Areios

Areios (či latinsky Arius, 256 - 336) byl křesťanský kněz a kazatel v alexandrijské čtvrti Baukalis. Od Areiova jména se odvozuje název arianismus jako jeden z heretických směrů 4. století.

[editovat] Areiovy teze

Areios zastával následující teze:

• Syn - Logos a Bůh Otec nejsou stejné podstaty, řecky usie (viz soupodstatnost),
• Bůh Syn byl zrozen nebo stvořen přede všemi věky Bohem Otcem,
• bylo, kdy Syn nebyl.

[editovat] Dějiny konfliktu

Počátky tzv. ariánského sporu se tradičně datují k roku 318, kdy se rozvinula diskuse o povaze vztahu Otce a Syna mezi alexandrijským biskupem Alexandrem a Areiem. Podle zprávy církevního historika Sókrata, když Alexandros vykládal kněžím v Alexandrii svou nauku o vztahu monas a trias, Arius obvinil Alexandra ze sabellianismu. Tzv. koncil stovky biskupů, jenž Alexander svolal, Aria exkomunikoval.

V prvních letech sporu si Areios získal přízeň Eusebia z Níkomédeie, jednoho z vlivných biskupů ve východní polovině římské říše. Po exkomunikaci a vyhnání z Alexandrie Areios našel útočiště u Eusebia z Caesareje.

Po vítězství nad svým spoluvládcem Liciniem císař Kónstantinos I. usiloval o jednotu křesťanů v otázkách nauky. Roku 325 svolal koncil do maloasijského města Nikaie, tzv. nikajský koncil. Zde byla Ariova nauka znovu odmítnuta a označena za herezi.

Areios byl poslán do exilu. Od té doby až do své smrti Areios usiluje o rehabilitaci a přijetí do alexandrijské církve. Dostalo se mu podpory ze strany biskupa Eusebia z Nikomédie, ovšem přijetí do alexandrijské církve se nedočkal kvůli odporu biskupa Alexandra (zemřel 328) a po něm Athanasia (sv. Atanáš).

Roku 335 byl Areios císařským výnosem rehabilitován, podle některých dokonce vyjádřil svůj souhlas s tím, že podepíše Nikájské vyznání. Avšak dříve než byl v Konstantinopoli přijat zpět do společenství církve, náhle zemřel.

[editovat] Související odkazy

• Arianismus
• Athanasios
• Soupodstatnost
• 1. nikajský koncil

[editovat] Externí odkazy

• Aktuální literatura k Ariovi