Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 |
Související články obsahuje: Portál Náboženství |
Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos „bůh“) je v pravém slova smyslu přesvědčení či mínění, že neexistuje žádný bůh nebo bohové či nadpřirozená bytost obecně.
Někteří lidé také definují ateismus jako stav bez náboženské víry, nebo přesvědčení o neprokázanosti existence Boha nebo bohů. V tomto pojetí ateismus zahrnuje i agnosticismus, skepticismus, pozitivismus a další myšlenkové směry. Někdy – ale zdaleka ne vždy – jsou pod tento pojem dokonce zahrnována i některá neteistická náboženství (buddhismus) a ateismus je chápán jako odmítnutí či pouhé nepřijetí teistických náboženství, v náboženství však nemusí jít jen o boha, rozhodující je přítomnost sakrálna, něčeho svatého, nadpřirozeného.
Obsah |
Lze najít řadu definic a druhů ateismu, některé z nich se můžou překrývat a být si blízké.
Je třeba si uvědomit, že ateismus sám o sobě není uceleným myšlenkovým systémem a ani to od něj nelze očekávat. Je však důležitou součástí řady ideologií a filosofických směrů.
Jak je popsáno výše, ateismus v užším (silném) slova smyslu zastává názor, že žádný bůh neexistuje, nazývá se explicitním ateismem nebo též pozitivním ateismem, někdy se mluví o „silném ateismu“. Věřící ho považují za přinejmenším stejně obtížně dokazatelný jako náboženství.
Racionalistický ateismus vychází z předpokladu, že má smysl mluvit pouze o existenci skutečností, které se dají dokázat rozumem, což podle přesvědčení racionalistů víra v boha není.
Bůh je jakožto pojem nesmyslný, za existující smí být podle tohoto názoru považováno pouze to, co je dokazatelné vědeckými metodami.
Všechny důkazy bohů jsou podle logickému rozporné a navzájem si odporují.
Implicitní ateismus nazývaný též negativním nebo neutrálním ateismem je nevíra, že nějací bohové existují. Příležitostně nazýváno rovněž jako „slabý“ ateismus, slabý ateista tedy netvrdí s přesvědčením, že žádný bůh neexistuje.
K vysvětlení světa není víra v bohy nutná, a jako taková je podle pragmatického ateismu z filosofického hlediska nepotřebná.
Nominalisté tvrdí, že jména mají smysl jen pro jednotlivé předměty, jména obecná jsou pouhými normami. Úvaha o existujících bozích je zbytečná, je příliš složitá.
Dalším možným postojem je agnosticismus, postoj, který se nekloní ani na jednu ze stran. Poprvé použil tento termín profesor Thomas Henry Huxley, jenž definoval agnostika jako člověka, který si myslí, že odpověď na to, zda existuje bůh je neřešitelná. Věří, že nevíme a ani nemůžeme vědět, zda bůh skutečně existuje. Tato idea je ovšem daleko starší, pochází už ze starověku. Dalším představitelem byl např. Bertrand Russell. Kromě takového přísného agnosticismu existuje ještě agnosticismus empirický. Empirický agnostik je člověk, který se nedomnívá, že otázka existence boha je neřešitelná. Má ale za to, že dnešní důkazy jsou neprůkazné, nedůvěryhodné, tudíž nikam nevedou.
Existuje několik koncepcí, filosofických směrů, jež lze chápat jako důležité směry samy o sobě, ale rovněž je lze považovat za skrytou formu ateismu (za ty je často považovala zejména marxistická filosofie). Motivem vzniku takových soustav někdy snad mohla být i oficiální nepřijatelnost ateismu ve společnosti. Jsou to například
Zde je jen (nikoliv úplný) přehled směrů, které mají souvislost s ateismem, spolu s jejich jednoduchou definicí:
Jak dokázala analytická filosofie, bůh není přesně definovaná entita. V některých pojetích je bůh jen jiné slovo pro pojmy jako je Příroda, Osud, Náhoda či Vesmír, jiná pojetí odmítají o bohu cokoliv positivního říci: „Bůh je nepoznatelný.“ Níže psané důkazy proto mají vyvracet jen jedno z možných vymezení boha – antropomorfní pojetí Boha, které ateističtí racionalisté přisuzují křesťanství. Mají prokázat, že ateismus není otázkou víry (iracionálního přesvědčení), nýbrž racionálních důvodů. Z hlediska teologického jsou ovšem tyto důkazy nesmyslné, protože nestavějí na teologickém pojetí příslušných přívlastků a dalších pojmů. Následně jsou stručně uvedeny jednotlivé důkazy a (některé) teologické námitky vůči nim.
V západní civilizaci bylo už ve starověkém Řecku teistické náboženství jedním ze základů státu a ateismus, chápaný ovšem jako nevíra v božstva, v jejichž existenci společnost věřila, byl trestán jako zločin. Z politických důvodů byl z ateismu obviněn a posléze popraven například Sókratés. I přes toto obvinění ale prohlašoval, že je inspirován božskými hlasy, a přál si, aby po jeho smrti byl obětován kohout.
Nejstarší známé vyjádření ateismu, jak je dnes chápán, lze nalézt u Epikúra (300 př. n. l.) a jeho žáků. Epikurejci byli tvrdě napadáni konkurenčními filosofickými směry, nebyli však pronásledování státem.
Pro historii ateismu je významné dílo Tita Lucretia Cara (99,98,97,95-55 př.n.l. De rerum natura (česky O přírodě).
Ve středověké křesťanské Evropě byl ateismus téměř nemyslitelný. I slabší zpochybnění náboženství bylo chápáno jako hereze, a případně pronásledováno inkvizicí. Během renesance a reformace se stala kritika církve běžnější, ale týkala se spíš církve jako instituce a zpravidla přímo nezpochybňovala existence Boha. Samotný termín ateismus vznikl v 16. století ve Francii, jako hanlivé označení kritiků církve, vědců, materialistických filosofů, deistů a nositelů dalších názorů, považovaných za protispolečenské. Takto chápaný ateismus se dočkal rozkvětu v průběhu osvícenství, obviněn z ateismu byl například Denis Diderot. Až do 70. let 18. století mohlo mít obvinění vážné důsledky. dokonce i trest smrti. Teprve Francouzská revoluce (1789) pozvedla ateismus do podoby politicky významného a přijatelného přesvědčení.
V 19. století se ateismus dočkal rozvoje v některých filosofických směrech. Významnými ateisty byli Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche a Karl Marx.
Ve 20. století se státem organizované potírání náboženství a podpora ideologie založené na ateismu stala běžnou praxí v zemích pod vládou komunistické strany.
Ateismus je běžný v zemích rozvinuté Evropy, v bývalých nebo současných zemích pod vládou komunistické strany, a v menší míře též v USA a Kanadě. V západních zemích se poslední dobou však ve větší míře rozlišování mezi ateismem a agnosticismem šíří s tím, že větší část těch, kteří tento pojem rozlišují a nevěří v boha či božstva se označuje za agnostiky. Důvodem je částečně fakt, že uvědomělé hlásání toho, že bůh není, je vnímáno jako poněkud agresivní.
Ateismus v Česku je v porovnání s ostatními zeměmi Evropy velmi vysoce zastoupen. Příčiny současného stavu, kdy Česko bývá označováno často jako misijní země, jsou mnohé, je to ať již dědictví z časů komunistického režimu, tak odpor k Římskokatolické círki po vzniku první republiky, za které byla církev do jisté míry považována za symbol starého mocnářství.
Pravděpodobně jediným státem, který se ústavně definoval jako ateistický, byla komunistická Albánie. Podobná situace panuje i v Severní Korei, zde je však nedostatek informací.
