Art rock

Sonic Youth

Arcade Fire

The Postal Service

Moonlander, Lee Ranaldo, Sonic Youth & Moodswinger, Liars

Art rock je hudební směr vybočující z tzv. mainstreamu, tedy hlavního hudebního proudu. Není snadné jej přesně definovat, obecně lze přesto říci, že všechny artrockové kapely spojuje vyšší instrumentální zručnost a ambicioznější přístup ke skladbě. Hudebně art rock prolíná prvky klasického rocku, klasické hudby, free jazzu a mnoha dalších směrů. Termín art rock se původně vyvinul od synonymního výrazu k progresivnímu rocku v 70. letech k jakési dělící čáře mezi progresivním rockem a mainstreamem v 90. letech, aby v současnosti začal být chápán jako zastřešující pro všechny hudební skupiny, které splňují výše zmíněné hudební ambice, žánrově se vymykají jakékoli jiné kategorii, ať už z důvodu častých přesahů do jiných žánrů, či prosté nezařaditelnosti. Art je pak také některými posluchači rozdělován na značné množství podžánrů, jako symfonický progrock − např. Emerson, Lake & Palmer, King Crimson, Yes, Genesis, psychedelický/space rock − Pink Floyd, avantgarda „Rocku v opozici“ − Frank Zappa, The Residents, Captain Beefheart a další.

[editovat] Charakteristika

Právě u tohoto žánru bývají jeho hranice vymezeny často zmatečně a nepřesně

Kromě klasického rocku v základech tohoto stylu nalezneme směr, pro který se vžilo označení psychedelie, který se do určité míry podílel na vzniku další odnože rockové hudby, nazývané v polovině šedesátých let progresivní rock aneb prog rock.

Pod pojmem art rock, který se stal nejvýraznějším pokračovatelem progresivního rocku, si představujeme takovou tvorbu skupin či osobností, která by se dala vyjádřit těmito hledisky: Základní stavební jednotkou nejsou již jen písně, ale často velmi dlouhé kompozice (např. Karn Evil 9 od Emerson, Lake & Palmer je vlastně na obou stranách desky).

Více, než u jiných stylů jsou zde vlivy dalších žánrů. Vedle rockové rytmiky, naléhavosti a energie zde najdeme velmi častou orientaci na klasickou hudbu (J. S. Bach, A. Vivaldi, M. P. Musorgskij, L. van Beethoven, R. Wagner, A. Dvořák, I. Stravinskij, L. Janáček, B. Bartók a další) a její orchestraci. Dále jsou použity směry jako folk, motivy lidové písně, jazz a jeho struktury, hudební avantgarda, která se projevuje mimo jiné netradičností ve výběru nástrojů, méně již, ale přesto, zemitostí rhythm and blues. Typickým znakem je propracovanost struktury skladeb, symfonické rozpisy aranžmá, změny rytmu, tempa a metra. Patří sem i dynamická struktura skladeb, střídání rozdílných pasáží, práce s crescendem, dlouhé sólové prostory, zejména pro kytaru a klávesy. Důležitým bodem je i prolínání klasické hudby s tématy vesmíru a prostoru. Výrazná je i kombinace akustických a elektrických nástrojů, novátorská použití mellotronu, moogu a rychle se rozvíjejících syntezátorů.

[editovat] Zahraniční interpreti

Mezi známější artrockové interprety patří například:

• John Cale
• Emerson, Lake & Palmer
• Genesis
• King Crimson
• Pink Floyd
• Queen
• The Nice
• Van der Graaf Generator
• Yes
• Camel

[editovat] Domácí interpreti

• Marián Varga se skupinou Collegium Musicum
• Blue Effect

[editovat] Související články

• Jazz-rock, například skupina Jazz Q

Tento článek o hudebním žánru je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.