Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Bezvřetenové předení je český výraz pro technologii předení s otevřeným koncem niti, pro kterou se v mezinárodním styku nejčastěji používá anglické označení open end spinning (zkrakta OE). Výsledná příze se nazývá bezvřetenová nebo rotorová (na rozdíl od klasické, prstencové příze).
Obsah |
Nákres vpravo znázorňuje vznik příze v přádní jednotce:
Zoubky rozvolňovacího válečku (2) uvolňují z podávaného posukovaného pramene (1) jednotlivá vlákna (3), ta jsou vtahována do drážky rotoru (4), kde se z nich vytváří tenká stužka. Konec hotové příze(5) se otáčí zároveň s rotorem, sbírá vlákna z drážky a zakrucuje je. Hotová příze probíhá tryskou rotoru k odváděcím válečkům a navíjí se na dutinku.
Průmyslovým způsobem se na bezvřetenových strojích zpracovává bavlna, umělá vlákna o délce 10-60 mm a jemnosti do 3,3 dtex a také vlákenné odpady. Vlna, lýková a jiná vlákna se dosud spřádají jen pokusně, v omezených množstvích. Technicky možný je výpřed až do jemnosti 10 tex, rentabilní je však jen výroba mykaných (tedy ne česaných) rotorových přízí asi do jemnosti 20 tex.
Dopřádacím strojům se předkládá posukovaný pramen (zpravidla s elektronicky vyregulovanou stejnoměrností), který se může při předení zjemnit až na 1/400 původní touštky.
Otáčky rotorů dosahují až 160.000 za minutu, což je cirka desítinásobek maximální rychlosti vřeten prstencových dopřádacích trojů.
Cívky od rotorových strojů (o váze do 4 kg) se předkládají zpravidla bez soukání ke zpracování ve tkalcovně nebo pletárně.
Bezvřetenové dopřádací stroje jsou často vybaveny
Na strojích je také možné instalovat
Oproti mykané přízi z prstencových strojů má bezvřetenová příze zejména
Zhruba od 30. let 19. století se naprostá většina staplových přízí vyrábí na prstencových dopřádacích strojích. (Až na malá množství předená na selfaktorech nebo křídlových dopřádacích strojích).
Protože možnosti vývoje této technologie jsou omezeny, zejména určitou rychlostí otáček vřeten, pracovalo se (hlavně v Evropě a v Japonsku) v polovině 20. velmi intenzivně na výzkumu a vývoji alternativ k prstencovému dopřádání.
V Československu dosáhli pracovníci Výzkummného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí určitý předstih na úseku rotorového („bezvřetenového“) předení, vyvinuli ve spolupráci s tamnější firmou Kovostav prototyp stroje vhodný pro seriovou výrobu a v roce 1967 zde byla zahájena výroba v první rotorové přádelně na světě (s 2000 přádními jednotkami). [2]
Na konci minulého století bylo ve světě instalováno 50 milionů bezvřetenových přádních jednotek, na kterých se vyrábělo 40 % z celkového množství staplových přízí.[3]