Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
António de Oliveira Salazar (28. dubna 1889 Vimieiro – 27. července 1970 Lisabon) byl portugalský politik, který byl v letech 1932 až 1968 ministerským předsedou Portugalska, v roce 1951 krátce i jeho prezidentem. Byl zakladatelem a vůdčí osobností portugalského Estado Novo (Nový stát), který byl autoritativním konzervativním režimem.
António Salazar se narodil ve středním Portugalsku v chudé rodině venkovského zemědělce. Původně se měl stát knězem, ale nakonec opustil seminář a začal studovat ekonomii. Svá studia dokončil v roce 1914 na Universidade de Coimbra, kde posléze přednášel ekonomii a národní hospodářství.
V mládí ho k politice přivedly jeho názory vyplývající z římskokatolické víry, která byla potlačována v tehdejší antiklerikální portugalské první republice. Salazar se začal angažovat v katolickém tisku a boji za náboženská práva. Krátce úřadující (1917 - 1918) prezident Sidónio Pais mu nabídl místo ve vládě, které však Salazar nepřijal. Do parlamentu byl zvolen o několik let později za stranu Katolický střed, avšak brzy dal přednost vysokoškolské kariéře a začal přednášet na Univerzitě v Coimbře.
Roku 28. května 1926 napochodoval generál Manuel Gomes de Costa s 15 000 vojáky do Lisabonu a nastolil nový režim. Roku 1928 se Salazar stal ministrem financí a o 4 roky později ho prezident António Óscar Carmona jmenoval ministerským předsedou. Za jeho působení v této funkci došlo k zákazu komunistických a socialistických, ale též i fašistických stran. V roce 1933 vyhlásil takzvaný Estado Novo, plán, který měl za cíl pozvednout životní úroveň v Portugalsku, jež v té době bylo jednou z nejchudších zemí Evropy.
V době občanské války ve Španělsku podporoval z obavy před hrozbou komunismu Francisca Franca. Za druhé světové války vyhlásilo Portugalsko neutralitu, ve válečném stavu bylo pouze s Japonskem, které obsadilo portugalský Východní Timor. Za války též poskytlo Azory a Madeiru jako opěrný bod Spojencům.
V 1949 se pod Salazarovým vedením stalo Portugalsko členem NATO. Portugalsku byla tou dobou také nabídnuta pomoc v rámci Marshallova plánu, avšak byla odmítnuta. V roce 1951 byl pod Salazarovým vlivem zvolen prezidentem republiky Francisco Craveiro Lopes.
V Portugalsku Salazar během své dlouhé vlády vybudoval tzv. Estado Novo (Nový stát). Aby se Portugalsko vypořádalo s analfabetismem, zakládala Salazarova vláda mnoho základních škol, aby došlo alespoň k základnímu vzdělání širokých venkovských vrstev.
Salazar také podporoval tajnou policii, která měla bojovat s komunistickým nebezpečím. Tato organizace používal zkratku PVDE (Polícia de Vigilância e Defesa do Estado), v letech 1945-1969 PIDE. Její činnost vyústila ve značné represe disidentů, obzvláště těch napojených na mezinárodní komunistické hnutí nebo přímo na Sovětský svaz.
Režim Nového státu byl autoritativní a vycházel zejména z Katolického sociálního učení, podobně jako Dollfussův režim v Rakousku 30. let. Základem ekonomického systému bylo korporativní uspořádání, které vycházelo z papežských encyklik Rerum novarum a Quadragessimo anno. Tento systém měl předejít třídnímu boji ve společnosti. Salazar osobně zakázal stranu Národních syndikalistů, protože ji považoval za pohanskou a totalitářskou. Přesto je portugalský režim často zjednodušeně posuzován jako fašistický, ačkoliv jeho charakter byl především katolicko-monarchistický a decentralizovaný.
V 1968 utrpěl závažné zranění mozku po pádu z křesla a ačkoliv mu zůstal titul ministerského předsedy, byl prezidentem Américo Thomazem zbaven svých pracovních povinností. António Salazar zemřel 27. července 1970 v Lisabonu, kde se konalo i poslední rozloučení s ním, po kterém bylo jeho tělo převezeno do jeho rodné obce Vimieiro u města Santa Comba Dão, kde byl i pohřben.
V roce 2007 byl v televizní show Os Grandes Portugueses zvolen se ziskem přes 40% hlasů největším Portugalcem všech dob.
