Bernard z Clairvaux

Bernard z Clairvaux na iniciále z středověkého rukopisu

Svatý Bernard z Clairvaux (1090, hrad Fontaines u Dijonu - 20. srpna 1152, Clairvaux) byl významný středověký teolog, filosof, myslitel, učitel církve a důležitý člen nově vzniklého Cisterciáckého řádu.

[editovat] Šlechtický synek

Narodil se ve na hradě Fontaines roku 1090 nedaleko Dijonu jako člen významného šlechtického rodu. Krátce před jeho narozením měla podle legendy Bernardova matka živý sen, že porodí psa s rezavou skvrnkou na hřbetě. Zpovědník jí vyložil sen tak, že porodí syna, který bude jako věrný pes střežit dům boží a štěkat na nepřátele víry.

Bernard opravdu silně tíhl k víře a vyrostl v ctnostného mladíka. Získal vzdělání v klášterní škole a po jejím absolutoriu se rozhodl pro řeholní život. Se třiceti druhy se usadil na otcových statcích v Chatillonu a společně se připravovali na vstup do řehole. Roku 1112 vstoupili do kláštera Cisterciáckého řádu v Citeaux. Tento tehdy nový řád byl papežem Paschalisem II. povolen roku 1100 a vznikl snahou o reformu řádu benediktinského.

[editovat] Cisterciácký mnich

Bernard z Clairvaux a Panna Marie na dobové miniatuře

Pro svou horlivost byl Bernard po třech letech ve věku 25 let vybrán, aby založil nový cisterciácký klášter Clairvaux. Jeho význam pro cisterciácký řád je však mnohem větší. Bernard z Clairvaux byl například autorem velmi přísných řeholních pravidel, které usilují o obnovu původní přísnosti benediktinské řehole. Do konce Bernardova života vzniklo pod jeho vedením 68 klášterů řádu. Benediktýni z Cluny nesli s nelibostí Bernardovo „odštěpenecké“ působení a obviňovali (dokonce u papeže) Bernarda z přílišné přísnosti.

Roku 1128 sepsal Bernard z pověření církevního sněmu z Troyes řeholní pravidla řádu Templářů. Roku 1130 nastal v církvi rozkol. Vedle papeže Inocence II. stojí vzdoropapež Anakletos (Anaklet II.). Bernard z Clairvaux zůstal na straně Inocence II. a vzdoropapež Anakletos zemřel.

Roku 1145 byl zvolen papežem žák Bernarda z Clairvaux Eugen III. Ten se často k Bernardovi obracel s prosbou o radu. Eugen III. se po dohodě s francouzským králem Ludvíkem VII. rozhodl vyhlásit křížovou výpravu na obranu Božího hrobu. Bernard z Clairvaux patřil mezi nejhorlivější vyzyvatele k nástupu do této výpravy. Objížděl Burgundsko, Německo a Francii, kde papežovým jménem vyzýval křesťany k obraně Božího hrobu. Výprava skončila pro neshody s Byzantským císařem a díky nesvornosti křesťanů neúspěchem.

Bernard měl velkou autoritu a často byl povoláván, aby řešil i osobní spory vysoce postavených osob. (1152 navzdory chorobě a na žádost biskupa usmiřuje Bernard krvavý spor ve městě Met). Sám však také jako teolog a myslitel vedl mnohé spory, především jako obranu před odlišným, a podle jeho pojetí chybným pojetím víry, s některými tehdejšími významnými osobnostmi, například s opatem Sugerem ze Saint-Denis u Paříže. Byl velkým odpůrcem tehdy vznikající scholastiky. Jako teolog je například autorem traktátu O milosti a svobodném rozhodování. Jeho výklad biblické knihy Píseň písní, v němž vyložil postavu nevěsty jako obraz Panny Marie, výrazně přispěl ke středověkému pojetí mariánské úcty.

Bernard zemřel uprostřed svých mnichů 20.srpna 1152.

[editovat] Literatura a reference

Související články obsahuje Portál Středověk

Související články obsahuje Portál Křížové výpravy

Související články obsahuje Portál Křesťanství

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bernard z Clairvaux

• Helena Florentová, Vladimír Kopecký: Křesťanské nebe, Artia, 1994