Belisar

Belisar na obraze Jacquese-Louise Davida (1781).

Flavius Belisarius (řecky Belisarios, 505 – 13. března 565) byl nejtalentovanější byzantský vojevůdce v 6. století. Žil za vlády císaře Justiniána I., muže, který si vytkl za cíl co nejvíce rozšířit byzantskou moc na Západ, do oblastí zaniklé západořímské říše. Belisar vedl tažení proti Vandalům v severní Africe a proti Ostrogótům v Itálii, v obou případech prokázal své mimořádné velitelské kvality. V roce 532 potlačil povstání Niká v Konstantinopoli. Bojoval i proti perským Sásánovcům na Východě. Podle legendy se Belisar znelíbil císaři a ten ho nechal oslepit. Bývalý vojevůdce pak až do své smrti žil jako slepý žebrák. Legenda, byť je historicky nepodložená, byla malíři a sochaři 18. století používana jako alegorie nespravedlnosti. Na známém Davidově obraze je motiv nespravedlnosti doplněn jednak o motiv soucitu (žena, která dává almužnu), jednak o motiv prozření (voják, který poznává svého bývalého generála). Ve skutečnosti byl Belisarius obviněn svými služebníky na mučidlech z účasti na spiknutí proti císaři a byl proto zbaven veškerého majetku. Brzy však vyšetřování prokázalo, že se Belisarius ničeho nedopustil a proto mu císař všechny statky i funkce navrátil. Jen několik měsíců potom však zemřel na následky nemoci. Jeho chotí byla bývalá herečka Antonina, důvěrnice a exspolupracovnice samotné císařovny Theodory.

Tento článek o historii je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.