Aristofanés

Aristofanés

Aristofanés (asi 448 př. n. l. Athény – asi 385 př. n. l.), byl starořecký dramatik, hlavní představitel attické komedie.

[editovat] Život a působení

O jeho životě není mnoho známo, v letech 428 - 430 př. n. l. získal dramatické vzdělání a začal psát hry, první z nich ještě anonymně. Při athénských divadelních soutěžích, věnovaných bohu Dionýsovi (Dionýsie a Lénaie), získal třikrát první a třikrát druhou cenu. Aristofanés byl zřejmě váženým občanem, neboť kolem roku 390 př. n. l. zastával úřad prytana. Jeho synové, Araros, Filippos a Nikostratos (?) byli také úspěšní dramatici a inscenovali jeho poslední hry. Aristofanés napsal přes 40 her, ale v úplnosti se zachovalo pouze jedenáct. Z ostatních je dnes známo celkem 968 zlomků různé délky. Zachoval se jediný antický portrét Aristofana, dvojitá busta s Menandrem, dnes v muzeu v Bonnu.

Aristofanovy komedie se vždy týkají aktuálních událostí a věcí, které Athéňany trápily. Řada z nich persifluje Peloponnéskou válku, jiné karikují pokažené mravy mladých, kteří se vzdělávají v sofistických školách, aby pak dokázali obratnými řečmi zesměšnit své rodiče a vytáhnout z nich peníze. V komediích vystupují skutečné a veřejně známé osoby, Aristofanés například karikoval styl dramatika Euripida a v komedii Oblaka posměšně líčí Sókratovu školu. Roku 429 př. n. l., když v komedii Babyloňané nelichotivě vylíčil athénského vojevůdce Kleóna, byl obviněn z pomluvy úředníka a musel se hájit před soudem. O dva roky později se Kleón pokusil zpochybnit Arisftofanovo občanství, opět bez úspěchu. Naopak Platón nechává Aristofana (v té době už zemřelého) vystupovat v dialogu Symposion.

[editovat] Odkaz

V Athénách i později v Římě a v Alexandrii byl Aristofanés velice populární autor. Jeho dílo chválí římští básníci (Horatius) a na jeho komediální styl navazovalo mnoho římských i novověkých a moderních autorů. Aristofanova satira silně ovlivnila anglickou literaturu, hru "Ptáci" zpracoval Goethe a Heinrich Heine byl přesvědčen, že v jeho době by byl jistě pronásledován cenzurou. Ve 20. století se k němu vracela řada autorů, Picasso ilustroval Lysistratu a východoněmecký autor Peter Hacks měl velký úspěch s uvedením hry o míru. Od roku 1960 se po Aristofanovi jmenuje i planetka 2934.

Z Aristofana pocházejí úsloví "nosit sovy do Athén" i "kde je dobře, tam je vlast" (Ubi bene, ibi patria).

[editovat] Dílo

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Aristofanés

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Aristofanés

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Aristofanés

Dochované hry (všechny byly přeloženy i do češtiny):

• Acharňané (425 př. n. l.) - o tom, jak jsou athéňané úplatní.
• Jezdci (424 př. n. l.)
• Vosy, o sudičství Athéňanů (422 př. n. l.)
• Mír, kritika války (421 př. n. l.)
• Oblaka, satira na Sókratovu školu (418 př. n. l.)
• Ptáci (414 př. n. l.)
• Lysistrata, jak by ženy mohly donutit své muže, aby ukončili válku (411 př. n. l.)
• Ženy slaví Thesmoforie (411 př. n. l.)
• Žáby (405 př. n. l.)
• Ženský sněm - karikatura Platónova ideálního státu (392 př. n. l.)
• Bohatství (388 př. n. l.)

Ztracené:

• Hodovníci, původně uvedeno jako dílo básníka Kallistrata, dnes ztraceno (427 př. n. l.),
• Babyloňané
• Sedláci
• Obchodní lodi
• Muži s pánvemi
• Hrdinové
• Lemňanky
• Stáří
• Čápi
• Ženy ve stanech a další.

Tento článek je založen z velké části na informacích z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie (viz odkazy vlevo).