Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Barokní divadlo

Barokní divadlo lze definovat jako protipól klasického divadla a odraz neporozumění principům řecké tragédie, kde umění nesmělo protiřečit rozumu. Jeho vznik je spojován s nástupem nových uměleckých žánrů opery a baletu.[1] V barokním divadle je činoherní, taneční, pěvecká a hudební složka organicky propojena do jednoho celku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Principem barokního divadla je fantaskní imaginace a charakteristickým znakem je iluze a také časté zapojení smrti, která není chápána jako fyzické a morální utrpení, ale jako důkaz pomíjivosti a nevyhnutelného zániku. Dalším znakem je pluralita ve smyslu dvou stran jedné mince, kdy pravda je neoddělitelná od lži, skutečnost od snu a život od smrti.

Charakter barokního divadla v Evropě v 2. polovině 17. století byl určován především francouzským divadlem, rozvíjejícím se za vlády Ludvíka XIV.. Hlavními autory divadelních her byli Pierre Corneille, Molière, Jean Racine (Francie), Shakespeare (Anglie), Tirso de Molina, Lope de Vega, Calderón (Španělsko).

Z výtvarného hlediska se v barokním divadle prosadily prvky manýrismu. Poprvé v divadelní historii se dekorace staly jednou z nejdůležitějších divadelních složek, kdy herec měl za úkol především odkrývat jejich neobyčejné přednosti a možnosti. Kulisy po stranách jeviště byly malované uznávanými malíři, zadní stěnu tvořil prospekt, neboli průhled na objekt v dáli a dekoraci horní části jeviště tvořily látkové závěsy.

Specifikou barokního divadla se stala deklamace, gestika a jevištní pohyb herců, což spolu s líčením, kostýmy, rekvizitami a hlavně osvětlením scény vytvářelo výsledný umělecký dojem.

Hudební složka představení byla realizována soubory či orchestry složenými z interpretů barokní hudby, kteří hráli na hudební nástroje převzaté z renesance, ale konstrukčně upravené. V umělecké hudbě se užívaly hlavně housle, viola, violoncello, kontrabas, viola da gamba, loutna, kytara, theorba, harfa, cembalo, varhany, příčná i zobcová flétna a další. Nejznámějšími skladateli barokní hudby byli Jean-Baptiste Lully, Georg Friedrich Händel, Antonio Vivaldi a Johann Sebastian Bach.

Barokní divadlo lze rozdělit do třech základních skupin:

  • divadlo dvorské a šlechtické (zámecké)
  • divadlo náboženské
  • divadlo lidové

Unikátní ukázkou původního barokního divadla se zachovalým dobovým vybavením je zámecké divadlo v Českém Krumlově a divadlo ve švédském letním královském paláci Drottningholm.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Encyklopedie CoJeCo

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Václav. Barokní divadlo v Evropě. Praha: Pistorius & Olšanská, 2009. 248 s. ISBN 978-80-87053-33-1. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Barokní_divadlo&oldid=14916917
Stránka byla naposledy upravena 19. 4. 2017 v 16:39. Editovat celý článek Barokní divadlo.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy