BM 13-16 Kaťuša

Raketomet Kaťuša

Raketomet Kaťuša na podvozku Studebaker

Raketomet Kaťuša na podvozku ZIS

Raketomet Kaťuša na podvozku ZIL-151

Raketomet BM 13-16 Kaťuša patřil do výzbroje Rudé armády v období druhé světové války.

[editovat] Vývoj

Vývoj raket začal v Sovětském svazu již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Roku 1933 byl ustanoven Reaktivní vědeckovýzkumný ústav, jehož úkolem bylo vojenské využití raketových střel. V prosinci 1937 byly jako první operačně zavedeny letecké rakety RS-82 a bojově nasazeny z letounů I-15 a I-16 u Chalgin Golu. O rok později byly zavedeny těžší RS-132, které měly dolet 7 100 m. Z leteckých raket pak byly pro raketové polní dělostřelectvo odvozeny pozemní střely M-13 Kaťuša (ráže 132 mm, dostřel 8,5 km) a mohutnější nadkaliberní M-31 Váňuša (ráže 300 mm, dostřel 2,8 km).

V průběhu války však byly používány i jiné typy, např M-8 (ráže 82 mm, dostřel 5,5 km) , či M-20 (ráže 132 mm, dostřel 5 km) V květnu 1939 bylo připraveno do zkoušek odpalovací zařízení, kterým byl 24-násobný raketomet a podvozku nákladního automobilu ZIS 6.

Později se začala vyrábět zdokonalená verze pod označením M-132 nebo MU-2 s 8 kolejnicovými rampami pro redukovaný počet 16 střel. Dalšími verzemi byla odpalovací zařízení pro 36 a dokonce i 48 raket. Jako podvozku bylo použito sovětských nákladních automobilů ZIS 5 a ZIS 6, později se začaly používat automobily dodané z USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker US6). Raketomety „Kaťuša“ byly umísťovány i na podvozcích lehkých tanků (T-40, T-60). Po druhé světové válce byly montovány na podvozky sovětských nákladních automobilů ZIL-151 (ozn. ZIS-151).

[editovat] Bojové užití

Prvních sedm raketometů bylo nasazeno do boje 14. července 1941 u železniční stanice Orša. Zde poprvé Němci uslyšeli typický skřípavý hvízdot odpálených Kaťuší, kterým později začali říkat „Stalinovy varhany“ (Stalinorgel). Z raketometů BM 13-16 se stala obávaná zbraň. Salvový princip pak udělal z nepřesnosti raket jejich výhodu. Velký rozptyl umožnil salvě raket vypálené jedním směrem pokrýt značný cílový prostor smrští střepin, která likvidovala vše živé. Raketomety „Kaťuša“ se staly jedním ze symbolů Velké vlastenecké války.

[editovat] Technické a provozní parametry

• Automobil: ZIS-6
• Osádka: 3
• Pancéřování max. 30 mm
• maximální rychlost: 50 km/h
• Dojezd: 180 km
• Hmotnost: 5730 kg
• Výzbroj: dle typu odpalovacího zařízení a typu raket
• Dostřel: dle typu raket

[editovat] Typy raket

• M-8: ráže 82 mm,
• M-13: ráže 132 mm, váha 42,5 kg, z toho 4,9 kg trhaviny, 7,1 kg hnací náplň. Dostřel 8470 m, rychlost 355 m/s, dálková a stranová úchylka 130x188 m, tah raketového motoru 19,6 kN.
• M-13UK: varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (12 otvorů pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost, dolet ale klesl na 7000 m.
• M-13DD: varianta vzniklá spojením dvou motorů za sebe. Celková váha 6,2 kg, dostřel cca 12000 m.
• M-20: nová trhavá hlavice ráže 132 mm, 18,4 kg trhaviny, dolet 5050 m
• M-30/31: ráže 300 mm, celková váha 76 kg, z toho 28,9 kg trhavina. Dostřel 2800 m, rychlost 200 m/s, dálková a stranová úchylka 80x140 m.
• Verze M-31: zdokonalená verze M-30 a novým motorem o průměru 140 mm, délka komory 926 mm, pohonná náplň 11,25 kg. Dostřel 4325 m, rychlost 255 m/s, dálková a stranová úchylka 96x216 m.
• Verze M-31UK - varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (4 trysky pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost (50x80 m), dolet klesl na 4000 m.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

BM 13-16 Kaťuša