Basilejská kompaktáta

Basilejská kompaktáta jsou výsledky ujednání mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech v roce 1436. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání z kalicha pro příslušníky českých husitů.

[editovat] Vyjednávání a průběh

Po rozdrcení 5. křížové výpravy proti husitům u Domažlic 14. srpna 1431 nabídl basilejský církevní koncil husitům jednání (konec roku 1431). Husitské poselstvo dorazilo do Basileje přibližně o rok později. Jeho vůdci byli Prokop Holý (Veliký) a Vilém Kostka z Postupic, ale hlavní slovo měli mít husitští kněží. Poselstvo přinášelo program čtyř pražských artikulů.

[editovat] Program čtyř pražských artikulů

• Svobodné kázání Slova Božího
• Přijímání podobojí pro všechny
• Odnětí světského majetku církvi
• Trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení

Jan Rokycana, zástupce pražských husitů, hájil před koncilem přijímání podobojí. Proti němu stál chorvatský dominikán Jan Stojkovič z Dubrovníka. Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (byl tu za Tábor) hájil teze o trestání smrtelných hříchů a měl za odpůrce Jiljího Charliera (synovce největšího Husova odpůrce v Kostnici Jeana Gersona a doktora Pařížské university). Německý dominikán Heinrich Kalteisen, inkvizitor a velký znalec kacířských nauk, měl potírat vývody Oldřicha ze Znojma, sirotčího (dříve Orebské bratrstvo) kněze. Nejvýznamnějším účastníkem této debaty byl barcelonský arcijáhen Jan Palomar, který stál proti vzdělanému a zkušenému Petru Paynovi, zvanému v Čechách mistr Engliš. Ten hájil poslední bod, vyvlastnění církevního majetku.

[editovat] Výsledky

Disputace nepřinesly přesvědčivé výsledky a koncil byl posléze ochoten přiznat Čechům přijímání z kalicha, pokud se srovnají s učením katolické církve v ostatních bodech. Jednání pak pokračovala v Praze od listopadu 1433 do února 1434. Jan Palomar v Praze jednal hlavně s husitskou šlechtou a univerzitními mistry a zemský sněm posléze uznal tato ujednání.

Odpůrci ujednání, mezi něž patřila hlavně radikální husitská polní vojska, byli poraženi v bitvě u Lipan 30. května 1434, poslední opěrný bod radikálních husitů hrad Sion, pod velením Jana Roháče z Dubé, padl až v roce 1437.

To otevřelo Zikmundovi Lucemburskému cestu na český trůn, většina husitů uznala jeho nárok i platnost jeho korunovace za českého krále z 28. července 1420.

Basilejská kompaktáta se stala základním právním dokumentem upravujícím postavení utrakvismu v 15. a 16. století.

[editovat] Důsledky

Kompaktáta zůstala mezi základními právními dokumenty českého státu až do doby Jiříka Poděbradského, kdy papež Pius II. v roce 1462 odmítl žádost Jiřího z Poděbrad potvrdit kompaktáta s odůvodněním, že byla ujednána jen pro nejstarší generaci husitů a že je pro další generace římská kurie nikdy neuznala. Jiří z Poděbrad však papežovo rozhodnutí nepřijal a přesto, že se jeho mezinárodní postavení zhoršilo, zůstal tzv. králem dvojího lidu (pod jednou i pod obojí).

Po přijetí kompaktát panoval v Čechách určitý náboženský smír (Jednota bratrská do něj zahrnuta nebyla, a tak byla především ze strany umírněných husitů utlačována). V 16. století pronikly do Čech myšlenky Martina Luthera a později i Jana Kalvína, což posílilo pocit sounáležitosti kališníků s Římem. Kališníci se spíše považovali za autonomní součást obecné katolické církve, opět v rozporu s Jednotou bratrskou.

Platnost zemského zákona měly až do roku 1568, kdy je zrušil Maxmilián II. na nátlak české protestantské šlechty.

[editovat] Význam pro pozdější dobu

Všechna další protestantská hnutí se oproti Římu vymezovala požadavkem přijímání pod obojí způsobou.

Související články obsahuje Portál Středověk