Bianca Marie Sforza

Giovanni Ambrogio de Predis, 1493

Bianca Marie Sforza také Blanka Marie Sforzová (5. dubna 1472 - 31. prosince 1510) byla dcerou milánského vévody Galeazza Marii z rodu Sforza a jeho druhé ženy Bony Savojské. Stala se druhou manželkou císaře Maxmiliána I.

[editovat] Biančin život před svatbou

Narodila se jako vévodská dcera, po brzké smrti otce (byl zavražděn), žila na přepychovém dvoře svého strýce regenta Lodovica Sforzy, zvaného il Moro. Bianca nebyla žádná krasavice, ale obrovské věno, které sliboval její strýc, jí přidávalo na kráse. Byla vychována podle tehdejší tradice, zejména vynikala ve vyšívaní (věnem dostala devět tisíc jehel a šest stříbrných náprstků).

Bohatá nevěsta měla mnoho nápadníků a její strýc věděl, že s Biancou udělá dobrý obchod. Protože však chtěl zlepšit i své postavení na evropských dvorech (byl pouze regentem za Biančina bratra Giana a navíc mu chyběl šlechticky původ), jevil se mu jako vhodný nápadník císařův syn Maxmilián. Jeho neteř jako manželka císaře byl lákavý sen, jenž se také vyplnil (až po smrti císaře Fridricha III.).

Dohoda byla výhodná pro oba zúčastněné. Lodovico měl dostat vévodský titul, náležející jeho synovci. A císař zase 400 tisíc důkátů věna, což se Maxmiliánovi, který byl neustále ve finanční tísni, hodilo. Navíc ještě dostala nevěsta výbavu, také v hodnotě nejméně 400 tisíc dukátů, která byla vystavena v den svatby.

[editovat] Svatba a Biančin život po svatbě

Svatba Bianky a Maxmiliána se konala v listopadu 1493 v Miláně, které na Ludovicovo přání vyzdobil Leonardo da Vinci. Uměnímilovný vladař chtěl předvést přepychový životní styl milánského dvora. Už týdny před svatbou byly rozeslány pozvánky na různé evropské dvory. Pouze císař chyběl, nechal se zastupovat Kryštofem Bádenským.

Po svatbě se nevěsta vydala, v naprosto nevhodné roční době, na cestu přes Alpy do své nové vlasti. V průběhu cesty její ženich místo setkání několikrát změnil. Nakonec se Bianca s Maxmiliánem setkali v Hallu 9. března 1494.

Mladá žena měla brzy poznat, že ji manžel nejen nemiluje, ale je pro něj navíc přítěží. Když došly peníze, které Maxmilián dokázal rychle rozházet, pozbyla pro něj Bianca ceny. Navíc ve světle srovnání s jeho první ženou Marií Burgundskou nemohla Bianca nikdy obstát.

Často nechal Maxmilián svou ženu sedět jako zástavu v některém městě, kde si pak věřitelé na ubohé Biance vylili svůj vztek. Musela také například strpět, že její manžel má u stolu po svém boku nejen ji, ale také svou dlouholetou přítelkyni Rosinu von Kreig, a další milostné eskapády (měl přes tři desítky nemanželských dětí). Navíc jí nakazil syfilidou, takže nemohla mít děti.

[editovat] Biančina smrt

Jak plynula léta, Biančina situace se nelepšila, právě naopak. Musela chodit ve starých obnošených šatech a často měla potíže nalézt střechu nad hlavou, protože se v zemi dobře vědělo o Maxmiliánově finanční situaci. Občas dostávala plané sliby od manžela, ale nakonec ji ani nevzal v roce 1508 do Tridentu, kde se nechal prohlásit císařem.

Biančin zdravotní stav se také rok od roku zhoršoval, celé dny trpěla horečkami, což lékaři přičítali hltavému, nestřídmému jídlu a nadměrnému pojídání hlemýžďů. Odmítla veškerou léčbu, jak pouštění žilou, tak užívání projímadel.

Bianca Maria Sforza zemřela 31. prosince 1510 a je pohřbena v kostele ve Stamsu, její manžel se pohřbu nezúčastnil.

[editovat] Literatura

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bianca Marie Sforza

Související články obsahuje Portál Středověk

• GRÖSSING Sigrid-Maria, Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše, 1. vyd., Praha 2004, ISBN 80-249-0340-7
• LEITNER Thea, Zlaté nevěsty Habsburků, 1. vyd., Praha 2002, ISBN 80-7202-999-1