}{x^\prime}^i = \frac{\part {x^\prime}^i}{\part x^j} \mathrm{d}x^j .

Diferenciály souřadnic tedy představují složky kontravariantního vektoru.

[editovat] Kovariantní vektor

Soustavu veličin Ai označíme jako kovariantní vektor, pokud se při transformaci souřadnic {x^\prime}^i = {x^\prime}^i(x^1,x^2,x^3) transformují jako

A_i^\prime = \frac{\part x_k}{\part x_i^\prime} A_k

Pro inverzní transformaci kovariantního vektoru platí

A_i = \frac{\part {x^\prime}^k}{\part x^i} A_k^\prime

Příkladem kovariantního vektoru je gradient skalární funkce f, neboť

\frac{\part f}{\part {x^\prime}^i} = \frac{\part x^j}{\part {x^\prime}^i} \frac{\part f}{\part x^j}


Definice kovariantního a kontravariantního vektoru se nezmění pro prostor libovolné dimenze n \ge 2.

[editovat] Kovariantní, kontravariantní a smíšený tenzor

Mějme nN veličin T_{k_1 \cdots k_l}^{i_1 \cdots i_m}. Celkový počet indexů je N = m + l, přičemž m indexů je horních a l indexů je dolních. Jestliže při transformaci souřadnic n-rozměrného prostoru se tyto veličiny transformují pro každý horní index jako kontravariantní složky a pro každý spodní index jako kovariantní složky, pak tyto veličiny označujeme jako tenzor N-tého řádu v n-rozměrném prostoru. Platí tedy

{T^\prime}_{k_1 \cdots k_l}^{i_1 \cdots i_m} = \frac{\part x^{r_1}}{\part {x^\prime}^{k_1}} \cdots \frac{\part x^{r_l}}{\part {x^\prime}^{k_l}} \frac{\part {x^\prime}^{i_1}}{\part x^{s_1}} \cdots \frac{\part {x^\prime}^{i_m}}{\part x^{s_m}} T_{r_1 \cdots r_l}^{s_1 \cdots s_m}

Inverzní transformace má pak tvar

T_{k_1 \cdots k_l}^{i_1 \cdots i_m} = \frac{\part x^{i_1}}{\part {x^\prime}^{s_1}} \cdots \frac{\part x^{i_m}}{\part {x^\prime}^{s_m}} \frac{\part {x^\prime}^{r_1}}{\part x^{k_1}} \cdots \frac{\part {x^\prime}^{r_l}}{\part x^{k_l}} T_{r_1 \cdots r_l}^{s_1 \cdots s_m}

Jsou-li všechny indexy horní, tzn. l = 0, označujeme tenzor jako kontravariantní. Jsou-li všechny indexy dolní, tzn. m = 0, označujeme tenzor jako kovariantní. Pokud má tenzor horní i spodní indexy, tzn. l > 0,m > 0, označujeme tenzor jako smíšený.


Kartézské tenzory mají shodné hodnoty kovariantních a (odpovídajících) kontravariantních složek. Pokud pracujeme pouze s kartézskými tenzory, pak není potřeba rozlišovat mezi kovariantními a kontravariantními složkami. V takovém případě se tenzory zpravidla píší pouze se spodními indexy.

[editovat] Vlastnosti

Velké množství fyzikálně význačných tenzorů se vyznačuje symetrickými vlastnostmi vzhledem k záměně indexů. Tenzor druhého řádu označíme jako symetrický, pokud splňuje podmínku

Tij = Tji

Pokud pro tenzor platí

Tij = − Tji,

pak hovoříme o antisymetrickém tenzoru.

U tenzorů vyšších řádů může být tenzor přes některé indexy symetrický a přes jiné antisymetrický.

Každý tenzor druhého řádu lze rozložit na část symetrickou a antisymetrickou

T_{ij} = \frac{1}{2}(T_{ij} + T_{ji}) + \frac{1}{2}(T_{ij} - T_{ji})

Je-li tenzor A_{\cdots i \cdots k \cdots} symetrický v indexech i, k, označuje se tato symetrie zápisem

A_{\cdots (i \cdots k)\cdots} = \frac{1}{2}(A_{\cdots i \cdots k \cdots} + A_{\cdots k \cdots i \cdots })

Pokud je tenzor A_{\cdots i \cdots k \cdots} antisymetrický v indexech i, k, pak jej zapisujeme

A_{\cdots [i \cdots k] \cdots} = \frac{1}{2}(A_{\cdots i \cdots k \cdots} - A_{\cdots k \cdots i \cdots})

Podle předchozích vztahů ze tedy psát

A_{\cdots i \cdots k \cdots} = A_{\cdots (i \cdots k)\cdots} + A_{\cdots [i \cdots k]\cdots}

[editovat] Algebraické operace s tenzory

Dva tenzory lze sečíst pouze tehdy, mají-li stejný řád. Jde o speciální případ lineární kombinace dvou tenzorů A, B stejného řádu, kterou získáme tenzor stejného řádu C = aA + bB, kde a, b jsou libovolná čísla. Složky tenzoru C jsou

C_{ij \cdots m}^{rs \cdots t} = a A_{ij \cdots m}^{rs \cdots t} + b B_{ij \cdots m}^{rs \cdots t}

Pro b = 0 pak dostaneme násobek tenzoru, tzn. C = aA, pro b = a = 1 získáme součet tenzorů C = A + B, pro a = − b = 1 rozdíl tenzorů C = AB a pro b = 0,a = − 1 je tenzor C opačným tenzorem k tenzoru A, tzn. C = − A neboli A + C = 0.


Mějme tenzor n-tého řádu A_{i \cdots j}^{r \cdots s} a tenzor m-tého řádu B_{k \cdots l}^{u \cdots v}. Součinem jejich tenzorových složek, někdy označovaným jako tenzorovým součinem (nebo vnějším součinem), získáme tenzor C se složkami

C_{i \cdots jk \cdots l}^{r \cdots su \cdots v} = A_{i \cdots j}^{r \cdots s} B_{k \cdots l}^{u \cdots v}

Na základě transformačních vlastností lze prověřit, že jde skutečně o tenzor. Řád tohoto tenzoru je m + n.


Pro tenzory platí asociativní i distributivní zákony, tzn.

A_{i \cdots j}^{r \cdots s} + (B_{i \cdots j}^{r \cdots s} + C_{i \cdots j}{r \cdots s}) = (A_{i \cdots j}^{r \cdots s}+ B_{i \cdots j}^{r \cdots s}) + C_{i \cdots j}^{r \cdots s}
A_{i \cdots j}^{r \cdots s}(B_{k \cdots l}^{u \cdots v} + C_{k \cdots l}^{u \cdots v}) = A_{i \cdots j}^{r \cdots s} B_{k \cdots l}^{u \cdots v} + A_{i \cdots j}^{r \cdots s} C_{k \cdots l}^{u \cdots v}


Součet přes dvojici tenzorových indexů je označován jako kontrakce (úžení) tenzoru. Při kontrakci tenzoru s řádem n získáme nový tenzor, jehož řád je n-2, neboť

B_{i \cdots j}^{k \cdots l} = A_{i \cdots jp}^{k \cdots lp},

kde bylo užito Einsteinova sumačního pravidla.

Úžení lze provést pouze přes jeden kovariantní a jeden kontravariantní index. Při úžení přes dva kovariantní nebo dva kontravariantní indexy bychom nedostali tenzorovou veličinu. V případě kartézských tenzorů zapisujeme pouze spodní indexy, tzn. úžení se provádí přes libovolnou dvojici spodních indexů, např. \sum_p T_{pp} \,.

Při úžení přes různé indexy získáme v obecném případě různé tenzory, např. A_{ij}^j \neq A_{ji}^j.

Úžení kartézského tenzoru druhého řádu představuje součet diagonálních prvků tohoto tenzoru (jeho stopu), tzn. \sum_i A_{ii} \,. Zúžením kartézského tenzoru druhého řádu získáme skalár. Ten je však invariantní při transformacích souřadnic. Můžeme tedy říci, že součet diagonálních prvků takového tenzoru druhého řádu nezávisí na volbě souřadnicové soustavy. Speciálním případem předchozího tvrzení je skalární součin dvou vektorů, tedy při transformacích souřadnic platí \sum_i A_i B_i = \sum_i A_i^\prime B_i^\prime.

V křivočarých souřadnicích lze skalární součin dvou vektorů zapsat (s použitím Einsteinova sumačního pravidla) jako

C = AiBi = AiBi

Při algebraických operacích s tenzory lze také využít jejich symetrických vlastností. Platí např. vztahy

A(ik)Bik = AikB(ik)
A[ik]Bik = AikB[ik]
A(ik)B[ik] = 0

[editovat] Kulový tenzor a deviátor

Symetrický tenzor druhého řádu eij nad trojrozměrným vektorovým prostorem lze rozložit na tvar

e_{ij} = \frac{e_I\delta_{ij}}{3} + \left(e_{ij} - \frac{e_I\delta_{ij}}{3}\right),

kde eI je stopa tenzoru, tzn. e_I = \operatorname{Tr}\,e_{ij}, a δij je Kroneckerův symbol.

První část na pravé straně se označuje jako kulový tenzor (nebo izotropní část tenzoru), tzn.

e_{ij}^{(s)} = \frac{e_I\delta_{ij}}{3}.

Druhá část se označuje jako deviátor tenzoru, tedy

e_{ij}^{(d)} = e_{ij} - \frac{e_I\delta_{ij}}{3}

Izotropní část má nenulové pouze složky na diagonále, přičemž všechny mají stejnou velikost. Stopa izotropní části tenzoru e_{ij}^{(s)} je rovna stopě celého tenzoru, tzn. \operatorname{Tr}\,e_{ij}^{(s)}=\operatorname{Tr}\,e_{ij}=e_I.

Rozklad na izotropní část a deviátor se používá např. v teorii pružnosti při rozkladu na objemové a tvarové deformace.

Tento rozklad odpovídá rozkladu druhé symetrické mocniny definující reprezentace grupy SO(3) na irreducibilní části.

[editovat] Související články

 
Tenzor v jiných jazycích: العربية, Български, Deutsch, English, فارسی, Suomi, Français, Galego, עברית, Magyar, Italiano, 日本語, 한국어, Nederlands, Polski, Português, Русский, Slovenščina, Српски / Srpski, Svenska, Українська, 中文
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/wiki/Tenzor
Stránka byla naposledy upravena v Stránka byla naposledy editována 11. 9. 2008 v 11:30.
Veškerý text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License (Autorské právo pro podrobnosti).
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy