Bitva na Bílé hoře

Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Bitva na Bílé hoře
Konflikt: Třicetiletá válka
Dobové vyobrazení bitvy
Trvání: 8. listopad 1620 Místo: Bílá hora, poblíž Prahy Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: drtivé vítězství císařských a ligistických vojsk Změny území: {{{Území}}}
Strany
Svatá říše římská Katolická liga španělští, valonští spojenci a polští kozáci	Koruna česká uherští a hornorakouští spojenci
Velitelé
Karel Buquoy Maxmilián I. Bavorský Jan Tserclaes Tilly	Kristián I. Anhaltský Jindřich Matyáš Thurn Jiří Fridrich Hohenlohe Jindřich Šlik #
Síla
26–30 000 tisíc mužů	21 000 mužů -11 000 pěchoty -10 000 jízdních -6 děl
Ztráty
300–700 mrtvých	1300–9 000 mrtvých pravděpodobně 5000
{{{poznámky}}}

Bitva na Bílé hoře, svedená v neděli 8. listopadu 1620, byla první velkou bitvou třicetileté války a rozhodující bitvou, která zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let rozhodujícím způsobem ovlivnila osud českého státu. Bitva proti veškerému očekávání skončila drtivou porážkou českých stavů. Přitom císařská strana a její velitelé toto vítězství vůbec neočekávali. Bitva trvala pouze jednou až dvě hodiny.

[editovat] Situace a bitva

Císařské oddíly, kteří postoupili ku Praze od Rakovníka a stáli u Ruzyně a Řep, sice měli mírnou početní převahu (zhruba 26 000 oproti 21 000 mužům), ale stavovské vojsko zaujalo výhodné obranné postavení několik kilometrů západně od pražských hradeb na návrší Bílá hora, které k severu a západu prudce klesá zhruba o 50 výškových metrů do údolí Litovického potoka. Protože pravé stavovské křídlo se opíralo o vysokou zeď rozsáhlé obory u letohrádku Hvězda a levé křídlo bylo posílené dělostřelectvem, nešlo toto postavení dost dobře obejít. Podle soudobých vojenských doktrín se jednalo o víceméně patovou situaci.

Příčinu nečekaného katolického vítězství je třeba hledat v bezstarostnosti českých velitelů a demoralizaci stavovského vojska, kterou navíc nutně podpořila neochota stavů vyplatit slíbený žold. Někteří velitelé na české straně se navíc během hýření v pražských putykách opili tak, že nebyli schopni dorazit na bojiště. Výsledkem toho bylo, že když se katolická strana rozhodla pro zkusmý útok, špatně placení stavovští žoldnéři na českém levém křídle se dali na útěk. Porážka znamenala konec stavovského povstání, neboť demoralizovaní a rozhádání stavové již nedokázali ani zajistit obranu Prahy, na kterou i po této porážce měli prostředků dost. Král Fridrich Falcký hned následujícího dne ve spěchu opustil Prahu a uprchl ze země. Existují hypotézy, že se bitvy zúčastnil i vojensky laděný filozof, Francouz René Descartes (kde údajně bojoval na straně katolíků).

Bitvy na Bílé hoře se také zúčastnilo na čtyři tisíce mužů moravského vojska (přesněji řečeno šlo o žoldnéře pocházející většinou z německých zemí a najaté za peníze moravských stavů), které vedl hrabě Jindřich Šlik. Spolu s částí Thurnova pěšího pluku pod velením Františka Bernarda z Thurnu se Šlikův regiment pokoušel zastavit postup ligistických vojsk. Šlo o jedny z mála jednotek, které z bitvy neprchly a bojovaly až do konce. Zatímco Thurn mladší dokázal své vojáky vyvést z bezvýchodné situace, Šlikovu pluku ligisté ústupovou cestu odřízli. Po zoufalé obraně byly zbytky moravského pluku přinuceny ke kapitulaci u zdi obory.

[editovat] Bílá hora dnes

Vrchol návrší s pamětní mohylou

Areál poutního kostela Panny Marie Vítězné

Na paměť bitvy byla na Bílé hoře při hlavní silnici, kudy vedla poutní cesta z Prahy k loretě v Hájku, zřízena kaple, kterou v letech 1704 až 1730 nahradil výstavný poutní kostel Panny Marie Vítězné.

Dnes je Bílá hora 380 m vysoká vyvýšenina při západním okraji Prahy na hranici souvislé pražské zástavby. Většinu někdejšího bitevního pole pokrývají vily z první poloviny 20. století. Jen vlastní temeno návrší představuje otevřené pole s malou mohylou a pomníčkem z roku 1920 na paměť třístého výročí bitvy. Ve vilové části sousední čtvrti Břevnov je také na památku bitvy jedna z místních ulic pojmenována jako ulice Osmého listopadu. Z centra města na Bílou horu vede tramvajová linka číslo 22, další pravidelné linky 15 a 25 jsou po dobu výluky na Letenské pláni (nejméně do jara 2009) zkráceny nebo zrušeny.

[editovat] Související články

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bitva na Bílé hoře

• Seznam bitev třicetileté války
• Bitvy českých dějin

[editovat] Literatura

• ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha : Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. Kapitola Bílá hora, s. 287–306.

[editovat] Externí odkazy

• Kolekce fotografií z dobové ukázky konané dne 2. 9. 2006