Autobus
Autobus na pohlednici z doby kolem roku 1900
Autobus je motorové vozidlo určené pro přepravu většího počtu osob po silnici. Je poháněn většinou vznětovým motorem a je základním kamenem moderní hromadné dopravy osob, tedy od 50. let 20. století.
[editovat] Historie autobusu
Jeden z prvních autobusů v muzeu Mercedes-Benz
První autobus (tehdy ještě pod názvem omnibus) se spalovacím motorem představil Carl Fridrich Benz v roce 1895, do pravidelného linkového provozu se dostal v říjnu roku 1899 v Londýně.[1] Tehdy se jednalo o velmi nespolehlivá vozidla, navíc pro velmi omezený počet cestujících (okolo 10-20 osob). Vývoj však šel rychle dopředu a okolo roku 1930 již autobusy uvezly až 50 lidí a byly poháněny různými palivy - na svítiplyn, na naftu, na dřevoplyn atp. Hlavní rozvoj autobusové dopravy však nastal až krátce po 2. světové válce, když byla rozšířena infrastruktura pro automobilovou dopravu (zlevnil benzín a nafta, byly kvalitnější silnice apod.). V posledních padesáti letech autobusy převládly v MHD a doplnily tak tramvaje na linkách nevyžadujících vysoké přepravní kapacity. Na rozdíl od nich jsou totiž manévrovatelnější, levnější, jednodušší a mají velmi nízké náklady na budování linek, takže si veřejnou dopravu autobusy mohou dovolit i některá menší města.
[editovat] Termín „autobus“
Pro autobus se původně používal termín omnibus (vozidlo pro hromadnou dopravu osob, poháněné jiným než spalovacím motorem, např. parou). Později se pro odlišení začalo používat označení automobilní omnibus, z čehož pak zkrácením vznikl současný termín autobus.[2]
[editovat] Rozdělení autobusů
[editovat] Podle velikosti
Obsaditelnost autobusů se udává ve formátu X+1, kde X označuje počet míst pro cestující a +1 je místo pro řidiče.
- Mikrobusy - Mají 8 až 9 míst včetně řidiče a celkovou hmotnost do 3,5t. Spadají do kategorie motorových vozidel s označením M1, k řízení postačuje řidičský průkaz skupiny B. Bývají odvozeny z dodávkových automobilů (v terminologii dodávek bývají nazývány slovem "kombi"). Sedadla jsou obvykle ve třech řadách, ke třetí řadě se přistupuje bočními posuvnými dveřmi vedle druhé řady, opěradlo pravého cestujícího ve druhé řadě je obvykle sklopné (navíc bývá druhá řada sedadel uzší než řada třetí, aby vpravo zbylo místo pro nástup do 3.řady).
- Minibusy - Mají více než 8+1, ale maximálně 16+1 míst, spadají do kategorie M2, k řízení je zapotřebí řidičský průkaz skupiny D1 (nebo plnohodnotná skupina D). Většinou jsou odvozeny z největších karosářských provedení dodávkových automobilů - mívají největší možný rozvor dané typové řady, celková délka vozu se pohybuje okolo 6 metrů. Zadní řady sedadel jsou obvykle v uspořádání dvojsedačka-ulička-sedačka. Nastupuje se buď jako u dodávky ("kokpit" pro řidiče a 1-2 spolujezdce, a oddělený prostor pro cestující, vzniklý z nákladového prostoru dodávky, s přístupem posuvnými dveřmi), nebo (dražší modely) jako u autobusu - dálkově ovládanými dveřmi vpravo vedle řidiče. Od této velikosti dále bývá zadní ze dvou náprav osazována dvojmontáží kol.
- Midibusy - Malé autobusy, které mají přibližně 25 míst pro sedící cestující (délka 7-10 metrů). Jsou nasazovány na málo vytížené linky, nebo linky vedené extrémní trasou (úzké ulice, prudké zatáčky). Od této velikosti dále, je zapotřebí řidičský průkaz skupiny D a sedadla jsou obvykle v příčném uspořádání 2-ulička-2. Jde buď o kratší modely běžných autobusů (autobusy SOR 7,5 Lili a 9,5) nebo o zásadní přestavbu velké dodávky (malého nákladního vozu) s použitím širší karoserie (dnes např. na podvozku Iveco Daily, nebo dříve Ikarus 553 na podvozku Avia A30).
- klasické autobusy - Dvounápravové vozy dlouhé nejčastěji kolem 12ti metrů, je to nejrozšířenější druh autobusu. Obsaditelnost činí až 55 sedících cestujících (linkové autobusy), nebo 30 sedících cestujících a až 70 stojících cestujících (městské autobusy).
- patrové autobusy - Dvounápravové (většinou městské) i třínápravové (většinou dálkové) vozy. Díky druhému podlaží je větší celková kapacita cestujících. Délka je stejná nebo o málo větší než u klasických autobusů, což je výhodné z hlediska manévrovatelnosti a průjezdnosti úzkých ulic.
- třínápravové autobusy - většinou vozy délky nad 13 metrů (často 15 metrů dlouhé). Vzadu mají místo jedné nápravy (jako u klasických autobusů) nápravy dvě. Manévrovatelnost zhoršená délkou autobusu je částečně nahrazena řiditelnou poslední nápravou, což znamená, že otáčením volantu dochází k natáčení první i poslední nápravy, ta se však natáčí méně a hlavně na opačnou stranu. Druhá (prostřední) náprava se neotáčí, často je hnací a na rozdíl od řízených náprav bývá osazena dvojmontáží kol. Autobusy pojmou buď 120 (městské) nebo 70 (dálkové, linkové) cestujících.
- kloubové autobusy - Vznikly z požadavku větší přepravní kapacity (stejně jako patrové autobusy), která je dosažena jejich délkou, nejčastěji 18 metrů. Kvůli této délce ale musí být rozděleny kloubem, díky němuž se přední část vůči zadní může natočit. Zadní část je hnací (obsahuje motor a hnací nápravu) a chová se podobně jako návěs, stěny autobusu v místě kloubu jsou tvořeny měchem z pružných gumových dílců, lidově nazývaným „harmonika“ (tento slangový termín se používá i pro celý kloubový autobus). Jsou využívané jako městské, nebo příměstské (linkové), celková obsaditelnost stojících a sedících cestujících je asi 150 osob (městská verze).
- dvoukloubové autobusy - Jsou dlouhé většinou 24 m a jsou nasazovány v případě extrémní zátěže na lince. Nejrozšířenější jsou v Brazílii. V Evropě je jich v provozu nejvíc v Nizozemí, v jiných zemích (hlavně v Německu) se zavádějí nebo testují. U nás v provozu nejsou a ani se netestují. Obsaditelnost je až 200 osob, což je staví na úroveň velkokapacitních tramvají nebo lehkého metra, zavádí se pro ně termín "metrobus".
- ostatní - Kombinace předchozích typů, jako např. patrové 15ti metrové, kloubové patrové nebo letištní autobusy nesplňující podmínky pro jízdu na silnicích (širší a delší, mají velkou kapacitu a na letištních plochách odpadá problém se zatáčením, otáčením atd).
- autobusové přívěsy - V Československu se používaly autobusové přívěsy (prosklený dvouosý přívěs se sedačkami) za autobusy Škoda 706 RO a RTO. Pak byly nahrazeny autobusy Karosa ŠL 11 později prvními linkovými kloubovými autobusy, u nás to byly Karosa C 744. Dnes je možné vidět autobusové přívěsy např. ve Švýcarsku, připojené za trolejbusy.
- turistické vláčky - Turistické vláčky jsou buď stavěny na upravených dodávkách s cca. jedním až dvěma přívěsy (vyhlídková jízda městem) nebo jsou tvořeny motorovým vozidlem ve tvaru historické lokomotivy, které táhne obvykle dva až čtyři přívěsy (vyhlídková jízda městem, jízda v ZOO, …). V N.P. Plitvická jezera jezdí velkokapacitní soupravy pro dopravu osob, tvořené nákladním vozem Mercedes Unimog a dvěma dvouosými přívěsy.
Mikrobus na základu dodávky Ford Transit
|
Minibus na základě vozidla Mercedes-Benz Sprinter
|
Městský nízkopodlažní autobus Volvo
|
Patrový autobus Routemaster, který se stal symbolem Londýna
|
|
|
|
|
- autobusy městské - Jsou určené pro dopravu v intravilánu, mají velký počet dveří (3-4), více míst k stání + madla a tyče na držení za jízdy, jednodušší sedačky a jejich menší počet, místo pro kočárek. Od konce 80. let se objevují jako nízkopodlažní (anglicky označované jako low floor – LF), postupně budou všechna městská vozidla pouze nízkopodlažní (trend i nařízení Evropské unie). Standardem se také stává zavádění mnoha informačních systémů, světelných panelů a zvukových hlásičů). Technicky jsou navrženy pro velkou výměnu osob (nástup a výstup všemi dveřmi (dveře jsou širší), výběr přepravného neprovádí řidič - nahrazeno označováním jízdenek, nebo čipovými systémy; autobusy zvládají rychlejší rozjezdy a brzdění, většinou mají automatickou převodovku s retardérem, maximální rychlost bývá 75km/h.
- autobusy příměstské (linkové, regionální) - Určeny pro provoz v blízkostech velkých měst nebo zajišťují dopravní obslužnost na venkově na úrovni okresů. Většinou jsou vybaveny manuální mechanickou převodovkou (úspora paliva, vyšší rychlost (většinou max 90km/h)). Do autobusu se nastupuje předními dveřmi, jízdenky vydává (nebo kontroluje) řidič.
- low entry - (low entry = nízký vstup) Úplnou novinkou je řešení, které kombinuje městský nízkopodlažní a příměstský středně podlažní autobus. Jsou určené pro obsluhu blízkého okolí velkých měst. Mají více sedadel a přitom snížený vstup (možnost přepravy invalidních osob), převodovku manuální, či automatickou. Přední část autobusu je nízkopodlažní až po prostřední dveře, po té se podlaha zvedne na standardní středněpodlažní výšku. Výhodou tohoto řešení je nižší cena oproti nízkopodlažnímu autobusu. Tento typ autobusů bývá označován zkratkou LE, i když někteří výrobci (jako třeba český SOR), jej z marketingových důvodů označují jako částečně nízkopodlažní.
- autobusy meziměstské (dálkové) - Jsou to autobusy určené pro provoz na linkách mezi městy a obcemi, do vzdálenosti 150 až 200 km. Mají jedny nebo dvoje dveře a není v nich povoleno stání. Technicky jsou to autobusy pro vyšší rychlosti (100km/h i více), mají výkonný motor a nejsou nikdy kloubové (často klasické 12-metrové, nebo třínápravové 15-metrové). Od roku 2002 mají předepsány nové dálkové autobusy taktéž bezpečnostní pásy jako v osobním automobilu. Dále bývají vybaveny záchodem, nápojovým automatem, přístroji na pouštění filmu a hudby a klimatizací. Dnes neexistuje ostrá hranice mezi dálkovými a turistickými autobusy (dříve byly turistické luxusnější, dnes se jim dálkové vyrovnaly).
- autobusy turistické - Jsou určeny pro provoz na střední a i dlouhé trasy avšak nejezdí pravidelně, nejezdí podle jízdních řádů na linkách, nýbrž podle objednávek na zájezdech a jiných dlouhých trasách. Konstrukcí jsou shodné buďto s autobusy meziměstskými, nebo dálkovými. Často jsou navíc vybaveny záchodem, televizí a větším prostorem pro cestující a zavazadla. Mohou táhnout přívěs (na lodě, jízdní kola), nebo mít na zádi instalovanou skříň na lyže.
- hotelbusy - Tyto autobusy jsou určené pro provoz na nejdelších trasách - často až 5 000 km. Jedná se o speciální dálkové a většinou patrové autobusy, které mají uvnitř kuchyně, koupelnu a spací kóje s lůžky, případně sedačky, které je možné sklopit a přestavět na postele. Používají se velmi zřídka. Jejich variantou jsou různá obytná a většinou luxusní provedení, sloužící jako zázemí např. hudebním skupinám na turné.
- autobusy školní - Jsou navrženy pro přepravu dětí, mají menší rozestupy mezi sedadly a mají řešen prostor pro školní brašny. Typickým představitelem je Karosa Récréo
- autobusy speciální - jedná se o účelové (např. letištní) autobusy, terénní autobusy, nebo o nákladní automobily přestavěné použitím nástavby pro přepravu osob.
[editovat] Značky a typy autobusů
[editovat] Výrobci autobusů
- Ikarus
- Karosa
- ACEV (karosárna, používá podvozky Mercedes-Benz, MAN, Renault)
- Durisotti (PSA, Fiat, Renault Trucks)
- Ernst Auwärter (Mercedes-Benz)
- Evobus (Mercedes-Benz, Setra)
- Fast Concept Car (Renault, Mercedes-Benz)
- Gépébus (PVI)
- Gruau
- Heuliez
- Irisbus (Renault VI, IVECO, Matra, Karosa, Ikarus)
- MAN
- Mercedes-Benz
- Neoplan
- Novabus
- Renault Trucks
- Scania
- Setra
- Solaris
- SOR
- Tedom
- Temsa
- Van Hool
- VDL Bova
- VehiXel
- Volvo
[editovat] Historické autobusy
[editovat] Současné městské
[editovat] Linkové autobusy
- Karosa C 734 (později C735, C744, C934, C943, C954, C955, C956, LC956,Recreo, Axer 12m a 12,8m)
- SOR C (typy podle délky v metrech: 7,5; 9,5; 10,5; 12)
- Novoplan - slovenské autobusy z SAO Lučenec
- Mercedes Conecto - původně se vyráběl v Německu, nyní se vyrábí v Turecku
- MAN - mnoho typů
- Irisbus Crossway LE (český)
- Sor CN 12 (resp. i BN 12) (český)
- Solaris Urbino 12 LE (polský)
- Mercedes-Benz Citaro LE (německý, výroba často Turecko)
- PRE - OS Volvo (slovenská karoserie, polsko-švédský podvozek a pohon)
[editovat] Dálkové a turistické autobusy
- ↑ LINERT, Stanislav. Autobusy a trolejbusy pražské městské hromadné dopravy. Praha : Dopravní podnik hlavního města Prahy, 2002. ISBN 80-238-8574-X. Kapitola Světový vývoj autobusů, s. 5.
- ↑ LINERT, Stanislav. Autobusy a trolejbusy pražské městské hromadné dopravy. Praha : Dopravní podnik hlavního města Prahy, 2002. ISBN 80-238-8574-X. Kapitola Světový vývoj autobusů, s. 5.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
