Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Termín antonymum pochází z řečtiny (αντί anti „proti“; ὄνομα onoma „jméno“) a označuje slovo opačného, protikladného významu. Stejný význam jako antonymum má termín opozitum.
Jedno slovo může mít více antonym s různými významy, podle toho, o který druh antonymie jde a v jakém kontextu a na které významové škále k antonymii dochází, popřípadě ke kterému z více významů slova se vztahuje.
Obsah |
Je pro ně typické, že vyjadřují protilehlé body na polární škále, nepokrývají však celý rozsah nadřazeného pojmu, protože mezi nimi nebo vně nich jsou ještě další stupně.
Svými významy rozdělují rozsah nadřazeného pojmu na dvě poloviny. Jde zejména o dvojice slov, z nichž druhé je z prvního odvozeno předponou „-ne“.
Úplně nebo částečně (například jen v některých kontextech) komplementární mohou být i některá další antonyma, například
Dvojice slov, která v určitém kontextu jsou vnímána jako protiklady, ačkoliv obecně jsou dvěma z více pojmů téže kategorie.
Popisují opačný proces (první slovo označuje změnu ze stavu A do stavu B, druhé slovo změnu ze stavu B do stavu A).
Dvojice, v níž jedno slovo vyjadřuje vztah z hlediska jednoho subjektu a druhé slovo tentýž vztah z hlediska druhého subjektu.
Autoantonymum je slovo, které má více významů, z nichž některé jsou si navzájem některým z výše uvedených způsobů protikladná – jde tedy vlastně o homonymní antonyma. Vznikají například vývojovou změnou významu slova na protikladný nebo zvukovou či psanou shodou rozdílně vzniklých slov. V češtině se vyskytují jen ojediněle (zřejmě – pravděpodobně i zjevně, pedofil – přítel dětí i vrah a prznitel dětí, soudruh – přítel i představitel nepřátelské mocenské struktury).
Typická jsou autoantonyma pro archaické jazyky, například čínštinu. Ve velké míře jsou zachovaná například v latině (imago – obraz i vzor, altus – vysoký i hluboký, clam – potichu × clamare – křičeti), řečtině (farmakon – lék i jed, hagios – svatý i ohavný), angličtině (apparent – zjevný i domnělý, virtual - opravdový i zdánlivý). Některé slovní kořeny mají v příbuzných jazycích nebo v různých fázích vývoje jazyka opačný význam (host je v latině nepřítel, úžas je v ruštině hrůza, strašlivý ve staročeštině znamenalo bojácný).[1]