Beowulf

První strana rukopisu‎

Béowulf (staroanglicky: Vlk včel – kenning pro medvěda) je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem.

Svými 3182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce.

Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název. Od 19. století se celá báseň označuje jménem jejího hrdiny Béowulfa.

[editovat] Dochovaný rukopis

Béowulf se dochoval v jediném rukopise, který je uložen v Britské knihovně (British Library).

Tento kodex je podle knihovny sběratele sira Roberta Cottona, z níž původně pochází, označován jako Cotton Vitellius A.xv. V roce 1731 byl částečně poškozen při požáru v Burnham House. Islandský učenec Grímur Jónsson Thorkelin nechal roku 1787 v Britském muzeu pořídit jeho opis a sám zhotovil kolem roku 1789 další. Vzhledem ke špatnému stavu originálu mají tyto opisy pro moderní badatele velký význam.

Zápis Béowulfa je součástí sbírky zvané Nowell Codex, která společně se Southwickým kodexem tvoří svazek Cotton Vitellius. Nowell Codex obsahuje dále další staroanglické prozaické i básnické texty, mezi jinými dochovaný zlomek básně Judith.

Nowell Codex byl zapsán dvěma různými písaři, první zaznamenal prozaické texty a Béowulfa po 1939. verš. Za dobu vzniku rukopisu se na základě paleografických indicií pokládá zhruba rok 1000, báseň sama je však zřejmě starší, přesná doba vzniku není známa. Starodávná slova v textu by napovídala první polovinu osmého století, ale diskutuje se i o pozdějších datech.

Jazykem básně je pozdní západní saština (west Saxon), avšak objevují se i stopy jiných anglosaských dialektů. Podle některých náznaků mohla být báseň původně složena v některém dialektu Anglů, nejspíše v mercijštině.

[editovat] Děj

Děj básně se neodehrává v samotné Anglii, ale v oblasti Dánska a Švédska pátého a šestého století. Vypráví o skutečných historických osobnostech (géatský král Hygelák, mercijský král Offa). Látka se dostala do Anglie zřejmě společně s Angly, kteří sem od pátého století přesídlovali z kontinentu.

Vyprávění sleduje osud mladého hrdiny Béowulfa z géatského národa. Identita Géatů není spolehlivě vysvětlena; mohlo se jednat o Gauty, Góty nebo i Juty (nejpravděpodobnější se zdá možnost, že šlo o Gauty). Hrdina odjíždí se čtrnácti družiníky do Dánska, aby pomohli králi Hróthgárovi, kterého sužuje lidožravý netvor Grendel (v severské tradici trol). Ve dvou bitvách přemůže Béowulf nejprve Grendela a pak jeho matku toužící po pomstě. Hróthgár odmění Béowulfa bohatými dary. Druhá část básně se odehrává po mnoha letech. Béowulf, který se stal géatským králem, se utkává s ohnivým drakem, který pustoší jeho zemi. Tak jako v první části táhne s početným průvodem proti nebezpečí. Tentokrát však musí zaplatit životem, v rozhodující chvíli při něm stojí jen jeho synovec Wígláf.

V básni popsaná společnost si cení cti, odvahy a statečnosti; bojovníci jsou obdivováni a dosahují významných postů. Kdo se stane králem a tím pádem ochráncem země, očekává od svých mužů služby v boji, ti jsou pak za nasazení odměněni zbraněmi, cennostmi a půdou.

Život jedince je v rukou osudu, Béowulf jde do bitev s tím, že nikoli on sám, nýbrž osud rozhodne o výsledku – filozofie hluboce zakořeněná v severské tradici.

V básni se mísí severské a křesťanské tradice. Postavy prokazují všechny charakterové vlastnosti ceněné v germánské a severské tradici. Morální soudy jsou však často vynášeny z křesťanského hlediska. I Grendel je jako potomek bratrovraha Kaina zařazen do křesťanského žebříčku hodnot. Spekuluje se, že Béowulf představuje pokřesťanštěné zpracování původní severské látky.

[editovat] Béowulf v češtině

Béowulf v češtině vyšel poprvé v roce 2003 ve výpravném vydání v nakladatelství Torst. Překladatel Jan Čermák, který za překlad obdržel Cenu Josefa Jungmanna, knihu doplnil vlastní studií a výkladovými poznámkami.

[editovat] Zpracování v literatuře a filmu

• Irský nositel Nobelovy ceny za literaturu Seamus Heaney vydal roku 1999 překlad Béowulfa do moderní angličtiny s dodržením aliterace, který vzbudil velkou pozornost
• John Gardner vypráví v románu Grendel příběh z pohledu netvora. Tato kniha je podkladem libreta JD McClatchyho a Julie Taymorové k opeře Grendel Elliota Goldenthala, která byla v květnu 2006 uvedena v Los Angeles.
• Román Michaela Crichtona Pojídači mrtvých (Eaters of the Dead) propojil Béowulfa s cestopisy Ahmeda Ibn Fadlána a byl zfilmován s Antoniem Banderasem v hlavní roli pod názvem Vikingové (The 13. Warrior)
• J. R. R. Tolkien převzal jména a motivy z Béowulfa do svých románů ze Středozemě, zejména do prostředí a kultury Rohanu, a napsal také odbornou studii o Béowulfovi: Netvoři a kritikové (The Monsters and the Critics).
• George Lucas využil prvky z Béowulfa do Star Wars.
• Epizoda Star Treku „Hrdinové a démoni“: loď Voyager je založena na první části Béowulfa.
• Roku 1999 vznikl film Béowulf s Christopherem Lambertem v hlavní roli, původního textu se však drží jen vzdáleně: děj je přemístěn do apokalyptické budoucnosti.
• Neil Gaiman napsal futuristickou interpretaci ve formě epické básně pod názvem Bay Wolf (česky pod názvem Neowulf ve sbírce drobných próz a básní N. Gaimana Kouř a zrcadla v překladu Richarda Podaného, vydalo nakladatelství Polaris v roce 2003).
• Larry Niven, Jerry Pournelle a Steven Barnes napsali knihu Odkaz Heorotu, ve které skupina kolonistů osidluje cizí planetu. Ta jim nejdřív připadá jako ráj, dokud se nesetkají s Grendelem. Jen jeden má takový výcvik, aby příšeru přemohl. Pokračování vyšlo pod názvem Draci Heorotu .
• Roku 2005 přepracoval islandský režisér Sturla Gunnarsson látku první části Beowulfa s Gerardem Butlerem v hlavní roli a Sarah Polleyovou v roli Selmy v naturalistickém filmu Beowulf & Grendel.
• V listopadu 2007 byl uveden do kin 2 roky natáčený, počítačově animovaný, film Beowulf, který se eposu poměrně věrně drží. Režisér Robert Zemeckis do něj obsadil mimo jiné Angelinu Jolieovou, Johna Malkoviche či Anthonyho Hopkinse. Tito a další herci nahráli pro své počítačové zevnějšky pohyby, hlas i mimiku.

[editovat] Literatura

• John Gardner: Grendel. Vintage Books, New York 1979, 1989, R. Clark, London 1991. ISBN 0-679-72311-0
• John R. Tolkien: Beowulf, the monsters and the critics. Sir Israel Gollancz memorial lecture 1936. Oxford Univ. Press, London 1936, Oxford 1971, Arden Libr, Darby 1978 (Reprint).
• Michael Crichton: Eaters of the dead, the manuscript of Ibn Fadlan relating his experiences with the Northmen in A.D. 922 Knopf, New York NY 1976. ISBN 0-394-49400-8
• Beowulf. Transl. by Seamus Heaney. Faber and Faber, London 1999, 2000, Norten, New York 2002. ISBN 0-393-97580-0
• Larry Niven, Jerry Pournelle, Steven Barnes: Der Held von Avalon. Science-fiction-Roman. Bastei-Lübbe, Bergisch Gladbach 1989 (deutsch). ISBN 3-404-23089-2
• Larry Niven, Jerry Pournelle, Steven Barnes: Beowulfs Kinder. Science-fiction-Roman. Lübbe, 1999 (deutsch). ISBN 3-404-24223-8
• Neil Gaiman: Die Messerkönigin. Roman. Aus dem Engl. von Ingrid Krane-Müschen. Heyne, München 2001. ISBN 3-453-17798-3
• Beowulf: eine Textauswahl mit Einleitung, Übersetzung, Kommentar und Glossar, hg. von Ewald Standop, Walter de Gruyter, Berlin, 2005. ISBN 3-11-017608-4

[editovat] Externí odkazy

• Beowulf ve staré angličtině