Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Antonín Koniáš, známý jako „pater Koniáš“ (únor 1691 – 27. října 1760 Praha), byl český kazatel, misionář, cenzor a náboženský spisovatel, člen jezuitského řádu, v některých starších dílech se objevuje i nesprávný tvar Koňas.[1]
Obsah |
Koniáš zasvětil celý svůj život katolické protireformaci v českých zemích. Věnoval se jí jak v kázáních, tak i ve své literární činnosti. Jeho boj proti protestantské literatuře vedl ke spálení značného množství knih (30 000 podle pečlivě vedených záznamů). Byl vynikajícím kazatelem, což vydatně uplatnil při misiích v rámci rekatolizace.
Narodil se v Praze Vojtěchu Koniášovi, knihtiskaři v jezuitském Klementinu, a jeho manželce Kateřině. Základní vzdělání získal při jezuitském kostele sv. Klimenta, střední v koleji Klementina. V sedmnácti letech, v roce 1708, vstoupil do jezuitského řádu. Po dokončení studií bohoslovectví v roce 1719 se věnoval misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách.
Antonín Koniáš horlivě kázal (pětkrát denně, německy a česky). Vedl asketický způsob života. „Bludné“ knihy nahrazoval katolickými – „nenapravitelné knihy“ pálil, některé „opravil“ (vytrhnutím listu, začerněním, vepisováním textu) a pouze zcela „nenapravitelné knihy“ pálil – bylo jich dohromady asi 30000. Jako seznam nedovolených knih vydal "Klíč," který obsahoval 1233 titulů českých a dále knihy psané německy, latinsky a francouzsky. Značné procento knih tvořily ty, které byly vytištěny v německých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudně dopravovány do Čech. České zakázané knihy byly většinou nekatolické Postily a Bible s nesprávným výkladem, cizojazyčné knihy byly většinou bezcenné škváry, často nemravné, bez jakékoliv umělecké hodnoty. Všechny tyto knihy však nebyly nenávratně ztraceny, ale od každé z nich se zachovaly exempláře, které byly v kláštěřích uloženy do oddělení "libri prohibiti." Koniášovým cílem bylo „vytvořit nové katolické Čechy“. Jeho zápal považovali někdy za přehnaný a problematický i sami jezuité a byl ze strany svých představených za něj napomínán.[2]
V době národního obrození se z Antonína Koniáše stal symbol domnělého jezuitského tmářství a útlaku české kultury. Zdůrazňovalo se – zvláště zásluhou Aloise Jiráska – především jeho pálení knih, přičemž údaj o 30 000 zničených knihách byl vztahován jen na knihy jazykově české (které ve skutečnosti tvořily z celkové počtu zhruba čtvrtinu). Je jisté, že z dnešního hlediska patří tato část Koniášovy činnosti k nejproblematičtějším, přesto ji však nelze posuzovat bez zřetele k dobovému kontextu. V protestantském prostředí se sice knihy obecně pálily méně, zato však mnozí vyznavači nových konfesí prosluli obrazoborectvím, jehož příkladem může být např. zničení výzdoby katedrály sv. Víta lidmi z okolí Fridricha Falckého. Přesto se symbolem vypjaté religiozity 17. a 18. století stal právě Antonín Koniáš.
Během komunistického režimu byla činnost patera Koniáše nadměrně zveličována a překrucována, aby poškodila obraz církve a účelově se zamlčovalo, že Koniáš se snažil spálené problematické knihy plynule nahrazovat katolickou literaturou, nezřídka vlastní provenience.
