Bílina (okres Teplice)

Bílina
pohled na Bílinu z Bořně (539 m)
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0426 567451
kraj (NUTS 3):	Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4):	Teplice (CZ0426)
obec s rozšířenou působností:	Bílina
pověřená obec:
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	32,39 km²
počet obyvatel:	15 714 (2005)
zeměpisná šířka:	50° 32’ 53’’
zeměpisná délka:	13° 46’ 34’’
nadmořská výška:	214 m
PSČ:	418 01
zákl. sídelní jednotky:	23
části obce:	6
katastrální území:	6
adresa městského úřadu:	Městský úřad Bílina Břežánská 50/1 418 01 Bílina
starosta / starostka:	Josef Horáček
Oficiální web: http://www.bilina.cz E-mail: podatelna@bilina.cz
Zdroje k infoboxu a částem obce

Bílina (německy Bilin) je město, které leží v severních Čechách, v Ústeckém kraji, okrese Teplice na stejnojmenné řece Bílině. Má rozlohu 32,41 km² a čítá 16 626 obyvatel. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

[editovat] Poloha

Vrch Bořeň má při pohledu od severozápadu charakteristickou siluetu ležícího lva

Město se rozkládá v údolí řeky Bíliny, v půli cesty mezi Mostem a Teplicemi. Obklopuje vrch Chlum, na západě se táhnou svahy vrchu Kaňkova. Na jihu se vypíná hora Bořeň, která svým vzhledem připomíná ležícího lva.

[editovat] Historie

Název města vznikl z přídavného jména bílý (bielý) a termín Bielina měl původně označovat bílé, tedy bezlesé místo, nebo protékající bílou řeku.

Bílina leží v kraji, kde sídlil slovanský kmen Lemuzů, kteří bojovali jako spojenci Čechů proti Lučanům v legendární lucké válce. Někdy na konci 10. století zde byl vybudován přemyslovský hrad. Ten byl odkryt a prozkoumán archeology na místě dnešní zámecké zahrady.

První písemná zpráva o Bílině pochází z nejstarší české Kosmovy kroniky v líčení války mezi Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III.

Před polovinou 13. století vybudoval Ojíř z Fridberka nový hrad, v jehož podhradí bylo také založeno město s hradbami a třemi branami.

Kolem roku 1420 držel Bílinu Albrecht z Koldic, známý svým protihusitským postojem. Proto byla Bílina obležena a dobyta husity pod vedením Jakoubka z Vřesovic. Roku 1436 předal město zpět Koldicům.

Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkovicové, kterým byl zámek opět vrácen po roce 1989 v restitucích.

[editovat] Lázně Kyselka

Bílinská Kyselka, obraz Aloise Kirniga z roku 1898

O minerálních vodách v okolí Bíliny se zmiňuje už kronikář Václav Hájek z Libočan, ale o jejich využívání nic nevíme. Až v roce 1712 dala kněžna Leonora z Lobkovic vyčistit prameny a začali se sem sjíždět lázenští hosté.

O proslulost a široké využití minerálních pramenů na Kyselce se podstatně zasloužil geolog a balneolog Franz Ambroz Reuss, který působil jako lékař v lobkovických lázních. Potvrdil léčebné účinky nejen bílinské minerálky, ale i hořké vody v nedalekých Zaječicích. Reuss byl i propagátorem využívání uhlí, které bylo sice již známé, ale málo využívané.

Nájemcem bílinských pramenů se stal Georg Schwab, který v roce 1761 upravil tři hlavní prameny a brzy na to se začala voda rozesílat ve voskem zalévaných džbáncích a později v lahvích. Počáteční roční produkce byla 2 689 džbánků. V roce 1781 již stoupla na 9 000 džbánků a v roce 1786 už na 40 000.

Na konci 19. století byly lázně chloubou města. Kolem lázní se rozkládal krásný park a v roce 1878 byl postaven velký lázeňský dům v pseudorenesančním slohu. Dům vyl vybaven pokoji pro lázeňské hosty, salonem, čítárnou, lázeňskými kabinami a inhalátorem a také empírovou kolonádou. Budovy jsou dílem architekta Franze Sablicka. Dalším oblíbeným místem se stala Lesní kavárna, vybudovaná z dřevěného pavilónku ve švýcarském stylu. V roce 1889 již bylo vyvezeno 2 225 000 láhví minerálky. Největším odběratelem bylo Německo.

V novodobé historii se ani lázním nevyhnulo znárodnění. Lázně byly pojmenovány podle Julia Fučíka. Ze stáčírny minerálky byl vytvořen národní podník s pobočkou v Zaječicích. Původní léčba horních cest dýchacích musela být ukončena pro stále se zhoršující ovzduší průmyslové oblasti a léčba byla zaměřena na stavy po operacích žaludku a tenkého střeva. Zámecký park a okolí zcela zpustlo.

Ke zlepšení situace došlo v 70. letech, kdy byl městu přiznán statut lázeňského města. Došlo k obnově parku, vybudování minigolfu, Lesní kavárna byla obnovena. V lázních se ročně lečilo 2 500 až 3 000 pacientů. Na druhé straně bylo město zahlceno exhalacemi blízké elektrárny a skláren i ze vzdálenějších zdrojů mostecké pánve.

Dalším mezníkem v historii lázní a města byl převrat v roce 1989. Rodina Lobkoviců dostala zpět část původního majetku včetně lázní Kyselka. Lázně byly prodány soukromé firmě, která však upustila od lázeňské léčby a uzavřela celý areál včetně parku pro veřejnost. V roce 1998 se podařilo lázně koupit městu Bílina a provoz lázní je postupně obnovován.

[editovat] Pamětihodnosti

Mírové náměstí s mariánským sloupem, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla

• Kostel sv. Petra a Pavla. Kostel je doložen ve 14. století. V r. 1568 vyhořel, vnitřní vybavení včetně zvonů zničeno. R. 1573 byly Gregoriem Albrechtem pořízeny tři nové zvony Bartoloměj, Kryštof a Anna, z nichž se do dnešních dnů dochoval pouze zvon Bartoloměj, s dolním průměrem 167 cm je největším zvonem na Teplicku. V interiéru kostela je uložen zvon z r. 1517 od Tomáše z Litoměřic, přesunutý sem při rekvizicích za II. světové války. V lucerně věže se nachází hodinový cymbál zvonovitého tvaru z r. 1580 od Hanse Wildta z Jáchymova. Sanktusník kostela je bez zvonu.
• Zaniklý kostel Všech Svatých v Radovesicích. Kostel pocházející z r. 1912 byl zbořen i s obcí v r. 1970. Kostelní zvon byl poté přesunut do neznámé lokality. Možná se jedná o zvon z kostela sv. Stanislava v Měrunicích.
• Kostel Zvěstování Panny Marie. Drobný kostelík z 15. století stojí v bývalé vsi Újezdě.

[editovat] Externí odkazy

• statistické údaje města Bílina

[editovat] Literatura

• HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. IN: Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Ústí nad Labem 2001, str. 281 – 296.

[editovat] Foto jinak

Bořeň

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bílina (okres Teplice)